Horní Přím (Dolní Přím)

Osídlení zdejší krajiny je pravěkého původu. Kvůli různým úpravám zdejší krajiny v 18. a 19. století však došlo ke smíchání zeminy z různých nalezišť, takže na mnoha místech se nacházely kosterní pozůstatky, popelnice a další předměty z různých období najednou. Jmenujme např. v letech 1907 a 1908 objevené hroby skrčka v písečníku ve valech u obce a další obdobný hrob, jenž byl vyzdvižen o 3 roky později.

První zmínka o Horním Přímu pochází z roku 1378, kdy byl majitelem přímské tvrze a dvora Pašík Přín z Přína. Tehdy existoval pouze 1 Přím, který se později podle polohy rozdělil na Horní a Dolní. Stejně jako u Dolního Příma se tvrdí, že zakladatelem této osady byl Přen, odkud se říkalo „dvůr Přenův“, později asi „Přínův“, neboť původně byla ves nazývána Přín (písmeno „n“ na konci názvu vsi bylo vystřídáno po třicetileté válce písmenem „m“). Horní Přím byl navíc nazýván nejprve jako Vysoký Přím, a to od jeho polohy na návrší. Naopak Dolní Přím, který byl vůči němu posazen o hodně nížeji, byl původně označován jako Nízký Přím.

I když došlo v průběhu času k rozdělení Přímu na 2 osady, osudy měly většinou společné, protože patřily ke stejnému zboží, jež od Salomeny z Hustířan koupilo město Hradec Králové. To o něj přišlo v roce 1547, kdy připadlo po konfiskaci královskou komorou Janovi z Pernštejna, který ho ještě téhož roku prodal Janovi z Nemošic. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byla ves součástí dolnopřímského panství. Roku 1729 byla zdejší panská krčma odprodána Vyštandrovi za 60 zlatých. V roce 1773 byl ve vsi 1 selský grunt, 9 chalup s rolemi, 4 stavení bez pozemků a výsadní krčma. Roku 1843 zde bylo 26 domů a 176 obyvatel.

V roce 1849 se stal Horní Přím samostatnou politickou obcí. 3. července 1866 probíhaly v obci i jejím okolí velmi tvrdé a krvavé boje. Část zdejších stavení vyhořela kvůli dělostřelbě Sasů, jež se tak snažili vypudit pruskou 15. divizi (Cansteinovu). 20. října 1881 vyhořela prázdná stodola statkáře Václava Černého. Při jejím hašení se přišlo na to, že byl požár založen neznámým žhářem. V roce 1891 vznikl SDH pro Dolní a Horní Přím. Roku 1902 byl u sv. Aloisia zřízen vodovod, z něhož byla voda vedena do studny v lese Čihadle a odtud na hrádecký zámek. V téže době byla obec popsána v „Úplném adresáři a popisu politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče takto:

„Přím Horní.

Přím Horní, ves ¼ hodiny jihovýchodně od Dolení Přímu. Na jižní straně v pravo od silnice do Libčan vedoucí nalézají se rozsáhlé valy, o nichž se nám žádných zpráv nedostalo.

Obyvatelů 164. – Domů 33.

Starosta: Václav Vyčítal. Radní: Josef Hynek, Jan Halbrštadt.

Fara, škola: Probluz. Pošta: Nechanice. Dráha: Králové Hradec.

Živnostníci. Hostinská: Anna Kejzarová. Kupcová: Alosie Markova. Krejčí: Frant. Vaňura. Obuvník: Vincenc Vohralík.

Harrachovská myslivna.“

29. dubna 1902 byl zapsán Spořitelní a záložní spolek pro Probluz, Dolní, Horní a Nový Přím, Střezetice, Bor, Popovice, Jehlice. V roce 1905 bylo založeno Vodní družstvo. Roku 1907 vznikla Hospodářsko-občanská beseda Horní Přím. V roce 1909 vznikl Honební výbor. 18. února 1911 bylo zapsáno Hospodářské strojní družstvo pro Horní Přím a okolí. O 3 roky později došlo k založení SDH, když se rozešel SDH pro Dolní a Horní Přím. V září 1915 se objevila ve Stěžírkách a Horním Přímu vzteklina.

V roce 1919 vstoupilo Hospodářské strojní družstvo pro Horní Přím a okolí do likvidace. Roku 1921 měla ves 31 domů a 167 obyvatel. 4. dubna 1925 byla v Březském lese mezi Horním Přímem a Břízou přepadena a vážně zraněna neznámým pachatelem manželka rolníka Marie Bednářová z Probluze, jež se vracela z královéhradeckého týdenního trhu. O rok později byly zahájeny meliorace zdejších pozemků. V roce 1932 došlo k elektrifikaci obce. V červnu 1933 otevřel obchod smíšeným zbožím Antonín Knotek z čp. 39. V roce 1935 vznikl místní odbor Domoviny domkařů a rolníků. V říjnu 1936 obdržela hostinskou a výčepnickou koncesi Marie Bartoňová z čp. 13. 16. února 1937 vyhořelo dřevěné stavení rolníka Josefa Bárty. Za německé okupace nosila ves pojmenování Ober-Prim. V letech 1946-1947 byla vybudována silnice Stěžírky - Horní Přím. Roku 1953 bylo založeno JZD, jež se 1. ledna 1961 stalo součástí JZD Stěžery. Patronát nad ním měl závod Gumokov z Hradce Králové. V roce 1969 byla opravena zdejší silnice. Od 1. ledna 1976 je obec součástí Dolního Přímu. O rok později byl do obce protažen z Dolního Přímu místní rozhlas. V roce 1979 byla opravena budova občanského výboru, bývalého MNV. Roku 1984 došlo k vyasfaltování silnice z Horního Přímu do Nového Přímu a opravě budovy občanského výboru. V roce 1992 byla opravena autobusová čekárna. V letech 1995-1997 byla zřízena kanalizace s odvodem na ČOV Dolní Přím (17. července 1996 proběhla kolaudace kanalizačního přivaděče do ČOV v Dolním Přímu) a v roce 1997 byla obec plynofikována a byl dokončen tamní vodovod i vodojem. V roce 2000 došlo k rekonstrukci rozvodů nízkého napětí. Roku 2004 bylo vybudováno dětské hřiště. V roce 2010 došlo k rekonstrukci místního rozhlasu. Roku 2014 proběhla rekonstrukce sportovního hřiště. V roce 2016 byla opravena autobusová čekárna. Roku 2017 došlo k výstavbě objektu volnočasových aktivit, který vyšel na 1 281 206,79 Kč, z toho bylo 400 000 Kč krajskou dotací.

Mezi zdejší pamětihodnosti patří: mramorový pomník s křížem z téhož materiálu pruského setníka a adjutanta Carla Ludwiga von Bolschwing od 6. porýnského pěšího pluku č. 68 z roku 1868; pískovcový kříž na hrobě rakouského rytmistra Ernsta rytíře von Lowenthal ze štábu VIII. armádního sboru, kam byli později přeneseni rovněž 1 saský voják od 3. pěšího praporu, 1 rakouský voják od 74. pěšího pluku a 12 myslivců od rakouského 31. praporu polních myslivců; pískovcová typová pyramida na místě, kde údajně padli rakouský genmjr. a velitel brigády Carl Schulz a jeho pobočník nadpor. Paul von Moscr; pískovcová typová pyramida všeobecného věnování všem padlým vojákům v obvodu obce Horní Přím na místě, kde byl poprvé raněn genmjr. Carl Schulz; pomník rakouského 74. pěšího pluku, který vznikl podle návrhu profesorů V. Dokoupila a V. Weinzettla, proveden byl firmou Jar. Hatle a Fr. Vejs a k jeho slavnostnímu posvěcení došlo 3. července 1898. Právě v této oblasti – naproti přes cestu k Jehlici a Novému Přímu – se nachází další řada pomníků z téže války, z nichž zmiňme např. pomník padlým 8. pěšího pluku z roku 1908. Říká se zde u sv. Aloisia, jehož socha tu byla u zdejších vydatných vodních pramenů zřízena. Za zmínku stojí ještě: roubenka čp. 8; dřevěná zvonička, jež byla naposledy opravena v roce 2012; socha sovy na dětském hřišti od Karla Krafka z Probluze z roku 2015 a nesmíme opomenout zbytky slovanského hradiště při cestě do Těchlovic v lokalitě „Na valech“, jež byly v roce 1908 prozkoumány archeologem Josefem Ladislavem Píčem, 22. ledna 1964 prohlášeny za kulturní památku a kvůli nálezům z doby hradištní, únětické i dalších je jeho datování nejednoznačné (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/slovanske-hradiste-na-valech-147143). O druhý památkově chráněný objekt – srubovou stodolu osmiúhelníkového půdorysu a strmou doškovou střechou v areálu čp. 2 z 18. století – již obec dávno přišla, protože byla zbourána na přelomu 50. a 60. let 20. století (přesto byla památkově chráněna od 3. května 1958 do 27. února 1990, skoro 30 let tak byl památkově chráněn neexistující objekt).