Boharyně

První písemná zpráva o obci, jež byla dříve nazývána jako Bohárna, pochází z 29. dubna 1355, ale zdejší osídlení je mnohem staršího původu, což dokazují nálezy mnoha popelnicových hrobů, z nichž mnohé objevil v roce 1858 kněz P. Václav Krolmus. Jméno obce by mělo pocházet od legendárního zakladatele vsi, který se měl jmenovat Boharyn (bohatýr, báryn). Jiná verze tvrdí, že by toto pojmenování mohlo pocházet od pohanských bohů, proto bude opět nejlepší věcí otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H", v níž nalezneme následující:

"Boharyně (lid. Bohárna, v Bohárně, do Bohárny, bohárenskej), ves 4 km jižně od Nechanic: 1355 ad E. in Boharin, exec. pleb. de Babicz, LC. I, 23; 1358 in Boharzyn, t. 68; 1375 fratres de Boharyn, LC. III, 42; 1406 in v. Boharin, in Boharim (!), de Boharim, SA. V, 244 n.; 1407 in Boharyni, z Boharynye, SA. VI, 84 n.; 1491 ves Boharku, Solař 45; 1495 z Boharyně, RT. II, 475; 1524 mlýn Boharynský, též Boharynští, k Boharyni, AČ. 33/274; 1530 Bořek Boharynsky z Hrádku (a na Boharyni) prodal Boharyni tvrz s dv. popl. s popl. se vsí Boharyni i s pod. kost. v Bohyrani, AMV. list. 783; 1541 z Boharně, Solař 55; 1575 Boharyně, Sn. Č. IV, 432; 1615 na Boharyni, Rozvrž. sb. 11; 1654 Boharnie, BR. 13/1293; 1783 v Bohárni, Solař 60; 1790 Boharna, Woharna, Schaller XV, 39; 1836 Boharna, Sommer IV, 35; úř. 1854 Boháryně (Bohárna), 1872 až 1923 Bohárna.

Jm. Boharyně bylo jako podobná MJ. Bavoryně, Rabyně, Svrkyně a p. utvořeno příponou -yně z os. jm. rodu mužského (podrobný výklad viz u jm. Bavoryně), a to Bohař, jež je doloženo z Popr. R. 8 ok. r. 1400. Toto OJ. vzniklo z apel. bohař (Jungm. I s. v.), slc. bohár ʻder Bigotteʼ (Kott V s. v., tedy = pobožnůstkář, svatoušek). Tvar Bohařině (1358) se změnil analogicky podle ostatních jmen na -yně (v. v.) v Boharyně. V kvantitě srov. české pekař a slc. pekár, čes. zvonař a slc. zvonár a p. Původně bylo -á- (kolář z kolaȓь) jen v nom. a ak. náhradou za zaniklé -ъ, gen. byl *kolařě z kolaȓa atd.; než vzájemným vyrovnáváním se tvary zdvojily a pak v některém území a u některých slov ovládly tvary s dlouhým -á- ve všech pádech, jinde jsou táž slova s krátkým -a-. Tak si vysvětlujeme i rozdíly v kvantitě slov kolář, bednář, lhář, ale knihař, pekař, zvonař a p. (Vondrák Ib, 560).

Jm. Boharyně se zkracovalo v Bohárně (i Bohárka) a to pak spojováno s apel. na -árna, na př. kovárna, ovčárna, pekárna a p., s nimiž se po nějakém kolísání časem úplně vyrovnalo (Bohárna)."

K tomu pak nalezneme ještě malý doplněk v jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. V. díl. Dodatky": "Boharyně. Srov. bělorus. MJ Boharevičy (Boharewicze), Słow. I, 285. J. S."

Již od 14. století se nacházela v obci zemanská tvrz, na níž sídlili vladykové z Boharyně. Někdy okolo poloviny téhož století bylo toto zboží rozděleno na několik dílčích statků, v samotné Boharyni byly nejméně dva, protože se dochovala zmínka o Janu z Boharyně a Zbyňku z Boharyně. Kolem roku 1371 převzal statek po zemřelém Janovi kněz Epík z Boharyně, který byl v letech 1371-1375 zdejším farářem. V roce 1375 drželi Boharyni Jan, Spytihněv a Jošt, vladykové z Boharyně, a Matěj z Babic, kteří tehdy prezentovali ke zdejšímu kostelu kněze Mikuláše. 10. listopadu 1389 prodal Epík z Boharyně svůj dvůr v Boharyni jakémusi Otmarovi, čímž se část svobodné půdy boharyňského zboží stala selskou půdou (poddanskou). Tento svrchní dvůr stával nejspíše tam, kde později vznikla stavení čp. 3-7 a 9. Roku 1407 seděl na zdejší tvrzi Matěj House z Babic. V roce 1412 držel Boharyni Jindřich z Boharyně, jenž založil v kostele sv. Jana oltář sv. Erasma s nadáním 8 kop úroků ze Zvíkova. Správný sled vlastníků vsi je nám neznámý, neboť co pramen, to jiný údaj o majiteli a době jeho vlády. V letech 1460-1469 tu seděl Petr z Hrádku, v letech 1480-1484 Jan Boharyňský z Hrádku a v letech 1486-1510 Diviš Boharyňský z Hrádku. V roce 1530 prodal Bořek Boharyňský z Hrádku tvrz, dvůr a ves v Boharyni, dvůr a krčmu v Homyli, vsi Puchlovice, Trnavu a Zvíkov a lidi v Kunčicích městu Hradci Králové, ale již 19. listopadu 1547 získal Boharyni Jan z Pernštejna a od něho roku 1548 Bernart Jestřibský z Rýzmburka. V roce 1623 byl boharyňský statek zabrán Karlu Jestřibskému z Rýzmburka a postoupen Václavu Vchynskému ze Vchynic. Tento rod vlastnil ves až do roku 1644, kdy se dostala do držení Jana Alsterle z Astfeldu, jehož potomci ji prodali v roce 1668 Františku Václavovi z Bryslu. Roku 1704 koupil Boharyni Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachů, čímž se dostala k sádovskému a stěžerskému panství, v jehož rámci zůstala až do zrušení poddanství. O 9 let později byla zmíněna existence zdejšího mistra školního (první zmínka o místní škole, prvním známým řídícím učitelem byl Tobiáš Lautzel, a to do roku 1730). V roce 1787 byla zdejší fara osazena opět knězem, který tu nebyl od pobělohorských událostí (P. Filip Petrželka). Od roku 1653 patřila totiž boharyňská farnost k Osicím, od roku 1665 k Dobřenicím a od roku 1683 k Libčanům. V roce 1826 získal hřbitov u kostela nový zděný plot. 17. července 1836 vyhořela stavení čp. 12-15 a 23-24. 7. května 1847 lehly popelem usedlosti čp. 12-16 a 44. 26. dubna 1848 vyhořela stavení čp. 8 a 9. Roku 1843 měla ves 46 domů a 339 obyvatel.

O 6 let později se Boharyně stala samostatnou politickou obcí a prvním jejím představeným se stal Ignác Novák z čp. 15. 3. března 1855 byla povýšena zdejší lokálie na faru. 5. února 1862 zalila rozvodněná Bystřice níže položená stavení. 28. června 1865 vyhořela čp. 21, 22, 40, 18, 16, 44, 50, 48 a stodoly patřící k čp. 11, 15 a 19. 29. září 1870 vyhořela stavení čp. 12-14. Téhož roku došlo v obci k výtržnostem, když se místní obyvatelé nemohli smířit s tím, že dosavadní oblíbený administrátor P. Josef Zajíc byl přemístěn jinam a na jeho místo přišel P. Antonín Sysel. Ten byl po svém příjezdu obklopen asi 250 lidmi s tím, že ho místní nechtějí mít za svého duchovního pastýře a nevydají mu klíče od fary. Naopak administrátora P. Zajíce ve faře uzamkli, aby nemohl odjet. Teprve druhého dne po příchodu komisaře se 2 četníky se situace uklidnila. 6. února 1872 lehly popelem domy čp. 8 a 9. V březnu 1875 spadla střecha staré školní budovy a tak se vyučovalo v chalupě čp. 12. V témže roce byla postavena nová školní budova, jež byla roku 1906 značně rozšířena. Z téhož roku je první zmínka o zdejším ochotnickém divadle, jež bylo hráno studenty o posvícení. 10. října 1877 vyhořelo 1 stavení. 1. července 1883 došlo k slavnostnímu posvěcení nového hřbitova. V roce 1895 vznikl SDH. 21. června 1901 se uskutečnil v obci župní hasičský sjezd. 22. srpna 1906 bylo zapsáno Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin a výrobků v Bohárně, jež následně postavilo vlastní sušárnu. O rok později byla ustavena místní agrárnická organizace. Roku 1913 vznikl Zpěvácko-ochotnický spolek a c. k. místodržitelství schválilo stanovy zdejšího Hospodářského spolku. Z front 1. světové války se nevrátilo 16 místních mužů.

V roce 1920 vzniklo Hospodářské družstvo pro rozvod elektrické energie. Roku 1922 zanikla známá harrachovská sýrárna. O rok později byl založen Spořitelní a záložní spolek. V roce 1924 došlo k parcelaci zdejších harrachovských dvorů. V dubnu 1936 vyhořelo obytné stavení dělníka Václava Lhotáka. Roku 1939 vznikla místní organizace Národního souručenství a Mládeže NS. Za německé okupace nesla obec název Boharna. V roce 1940 měla ves 64 domů a 457 obyvatel (spolu s Homylí). Roku 1948 byla vybudována kanalizace. O rok později bylo zavedeno veřejné osvětlení, dokončena adaptace školy, obecní dům upraven na sídlo MNV. V roce 1963 byla vybudována asfaltová silnice z Boharyně do Puchlovic. Roku 1951 vznikl přípravný výbor JZD, ale družstevníci začali společně hospodařit až v roce 1957. V letech 1960-1961 začaly další meliorační práce. 1. ledna 1962 získala obec vlastní poštovní úřad, i když o zřízení poštovny se jednalo již v roce 1909. 23. července 1963 byla ustavena TJ Bystřice. Roku 1983 byla otevřena nová MŠ pro 35 dětí. V letech 1983-1984 byla vybudována nová požární zbrojnice. V roce 1987 došlo k otevření nové prodejny smíšeného zboží. Roku 1995 byl vyčištěn Mlýnský náhon. V roce 2000 byla provedena plynofikace obce, o rok později byl zkolaudován vodovod a v letech 2003-2004 byl zrekonstruován most přes Bystřici. 6. ledna 2021 Boharyně obdržela své obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/3675).

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je kostel sv. Bartoloměje, o němž je nejstarší písemný záznam z roku 1355 a v roce 1384 byl uveden mezi farními kostely. Původně byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli a teprve roku 1650 po jeho znovupostavení byl zasvěcen památce sv. Bartoloměje a sv. Jana Křtitele. K jeho opětovné přestavbě došlo v roce 1783 a opravou roku 1865 z něj zmizel všechen slohový ráz. Z těch dalších zmiňme: sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1808, jež byla opravena v roce 1853 Josefem Hlubučkem z Nechanic a roku 1871 Karlem Nedvídkem; sochu Panny Marie, kterou nechali v roce 1866 postavit manželé Josef a Marie Rašínovi a Antonín a Františka Vosáhlovi a k jejímu posvěcení P. Františkem Zárubou došlo na den sv. Ducha 1867; hřbitovní kříž, jenž prošel opravou v roce 1905 a posvěcen byl 27. srpna téhož roku profesorem bohosloví a královéhradeckým konsistorním radou Msgre. ThDr. Františkem Šulcem. Nejvýznamnějšími místními rodáky jsou: velkoobchodník s cukrem, petrolejem a s kávou František Rašín, rytíř z Rýzmburka (28. ledna 1843 Boharyně - 12. února 1906 Praha, byl raněn mrtvicí při valné hromadě První občanské záložny v Praze), který založil vlastní závod roku 1867 a býval správním radou Živnostenské banky, předsedou akciového cukrovaru v Kralupech, členem výboru První občanské záložny, revizorem Zajišťovací banky, ředitelem Pražské paroplavební společnosti a předsedou Obchodního muzea; geolog a profesor mineralogie RNDr. František Ulrich (11. září 1899 Boharyně - 20. října 1941 Praha) a výraznou místní postavou byl také mlynář Josef Berger († 23. května 1906 Boharyně), jenž býval náměstkem okresního starosty, členem okresní školní rady, členem výboru okresního, občanské záložny, rolnického družstva v Nechanicích, obecního představenstva v Boharyni a patronátním komisařem. K nim však musíme přiřadit všechny zdejší faráře, kaplany, učitele a hospodářské správce, kteří měli pod palcem boharyňský vrchnostenský dvůr.