Břízský (Březský) les

Tento lesní masiv se nachází na pomezí katastrů Probluzi, Rosnic a Stěžírek, nepatří tedy k Bříze, jak by se podle jeho pojmenování zdát. To je jen vzpomínka na původní časy, dnes již zakryté příkrovem zapomnění. Původně tyto lesy náležely vrchnosti, ale v 18. století se jejich část dostala do rukou místních sedláků. Jejich část však od středověku patřila církvi, a to zejména v probluzské části (od dob krále Jana Lucemburského patříval les ke královéhradeckému špitálu sv. Anny), což lze vidět ještě z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA361018400). V té době zde však měla svoje majetky i sama probluzská obec.

Jako zajímavost lze uvést to, že tehdy byl les u Probluzi nazýván jako Karaš a většina z něj byla jehličnatým porostem, který nahradil původní listnaté plochy. Dřevo bylo totiž až snadným zdrojem zisku a to jehličnaté přeci jenom rostlo rychleji a více se rentovalo než to z listnáčů, což de facto vydrželo až do dnešních dob, kdy se postupně díky klimatickým změnám přechází na to, že se vracíme k původním smíšeným nebo listnatým lesům.

Jak již bylo výše uvedeno, tak dnes Břízský les k Bříze nepatří, ale ve středověku tomu bylo jinak. Tehdy se mu ovšem říkalo jako Břeský či Březský les a původně býval součástí mnohem většího lesního masivu, jehož vymýcením vznikla pozdější osada Bříza, jež byla poprvé zmíněna v roce 1376 pod latinským jménem "Prziess", které pocházelo právě od toho, že byla založena na místě březového lesa při cestě z Hradce Králové na Probluz a dále na Nechanice. Jiná pověst tvrdí, že uvedené pojmenování pochází od toho, že na nádvoří místní tvrze rostla prastará bříza, kterou měl zasadit její zakladatel Březek. K ní se vztahovalo proroctví, že dokud poroste a bude se skvět zelenými ratolestmi, budou v síle a slávě Březkovi potomci.

Sám les, s trochou fantazie k nalezení v mapě Johanna Christopha Müllera z roku 1726 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/54237/?view=-126.20525496917067,94.1553491689881,5), náležel mnoha vlastníkům, jež se často střídali. Po pánech z břízské tvrze náležel Trčkům z Lípy a roku 1508 připadl spolu s osadou městu Hradci Králové (viz https://www.vcm.cz/documents/250/vojtiskova-nemeckova_vcsh28-2015.pdf), jemuž tyto majetky prodal Petr Huneš z Brloha. Jak Břízský les, tak lesy u Těchlovic a Boharyně, byly spravovány jako jeden celek. Jejich správou byl pověřen lesní úředník, tehdy zvaný jako purkrabí. Po známé konfiskaci v roce 1547 připadl les nejprve Pernštejnům, od nichž se o rok později dostal Zárubům z Hustířan.

Počátkem 18. století pak náleželo kolem 120 korců Břízského lesa k panskému dvoru v Bříze, jenž vznikl scelením ve třicetileté válce zpustlých selských živností - Čechovské, Kočovské, Nejedlovské, Soudkovské a Žitovské, k nimž byly přiřazeny ještě další pusté zahradnické a chalupnické usedlosti. V té době se nacházel poblíž lesa Bžezský rybník, v němž byla držena 4letá kapří násada na 2 tepla. Obojí vidíme v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12897/?view=-60.84425268882137,88.96164729394461,5), které rovněž prokazuje řadu důležitých cest, jež vedly tímto lesním masivem. Vzpomínkou na Březský (Břízský) rybník je pojmenování části lesa a přilehlých luk jako "Nad Březským rybníkem".

Roku 1760 leželo po okolních obcích císařské vojsko, jemuž velel generál Ernst Gideon von Laudon. V těchto časech byla část lesa poškozena a vyrubána pro vojenské potřeby, ať už jako otop, nebo pro jiné účely. Část lesa se pak dostala do rukou zdejších sedláků při likvidaci břízského dvora v roce 1780, přičemž jeho stěžírecký díl připadl rolníkům z Charbuzic. Nejvíce se však les zapsal do dějin tím, že se zde udály krvavé boje prusko-rakouské války, tj. bitvy u Hradce Králové, k níž došlo 3. července 1866 a obranu lesa měl na starosti saský sbor spolu s rakouskou Rothovou brigádou (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/82928/?view=-44.15491284773516,99.02996804817536,6), ale proti silné pruské 15. divizi neměly tyto síly žádnou šanci, ani díky 2.-3. července 1866 dobře zřízeným ochranným pracím, takže se nakonec odsud stáhly. Pojem "Břizer Wald" je známý odborníkům na tento konflikt, i když zdejší boje a ztráty nedosahují takové úrovně jako mnohem známější les Svíb, krvavými jatky neslavně proslulý. O hrdinství saských vojáků z Břízského lesa se vypráví dodnes, protože kryli mnohem větší rakouské jednotky, jež se díky nim mnohdy opět zformovaly, i když pouze k útěku. O tom píše František Halbich z c. a k. pěšího pluku svobodného pána z Bouvardů č. 74 následující: "Pod ochranou saských myslivců ustoupil náš plku na sever do Břízského lesa, tam se spořádal a táhl pak k Hradci." Není tedy divu, že tu od té doby stávalo několik pomníků, z nichž nejznámější bývala pískovcová pyramida 1 poddůstojníka a čtveřice granátníků královského pruského 5. pěšího pluku na východním okraji Břízského lesa ve směru Rosnice-Stěžírky. Ta byla v roce 1908 nahrazena jiným pomníkem téhož čísla, tj. 143, jenž vznikl v osadě Boru v podobě žulové stély na pískovcovém podstavci.

Název Březský les můžeme vidět ještě v hospodářské mapě velkostatků Sadová, Přím a Libčany, která je datována do období let 1890-1910 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/54700/?view=-168.50438344652233,137.8711194971795,5), později se již začíná objevovat současná verze pojmenování, čehož dokladem může být vojenská topografická mapa z roku 1945 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/43998/?view=-73.10775344537842,89.44198105682845,4). Tehdy však byl známý spíše pouze ze sloupků černých kronik. Příkladem budiž to, že roku 1925 zde byla přepadena a vážně zraněna Marie Bednářová z Probluze a v roce 1936 byl naopak dopaden zdejší hlídač lesa, že zcizoval z Břízského lesa dříví. O rok později se zase přišlo na dvojici pytláků, ale pytláctví tu mělo dlouhou tradici, protože již roku 1575 se hovoří o trojici rosnických poddaných, kteří pytlačili v Březském háji a Beránčině lesu. Za 2. světové války měli les využívat jak odbojáři, tak různí uprchlíci. Později začal sloužit i orientačnímu běhu (viz https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/brizsky-les-2020), pokud nepočítáme od 30. let 20. století turistický ruch po současné modré značce, jež však původně vedla trochu jinak. Sám les se o mnoho oproti minulosti nezměnil, pouze onen zmíněný rybník zanikl a jeho místy pouze teče Chaloupecká svodnice, i když i ta je spíše jen pouze tzv. letním tokem, alespoň v těchto místech. Za procházku však Břízský les spolu se svým okolím rozhodně stojí, ať jde o jakékoliv roční období, což mohu sám potvrdit, když se sem rád navracím.