Probluz (Dolní Přím)

Své jméno měla ves získat po svém zakladateli Probludovi či Probudovi, což má dokazovat to, že do roku 1890 se užíval rovněž tvar Probúz a Probúzy, který v lidové mluvě vydržel až do následujícího století. To vedle publikace „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“ od Františka Ladislava Sála dosvědčuje rovněž prof. Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř“:

„Probluz (lid. také Probuz, na Probluzi, z Probluze), ves 5 ½ km. vých. od Nechanic: 1347 Pomienus de Problus, Mon. Vat. I. n. 888 n.; 1352-ok. 1405 Probluzie, RDP. 90; 1354 ad E. in Dohalicz, exec. pleb. de Problucz, LC. I, 19; 1358 ad E. in Dohalicz, exec. pleb. de Problicz, t. 30 a 72; 1401 ad E. in Wssestar, exec. pleb. in Probluss, dec. Gradicensis, t. VI, 54; 1402 Nic. pleb. in Probluz, SA. IV, 165; 1448 Jan z Probluze vpadl do Prahy, Sedl. z A. třeb.; 1454 in villa Chotieliczych G. dec., ..in Rosniczych ..in Probluzij ..in Trzezeticzych, DD. 16/11; 1575 prodali ves Trzesowicze ..ves Sobietuchy, ve vsi Pobluzy .., DZ. 62 M 9; 1654 ves Probuz, BR. 13/1381.

Jm. Probluz = *Probludův, t. dvůr, Probluzě = *Probludova, t. ves. Slab. -blu- měla ł a změnila se dial. v -bu-: Probuz, srov. jihoč. chup < chłup, kupko nití < kłubko nití (Trávn. 134).“

Nejstaršími pány Probluze měli být Vršovci. Již roku 1384 tu stával kostel, jenž byl farním. V roce 1408 náležela Probluz s kostelem řádu dominikánek u sv. Jiří v Hradci Králové. Roku 1437 byla zapsána Diviši Bořkovi z Miletínka. Tato listina je také první nezvratně doložitelnou zmínkou o obci. Poté Probluz říkala pane Jiříkovi z Hustířan a Burianu z Lípy. V roce 1465 náležela i s podacím kostelním Matyáši Salavovi z Lípy. Roku 1530 náležel zdejší poplužní dvůr spolu s tím popovickým královéhradecké obci, později Bořku Bohárenskému z Hrádku a Donátu z Těchlovic na Libčanech. V roce 1535 měla Probluz v majetku Eliška z Nežetic, po ní Salomena z Hustířan a roku 1539 opět královéhradecká obec, jíž byla Probluz zkonfiskována v roce 1547. O rok později koupil ves Jan z Pernštejna, který ji ještě téhož roku prodal Janu Holcovi staršímu z Nemošic. Po jeho smrti v roce 1566 náležela ves jeho dceři Kateřině z Nemošic. Roku 1570 předala všechen svůj majetek manželovi Janu mladšímu Hamzovi ze Zábědovic, který zemřel o 8 let později. Ona sama zemřela až 24. listopadu 1586. 15. srpna 1587 prodali Myslibor Hamza, poručník svých nezletilých sourozenců Jana Jiřího a Veroniky, a jeho sestry Kateřina a Hedvika ves Probluz s podacím kostelním a přímskou tvrz se vším příslušenstvím Václavu staršímu Zárubovi z Hustířan na Žumberce a Baníně, který v roce 1589 byl částečným držitelem Rosnice. Po něm byl vlastníkem Probluze syn Jiřík Záruba z Hustířan, jenž zemřel 16. května 1616.

Po něm nastoupil bratr Ctibor, po jehož smrti nastaly velké spory mezi jeho dědici. 10. dubna 1617 došlo ke smíření sporných stran a 19. dubna 1626 obdžel přímskou tvrz i s Probluzí Vilém Šťastný Záruba z Hustířan. Roku 1645 ves vyrabovali a zapálili Švédové. Ti již v roce 1632 zapálili zdejší kostel, čímž zanikla zdejší fara. Od té doby ji spravovali královéhradečtí, resp. kuklenští minorité. Kolem roku 1650 byla Oldřichem Linhartem z Vinoře, manželem Lidmily Majdaleny, sestry Viléma Šťastného, vybudována alespoň dřevěná kaple, do níž dal o 5 let později slít zvon. Když v roce 1658 uvedený šlechtic zemřel, stal se poručníkem nezletilých dětí jeho nejstarší syn Rudolf. 1. března 1661 se podělil se svým bratrem o otcovy majetky. Sám obdržel Rosnice a Popovice se dvory, Jehlici, Břízu, Horní Černůtky s rybníky a lesy; mladší Julius získal Nízký Přím, Probluz, Stěžírky a později zaniklou ves Rakov, jež měla stávat v místech, kde se dosud říká „Na Ráčku“. Roku 1677 zemřel Julius z Vinoře a jeho majetky zdědil jeho bratr Rudolf, jenž je odkázal královéhradecké jezuitské koleji, která následně vystavěla v Probluzi nový chrám, v němž se uskutečnila první mše 4. listopadu 1691. K jeho slavnostnímu vysvěcení královéhradeckým děkanem Msgre. Václavem Sartoriem však došlo až 17. června 1692. 30. září 1765 byla zřízena samostatná farní administratura a 28. září 1767 byla obnovena samostatná fara, přičemž prvním farářem se stal P. Jakub Rozvoda. Do té doby byla Probluz spravována z Nechanic. 10. června 1766 byl posvěcen základní kámen nové fary. 28. září 1767 byl zřízen dubový kříž naproti hlavnímu vchodu do kostela. Kolem roku 1764 přišel na Probluz učitel Šalomoun Gerndt (zemřel 3. ledna 1825 po téměř 61 letech správy zdejší školy, jeho nástupcem byl do roku 1833 syn Josef a do roku 1846 syn Ignác), který se zasloužil o výstavbu nové školní budovy, s jejíž stavbou se začalo 21. května 1793 a v říjnu téhož roku byla dokončena. S vyučováním v ní se započalo 17. března 1794. Od roku 1773 byla Probluz s celým přímským panstvím majetkem českého studijního fondu. V roce 1806 koupili velkostatek Václav Kliment a Václav Slivenský, od nichž ho roku 1811 koupil Jan Riedl a v roce 1879 Jan hrabě Harrach. Již roku 1824 byl zřízen vodovod pro Probluz, zámek, dvůr a sýrárnu Jana hraběte Harracha, když správce Jan Tyl nechal podchytit prameny u kapličky sv. Františka.

V roce 1849 se stala Probluz samostatnou politickou obcí. O rok později nahradil rychtáře Václava Hynka první zvolený obecní starosta Josef Kundrt. 3. července 1866 byla obec zasažena bitevní vřavou. Zapálena byla stavení čp. 5-9 a stodola u čp. 25. Při posledním prudkém boji mezi Prusy a Sasy byl značně poškozen i kostel, jehož původní věž byla rozstřílena. V roce 1873 byla zdejší jednotřídka rozšířena o druhou třídu a roku 1876 o třetí. 27. února 1876 vyhořela stodola Josefa Hynka. V roce 1879 byla škola rozšířena o 2 školní místnost, a to s příspěvkem z okresního školního fondu ve výši 2 000 zlatých. Roku 1880 byla založena Hospodářsko-čtenářský spolek, jehož stanovy byly schváleny o rok později. Jeho prvním předsedou byl P. Jan Brunclík a jednatelem František Fiala. 17. srpna 1895 vyhořelo stavení Josefa Urbana i se složenou úrodou faráře P. J. Brunclíka a rolníka Františka Fridricha. 30. května 1898 se uskutečnila v obci slavnost u příležitosti 50 let od zrušení roboty. V roce 1898 vystavěl nechanický mistr zednický J. Hysek obecní domek. 26. září 1899 vyhořela Špalkova stodola čp. 28. 17. března 1900 byla zdejší školní budova prohlášena za nezpůsobilou a obec byla vyzvána k tomu, aby do 3 let postavila novou. Téhož roku byl opraven vodovod. 9. dubna 1901 zasáhla obec velká vichřice s deštěm a krupobitím. O rok později byla vyštětována silnice obcí. 13. dubna 1902 se uskutečnila ustavující valná hromada Spořitelního a záložního spolku pro Probluz, Dolní, Horní a Nový Přím, Střezetice, Bor, Popovice a Jehlici. 15. listopadu 1902 došlo k požáru kovárny. V roce 1903 byly na kostele zřízeny věžní hodiny. 25. listopadu 1903 vyhořela Novákova zděná stodola. 21. června 1904 zasáhlo celé širé okolí velké krupobití, jež si vyžádalo značné škody. 21. června 1907 zasáhla obec velká vichřice. V roce 1907 byl vybudován nový hřbitov. K jeho vysvěcení došlo 28. září téhož roku. Jako první zde byla pohřbena 4. října 1907 6letá Boženka Hamplová z Probluze. V letech 1909-1910 byla postavena nová silnice do Střezetic. 23. dubna 1910 vyhořela školní budova. Na jejím místě byla postavena podle plánu Václava Rejchla z Hradce Králové nová škola, jež byla vysvěcena 27. srpna 1911. 4. srpna 1911 uhodil blesk do stavení Josefa Tobiáška čp. 26, jež celé vyhořelo. 10. září 1911 došlo k ustavení TJ Sokol. 23. dubna 1915 přišla velká bouře s přívalovými srážkami. Z front 1. světové války se nevrátilo 13 místních mužů (včetně osady Bor).

7. dubna 1922 bylo ustaveno Volné sdružení pro postavení jeviště pro Probluz a okolí. 22. dubna 1922 se uskutečnila ustavující valná hromada SDH. V roce 1924 byla založena Lidová škola hospodářská, jež zanikla 1. ledna 1946. Roku 1925 vznikla obecní knihovna. 18. září 1925 byla vyloupena pokladna zdejší kampeličky. V následujícím roce začaly v sokolské jednotě cvičit ženy, ale jejich činnost zanikla o 2 roky později. Roku 1928 došlo k opravě kostela a fary a byly pořízeny 2 nové zvony jako náhrada za zrekvírované předchůdce. Vedle toho vzniklo Vodní družstvo, jež meliorovalo zdejší pozemky v letech 1928-1930. 4. července 1929 nadělala řadu škod velká vichřice. 12. září 1929 vyhořela Nepokojova truhlářská dílna. O rok později vzniklo Družstvo pro rozvod elektrické energie. V roce 1931 došlo k elektrifikaci obce a roku 1932 začala jezdit obcí linka královéhradeckých městských autodrah do Stračova. 3. června 1933 došlo k ustavující schůzi místní organizace sociálně demokratické mládeže. 2. října 1934 vezl František Volt z Nového Přímu písek z písníku v Probluzi. V obci se mu objevil v cestě 2letý Jaroušek Karlů, který byl zachycen levým kolem a celou tíhou vozu přejet, takže neměl šanci přežít. 12. července 1936 byl v obci uspořádán sjezd hasičské župy Rychterovy. Za německé okupace nesla obec pojmenování Problus. Roku 1949 byla budována kanalizace a o 3 roky později vzniklo JZD, jež bylo 3. prosince 1952 vznikl myslivecký spolek. 1. ledna 1960 připojeno ke Státnímu statku Plačice. 15. ledna 1956 vznikl fotbalový oddíl při DSO Sokol, pozdější AFK Probluz. 10. října 1967 byla ustavena vesnická organizace ČSM. Roku 1973 došlo k vybudování protipožární nádrže. 9. září 1973 byly uvedeny slavnostně do provozu kabiny pro místní fotbalový oddíl. 30. června 1977 byla uzavřena zdejší škola. Od 30. dubna 1976 je obec součástí Dolního Přímu. V roce 1981 byla zahájena výstavba vodovodu (projektový úkol na něj byl schválen radou ONV již roku 1974). V roce 1985 byl vybudován věžový vodojem. 1. září 1991 došlo k opětovnému otevření místní školy. Roku 1995 byla provedena rekonstrukce školní budovy a výstavba nového volejbalového hřiště. V letech 1995-1996 došlo k plynofikaci obce, a to spolu s Dolním Přímem. V roce 2000 ukončil činnost SDH. Roku 2001 bylo instalováno noční osvětlení kostela. V roce 2002 byla na místním hřišti zřízena klubovna SDH. Roku 2013 vzniklo hřiště u školy a došlo k rekonstrukci objektu knihovny. V roce 2016 byla opravena prodejna. Roku 2017 byl rozšířen obecní rozhlas do Boru. O 2 roky později byla opravena márnice. V letech 2020-2021 byla opravena fasáda školy.

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je kostel Všech Svatých, který je poprvé připomínán v roce 1384 jako farní a roku 1691 byl opětovně vystavěn Rudolfem rytířem z Vinoře. Památkově chráněným objektem je pozdně barokní fara čp. 1 z roku 1766 (od 31. března 1995) a dříve býval takto chráněn též zájezdní hostinec čp. 13 (22. ledna 1964 - 23. března 2006), který pocházel z 2. poloviny 18. století (některé prameny hovoří o roku 1802) a v letech 1910 a 1995 byl radikálně zrekonstruován a přestavěn. Velmi zastoupenou skupinou jsou pomníky, jež jsou věnovány padlým v prusko-rakouské válce, z nichž nejvýznamnější jsou: monumentální pískovcový obelisk věnovaný padlým saského armádního sboru v bitvě u Hradce Králové od saského ministerstva války z roku 1867; pomník rakouského 8. kyrysnického pluku z roku 1866; pomník rakouského 29. praporu polních myslivců, jenž byl slavnostně odhalen 16. června 1867; pomník pruského 4. westfálského pěšího pluku č. 17 z roku 1867; pomník pruského 8. westfálského pěšího pluku č. 57 z roku 1868; vysoký mramorový kříž na žulovém podstavci na hrobě pruského gardového dragouna Leonharda Theodora Gottfrieda Bottchera z roku 1868; mohutný pískovcový stélový secesní pomník s bustou saského krále Alberta a saskými královskými atributy z roku 1904. Dále musíme zmínit: kapličku sv. Františka z Assisi z počátku 19. století; sochu Panny Marie, jež byla slavnostně posvěcena královéhradeckým biskupem Brynychem 26. května 1899; pomník padlým v 1. světové válce v podobě kříže na místním hřbitově, který byl slavnostně odhalen 26. července 1924. Nejvýraznějším zdejším rodákem je sokolský cvičitel František Hofman (* 10. listopadu 1878 Probluz), který v roce 1908 odešel do Srbska, kde si změnil jméno na Miroslava Vojinoviče a roku 1919 se stal místonáčelníkem Svazu Sokola a referentem tělesné výchovy a sokolstva v hodnosti ministerského rady v jugoslávském ministerstvu školství.