Mlýn čp. 37 v Roudnici

V Roudnici bývaly dříve 2 mlýny, z nichž ten menší s čp. 37, dříve nesoucí staré čp. 36, se nacházel pod dnes zrušeným „Roudnickým rybníkem“. První zmínka o jeho existenci pochází z urbáře z roku 1563, kdy byl jeho držitelem Jakub Mlejnek (též psán i Jakub Mlynář), jehož poddanskou povinností bylo odvádět ročně 1 kopu grošů stálého úroku ze mlýna pod rybníkem vystavěného a 6 denárů téhož z kusu rolí od Havla. Z toho můžeme rovněž dovodit přibližnou dobu výstavby mlýna, neboť v urbáři z roku 1536 ještě uveden nebyl, takže musel vzniknout v období let 1536-1563. Roku 1589 ho Jakub Mlejnek prodal synu Petrovi za 300 kop českých grošů. Ten v roce 1605 koupil louku od Řeháka Koubka. O 10 let později byl mlýn po nebožtíku Petru Mlejnkovi prodán jeho synovi Janu, a to za 110 kop českých grošů.

Nový vlastník však nebyl dobrý hospodář a nedokázal mlýn udržet, a tak ho i s nově nabytou rolí „Kouta“ prodal roku 1619 Václavu Holubovi. V roce 1654 držel mlýn o 2 kolech nadále Václav Holub. 8. dubna 1689 byl „mlejn na největší ruinu a zkázu uvedený“ prodán jednomu ze sirotků po nebožtíkovi Václavu Holubovi. Shodou okolností šlo o jeho stejnojmenného syna, jenž za něj musel dát 800 kop grošů. Tehdy měl mlýn dvojí složení, jahelku, 2 stoupy a 2 mlýnské kameny. Po smrti Václava Holuba mladšího získal mlýn 23. října 1694 jeho syn Václav, a to za 517 kop míšeňských. Stále šlo o roubenou stavbu z dubového dřeva se dvojím složením, jahelkou a 2 stoupami, avšak v podvalech byl od vody již značně shnilý, stejně tak sešlé byly rovněž žlaby.

Václav Holub si podržel mlýn až do 2. listopadu 1739, kdy ho prodal nejmladšímu synovi Francovi (Františkovi) za 518 kop a 15 grošů. Z knihy robotních povinností panství pardubického z roku 1743 vidíme, že Franc Holub držel 1 korec rolí a týdně konal 1 den pěší roboty. Po smrti Františka Holuba byl mlýn 25. listopadu 1758 prodán Josefu Jeremiášovi za 545 kop, ale pouze do dosažení plnoletosti sirotka Jana Holuba. V roce 1770, kdy byla Roudnice rozdělena na 2 samostatné osady, nesl mlýn č. řad. 18 a náležel k Dolní Roudnici. Tehdy k němu náležel 1 korec rolí a 4 korce luk a vlastník mlýna odváděl 4 zlaté a 44 krejcarů ročních poplatků. 17. listopadu 1774 tuněchodský mlynář Josef Jeremiáš prodal mlýn Janu Holubovi. Jeho předepsaná robota činila 52 dnů a z knihy aboliční, v níž je zaznamenán převod roboty na roční peněžitý plat, vidíme, že od 1. ledna 1777 odváděl místo roboty panskou dávku ve výši 1 zlatého a 52 ¼ krejcaru. Jak tehdy tekla těmito místy Bystřice i Roudnický potok, tak to nám přináší I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

17. ledna 1803 prodal Jan Holub vodní mlýn s 8 měřicemi a 10,5 čtvrtce selských rolí Josefu Rybovi za 5 000 zlatých. Nový majitel přikoupil ke mlýnu 14. února 1805 od Jana Líkaře z čp. 35 16 měřic a 7,5 čtvrtce rolí za 1 150 zlatých a 22. června 1810 navíc zdědil po své manželce Alžbětě dalších 22 měřic a 8 čtvrtců rolí za 325 zlatých a 31 ¾ krejcaru. Díky tomu bylo při mlýně celkem 47 měřic a 10 čtvrtců selských rolí a celé hospodářství bylo odhadnuto na 6 475 zlatých a 31 ¾ krejcaru. Josef Ryba postoupil mlýn 2. září 1834 manželům Františku a Alžbětě Rybovým za 4 828 zlatých a 18 krejcarů. Z indikační skici stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josefa Klapzuby z roku 1840 vidíme, že ještě tehdy byl celý mlýnský areál dřevěný (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR370018400). Po manželích Rybových zdědil mlýn 30. srpna 1851 jejich nezletilý syn Antonín Ryba za 6 000 zlatých. O něm zjistíme ze zápisu v obecní kontribučenské knize za rok 1861 to, že jeho roční splátka na výkupní sumu za emfyteutická břemena, tj. za farní desátky a roboty, činila: 3 zlaté a 15 krejcarů zaplaceného kapitálu, 2 zlaté a 20 ½ krejcaru úroku a 3 krejcary zadržalého úroku. Téhož roku zaplatil rovněž za vykoupenou robotu: 2 zlaté a 10 krejcarů kapitálu, 1 zlatý a 15 ½ krejcaru úroku a 1 ½ krejcaru zadržalých úroků.

10. června 1861 byl mlýn prodán Alžbětě Viniklářové za 4 310 zlatých ročního čísla a 30. června 1870 ho zakoupila Barbora Tamchynová za 15 255 zlatých. Za ní byla vystavěna 1 zděná hospodářská budova podél staré cesty ke Kratonohám. Ale to nebyla poslední změna majitele, protože již 27. srpna 1874 ho Barbora Tamchynová postoupila manželům Františku a Barboře Huškovým, jež mlýn v roce 1900 prodali Václavu Morávkovi (o 3 roky později vstoupil do spolku mlynářů česko-moravských) a ten jej postoupil 31. srpna 1907 manželům Františku a Anně Morávkovým, za nichž byla pořízena nová Francisova turbina, jejíž výkon činil 11,2 HP (firma Frant. Morávek však byla zapsána do rejstříku až v roce 1918). Ti ho bez polností 19. června 1940 prodali Františku a Anně Duchoslavovým, přičemž při mlýně zůstalo pouhých 1,15 ha půdy. Krátce po osvobození se zde nadobro přestalo mlet a následně došlo k několika přestavbám a úpravám objektu, zejména na přelomu 60. a 70. let 20. století a rovněž počátkem následujícího století (po roce 2001). Od roku 2011 tu Jakub Vanc on-line prodává karbonové lifestylové doplňky značky CARSPE a donedávna byly v jeho nabídce též RC modely. Více o tom lze nalézt zde: https://www.carspe.cz. Vlastníky nemovitosti jsou však Martin Vanc a Ing. Václava Vancová.