Charbuzice (Stěžery)

Tato lokalita byla osídlena již v době kamenné. Podle jedné z teorií byla tato ves pojmenována po rodu Charbuziců, který tu měl mít podle lidové tradice strážní službu přilehlé cesty. F. L. Sál ve svém díle „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje“ píše, že: „Zakladatelem Charbuzic byl Charbud; v Charbudově statku zrodila se čeleď Charbudiců = Charbuziců; od nich jméno celé obce.“ O dalších názorech píše kniha „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L“ od Dr. Antonína Profouse z roku 1949 toto:

„Charbuzice (lid. v Charbuzicích, do Charbuzic), víska (m. o. Stěžírky) 8 km vých. Od Nechanic: 1547 statky zkonfiskované král. městům: Stěžerky, Charbuzice, Sedlec, PA. X, 465; 1548 ves Charbuzice, AČ. 20/518.

Jm. Ch. = ves lidí Charbuzových. Příjm. Charbuz, např. Jan Charbuz, svědek z Kostové u Ústí n. L., AČ. 30/186 r. 1551 (u nás obyčejně Karbus, v. Adr.) vzniklo z appell., které je doloženo ve všech slovanských jazycích kromě češtiny: rus. arbúz ʻWassermelone, řecká dýněʼ, bělorus. charbúz také ʻstarý chlapʼ, mrus. charbúz ʻmelounʼ, pol. arbuz, garbuz, harbuz, srbch. kárpuz(a), bulh. karpuz. Pův. pramenem toho slova bylo perské cherbuz(e) ʻEselsgurke-Meloneʼ. K Slovanům se dostalo tureckým prostřednictvím: osman. Karpuz, tur. dial. *charbuz, srov. krym. charpuz (Bern. Sl. EW. 491).“

První zmínka o této vsi má pocházet teprve z roku 1547, kdy byla králem Ferdinandem I. zkonfiskována městu Hradci Králové (v záznamech královéhradeckých pozemkových důchodů je však uvedeno, že roku 1541 byla z Charbuzic odváděna 1 kopa a 27 grošů svatohavelského úroku, čímž by tato zpráva měla být první zmínkou o této vsi), a to za to, že královéhradecká obec mu odepřela pomoc proti Šmalkaldskému spolku. 19. listopadu 1547 zakoupil Charbuzice Jan z Pernštejna. V následujícím roce jeho synové Jaroslav, Vojtěch a Vratislav odprodali Charbuzice Zdeňku Zárubovi z Hustířan a na Cerekvi (spolu s Těchlovicemi s krčmou, Stěžírkami a Břízou s krčmou vyšly na 1169 kop a 42 grošů českých), čímž se dostaly k panství Dolní Přím, v jehož rámci zůstaly až do zrušení nevolnictví a prozatímního zřízení obecního. Po třicetileté válce zbyly v Charbuzicích pouze 3 grunty, ostatní byly vypáleny nebo opuštěny. Podle urbáře přímského panství z roku 1740 bylo faráři ze Stěžírek a Charbuzic odváděno od 3 sedláků po 36 kr., od 10 chalupníků po 12 kr. ročního desátku, tedy celkem 3 zl. a 48 kr. Ze záznamů správy přímského statku též víme, že roku 1847 bylo v osadě 10 koní (1 hřebec roční, 1 valach roční, 1 dvouletý, 1 klisna dvouletá, 1 čtyřletá, 5 v stáří přes 4 roky), z toho 4 kusy v čp. 4.

V roce 1849 se Charbuzice staly součástí Stěžírek, přičemž získaly vlastní osadní zastupitelstvo, jež fungovalo ještě za 1. republiky. Školou však patřily do Probluzi a farou do Stěžer (od roku 1860, předtím náležely také k Probluzi). V roce 1863 byla osada přiškolena do Stěžer. 3. července 1866 se osada stala součástí bitevního pole prusko-rakouské války, přičemž zde byl až k Přímu rozmístěn rakouský 8. sbor arcivévody Leopolda spolu s brigádami Schulzovou a Rothovou (dříve Fragnerovou), hulánským plukem arcivévody Karla a záložním sborovým dělostřelectvem. Po krvavých bojích nakonec Prusové nepostoupili za čáru Světí, Bříza a Charbuzice. V květnu 1867 byla obec zasažena velkým krupobitím. Těchto pohrom si všiml místodržitel království Českého a mezi obce Stěžírky a Charbuzice rozdělil knížatům Josefu a Jiřímu z Lobkovic přisouzené válečné náhrady ve výši 559 zl. a 14 kr., jež byly oběma věnovány ve prospěch válkou postižených vsí. V roce 1890 zde žilo 39 obyvatel v 6 domech a roku 1910 42 lidí v 6 domech, stejně jako v roce 1843.

13. května 1923 poškodil neznámý pachatel 12 švestkových stromů v sadu Františka Novotného, když nařízl jejich kmeny a některé při vichřici spadly. 4. července 1929 byla obec zasažena velkou vichřicí. Roku 1932 vyhlásila Východočeská elektrárna v Hradci Králové veřejnou soutěž na výstavbu sekundárních elektrických sítí a domovních přípojek ve Stěžírkách a Charbuzicích. Během německé okupace nesla osada jméno „Karbusitz“ (předtím se užíval též tvar „Charbuzitz“). V roce 1946 byli ONV v Hradci Králové potrestáni František Hübschman z čp. 1 a Josef Mach z čp. 3 pro nedovolené lisování oleje. Roku 1957 vzniklo ve Stěžírkách menšinové JZD, a to díky 4 rodinám z Charbuzic a 2 rodinám ze Stěžírek. V roce 1965 byla dokončena autobusová čekárna, jejíž skleněná výplň byla ještě téhož roku dvakrát vytlučena. Tehdy tu existovalo radiokomunikační středisko ministerstva zahraničních věcí s rušičkou Svobodné Evropy (roku 1964 mělo toto středisko lokálního rušení 6 KV vysílačů o výkonu 1 kW, chystána výstavba 9 dalších), které bylo v srpnu 1968 obsazeno polskou armádou, v roce 2005 bylo odstaveno z provozu, roku 2012 došlo k likvidaci vysílací technologie, později sloužilo pro regionální studio Československého rozhlasu, od srpna 2016 se zde nacházel středovlnný vysílač rádia Dechovka a v roce 2017 byla vyhlášena veřejná dražba na jeho prodej. Od 1. ledna 1976 je tato osada součástí Stěžer. V roce 1988 bylo zorganizováno Sdružení podniků pro likvidaci průmyslového odpadu, v jehož čele stál podnik Vertex, závod 05 a pro tyto podniky byla vytipována lokalita u Charbuzic. Původně zde nebyl vodovod ani kanalizace, takže tu byla pozastavena výstavba. Projekt vodovodu od Ing. Jana Přívratského byl zhotoven již v roce 2004. Záměr obce vybudovat vodovod do Charbuzic byl uveden v tzv. Strategickém rozvojovém plánu obce Stěžery, který schválilo stěžerské zastupitelstvo 14. prosince 2015 a 5. února 2018 projednalo podání žádosti o dotaci na tuto investici. K jeho realizaci pak došlo roku 2021 (viz https://www.stezery.cz/2021-vodovod-charbuzice-privadec/ds-1276).

Jedinou významnější pamětihodností je kamenný kříž od Alžběty Havrdové z Benátek, který byl vztyčen po roce 1840, protože není zaznamenán v indikační skice stabilního katastru obce Stěžírek z téhož roku, který vytvořili adjunkt 2. třídy Antonín Černý a geometr 4. třídy Karl Hartl. Nejvýraznějším místním rodákem byl hejtman Johann Halberstadt (1834-1902), jenž byl v roce 1888 povýšen do šlechtického stavu. Na závěr ještě dodejme, že z této osady pocházel otec malíře Antonína Machka, který se živil jako krejčí. Za zmínku však stojí též starosta obce Stěžírek Josef Halberstadt (později psán jako Halbrštát), místní divadelní ochotník a humorista Jan Halbrštát a z Charbuzic pocházel i vrchní rada ministerstva železnic Ing. Jan Špalek. Sama obec byla zmíněna také literárně, např. v „Upomínkách na válečný rok 1866“ od K. J. Maýra nebo v „Odvátých novelách“ od Vladimíra Körnera.