Stěžírky (Stěžery)

Tato obec byla zvána původně jako Stěžerky a první zmínka o ní má pocházet z roku 1443, i když některé prameny tvrdí, že jejich existence je doložena již v roce 1229, kdy koupil Stěžery se Stěžírkami od krále Přemysla Otakara I. opatovický klášter. Podle lidové tradice založil Stěžírky nehodný syn stěžerského sedláka, který se s otcem nepohodl a musel z domu, alespoň podle Františka Ladislava Sála a jeho knihy „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“ Zdejší osídlení je však mnohem staršího původu, protože v místní Pilnáčkově cihelně bylo v letech 1900-1901 objeveno sídliště únětické kultury, které prozkoumal Karel Buchtela. Stejně jako období vzniku obce je obestřen hávem tajemství původ jejího názvu, což je vidět rovněž v knize profesora Antonína Profouse „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. Díl. S-Ž“, v níž se píše o Stěžerách a Stěžírkách následující:

„Stěžery (lid. v Stěžerách, do Stěžer, Stěžerák), ves 4 km záp. od Hradce Králové: 1229 c.15, (Otacarus rex monio Opatov.) Sterzeri (confert), CB. II, 328 11; 1344 de Ztezeriy, Kapras, Kn. Bydž. 33; 1355 ad E. in Stezer, (exec.) pleb. de Grecz, LC. I, 24; 1352 – ok. 1405 decan. Gradic.: Stezer, RDP. 90; 1465 (obce hradecké) Stežerky, Stežery, AČ. 16/160; 1547 Štěžery a Štěžírky (obce hradec.), SnČ. II, 445; 1615 Jiřík na Stěžeřích, Rozvrž. sb. 10.

Od Stěžer 1 km sz. leží ves Stěžírky (lid. v Stěžírkách, do Stěžírek, stěžíreckej): 1443 lán háje najblíž od Stežerek.. vendidit Jarossio de Slupna, RT. II, 197; 1465 a 1547 (v. Stěžery); 1548 (vsi) Těchlovice, Stěžerky, Charbuzice, AČ. 20/518; 1654 ves Stiezirky, BR. 13/1383.

Prvotní tvar Stežery = bidla, (koly, kmeny) nebo ves Stežerů (v. v). Jm. Stežérky > Stežírky = malé nebo menší Stežery.“

Podle záznamů z roku 1377 patřily Stěžírky nadále mezi vesnice opatovického kláštera. Po jeho zničení husity v roce 1421 je ovládli Hradečtí a následně Diviš Bořek z Miletínka, kterému ves zapsal císař Zikmund Lucemburský roku 1436, aby se posléze ves opět dostala do rukou královéhradeckých měšťanů, což je doloženo např. Rejstříkem městských příjmů z roku 1523. Po konfiskaci vsi městu Hradci Králové 19. listopadu 1547 byly Stěžírky prodány Janu z Pernštejna, jehož synové Jaroslav, Vojtěch a Vratislav prodali vesnice Těchlovice s krčmou, Charbuzice, Břízu s krčmou, dvory kmetcí ve Stěžerách, Stěžírkách a Všestarech a rybník u Těchlovic za 1 165 kop a 12 grošů Zdeňku Zárubovi z Hustířan. Naopak pustá tvrz Nízký Přím s vesnicí, vsi Vysoký Přím, Probluz s podacím kostelním a krčma výsadní v Stěžírkách byly prodány Janovi Holcovi z Nemošic za 1 650 kop českých grošů. V roce 1650 nastoupil rod Harrachů, který zde vládl do roku 1777, kdy byly panské pozemky za pravidelný poplatek přiděleny poddaným. V roce 1654 zde zůstalo jen 12 chalup, z nichž polovina byla pustá. Uprostřed vsi se nacházel rybník ve tvaru podlouhlého rozšířeného potoka a stavení čp. 5 Rybárna, jež bylo zbouráno roku 1953. Ve 2. polovině 18. století byl rybník z důvodu častého přetékání vysušen a na jeho místě postaveny domy. Zbyla jen jeho část, jež je zaznamenána ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA481018400). V roce 1775 během selského povstání je zmíněn jako jeden z jeho vůdců místní tkadlec Kudrna.

V roce 1849 se staly Stěžírky samostatnou politickou obcí. 10. srpna 1863 byly Stěžírky odškoleny od Probluze a přiškoleny do Stěžer. 3. července 1866 utrpěla obec řadu škod v souvislosti s bitvou u Hradce Králové. 4. listopadu 1866 projížděl obcí císař František Josef I. při obhlídce bojiště prusko-rakouské války. V roce 1870 byla ve Stěžerách zřízena fara, k níž byly přiřazeny též Stěžírky. Roku 1888 byla obec přiřazena k poštovnímu úřadu ve Stěžerách, který zahájil činnost 1. listopadu 1888. 13. června 1890 si dal kopat studni rolník Václav Jaroš. Při této práci se ve studni otrávili pumpařský mistr Josef Chmelík z Hořic a jeho učeň Václav Hladík. 7. října téhož roku při obnovení prací zde zahynul syn zemřelého pumpaře. Koncem června 1891 shořel krov stavení domkáře Tichého a všechny věci, co měl uložené na půdě. Škoda byla odhadnuta na 800 zl, ale pojištění činilo pouhých 530 zl. V roce 1900 měla obec 221 obyvatel ve 40 domech, ale chudoba a nedostatek podporoval odchod obyvatel z obce, např. roku 1902 působilo v cizině jako potulní hudebníci 7 místních chlapců a 11 děvčat. V roce 1905 začal fungovat SDO „Vlastimil“. Roku 1909 vznikl SDH. V září 1915 se objevila v obci vzteklina. Z 1. světové války se nevrátili 3 zdejší rodáci (Jan Dvořák, Jan Dvořák a Alois Flašnar), navíc další zemřel v legiích (Vincenc Bohdanecký).

16. února 1921 měly Stěžírky 310 obyvatel ve 46 domech. 14. září 1926 našla dělnice Anna Holubičková při sbírání klestí v Přímském lese u Stěžírek 2 mrtvoly v úplném rozkladu. Tato vražda a sebevražda z nešťastné lásky se musela udát podle nalezených věcí po 10. srpnu téhož roku. 4. července 1929 přinesla velké škody na staveních i přilehlých lesích velká větrná smršť. 20. července 1929 bylo nalezeno 31 přelámaných štěpů 12letých hrušní, čímž vznikla obci škoda 1 200 - 1 500 Kč. V roce 1929 byla válcována silnice Stěžírky-Dolní Přím. Téhož roku byl státním a zemským příspěvkem podpořen meliorační projekt zdejšího vodního družstva. 31. ledna 1931 vyhořelo stavení rolníka Františka Polívky. V roce 1932 byla zavedena přes Stěžírky autobusová linka Hradec Králové-Nechanice. 17. března 1933 nalezl rolník František Polívka v luční strouze ostrý dělostřelecký náboj o průměru 10 cm, který pocházel z prusko-rakouské války v roce 1866. 31. ledna 1935 šla s putnou pro vodu žena rolníka Anna Barešová, na náledí se smekla a spadla do 6 m hluboké studny, v níž se utopila. V roce 1935 bylo rozšířeno obecní stromoví. Obecní úřad obdržel ze státní rekultivační akce 745 Kč na pořízení a vysazení 149 stromů. 15. srpna 1936 vypukl požár v usedlosti Josefa Podhajského. Za oběť mu padla stodola s celou sklizní a též obytné stavení bylo velmi poškozeno. 7. listopadu 1938 byl u Stěžírek zastřelen za jízdy taxikář Václav Mareček z Pardubic, a to Josefem Wasserbauerem z Krásnice. Téhož roku byla ustavena místní organizace Strany národní jednoty a o rok později byla nahrazena Národním souručenstvím. Během německé okupace nesla obec název Lanzendorf. V roce 1940 měly Stěžírky 50 domů a 210 obyvatel. 24. září 1941 došlo ke změně stanov Družstva pro rozvod elektrické energie ve Stěžírkách, zapsaného společenstva s obmezeným ručením. V letech 1946-1947 byla vybudována silnice Stěžírky-Horní Přím. O rok později byla ustavena místní organizace KSČ. 14. března 1957 vzniklo JZD (zprvu se 14 rolníky), jež bylo k 1. lednu 1961 připojeno k JZD Stěžery. Zprvu ho tvořilo 14 rolníků. Roku 1960 byla dokončena kanalizace. 27. června 1965 začalo svému účelu složit nové koupaliště o rozměrech 50 x 30 m, přičemž práce na něm v rámci akce Z trvaly 4 roky. V roce 1968 byla založena nová zahrádkářská kolonie (během následujících 7 let v ní vznikla mj. spolková chata, trojice studní, vodovodní a komunikační síť) a silnice vyasfaltována. Následujícího roku komise pro výstavbu vydala 16 souhlasů ke stavbě zahradních chatek v zahrádkářské kolonii u koupaliště. V letech 1969-1970 byl dokončen systém meliorací na katastru obce. V roce 1972 byla radou ONV schválena výstavba obytné skupiny 24 rodinných domů (PDP Stěžírky). 1. ledna 1976 se obec stala součástí Stěžer. Roku 1981 byla uvedena do provozu nová prodejna smíšeného zboží a o rok později došlo k dokončení zařízení občanského výboru. V letech 1984-1985 byl zrekonstruován družstevní kravín. V roce 1986 proběhla rekonstrukce požární nádrže. 1. října 1994 získaly Stěžírky spojení autobusem královéhradeckého dopravního podniku č. 16S, o což se neúspěšně usilovalo dlouhých 20 let. Do té doby zde stavěl pouze autobus z a do Nechanic a Nového Bydžova. Roku 1996 položila akciová společnost SPT Telecom telefonní vedení do země a došlo k opravě střech obecního domu a prodejny smíšeného zboží. V roce 1997 bylo dokončeno odvodnění obce a výstavba kanalizace. V květnu 1998 začala plynofikace obce. Roku 2010 byl v poloze „U lesa“ zahájen výzkum rozsáhlého výšinného sídliště únětické kultury (starší doba bronzová). V roce 2014 proběhla rekonstrukce Kulturního domu.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyzdvihnout: hrob pruského npor. Augusta Friedricha Wilhelma Bogislawa von Below od 2. porýnského pěšího pluku č. 28 a tří pruských vojáků von Hagen, Neihse a Bacha s nízkým pískovcovým sarkofágem a pískovcovým pomníkem s křížem z roku 1867 od hořického kameníka F. Kofránka (zrekonstruován v letech 1890 a 2008); kamenný kříž z roku 1888, cihlovou kapličku se zvonicí z roku 1920, pomník čs. samostatnosti od J. Ondráčka z Libčan a několik pozůstatků místní lidové architektury, např. stavení čp. 32. Nejznámějším zdejším rodákem byl včelař a rolník Petr Morávek, který byl celostátně známý a prezentoval se na řadě výstav, např. Z 22. sjezdu a výstavy včelařů českoslovanských ve Mšeně u Mělníka v roce 1905 si přivezl diplom ústředního spolku českého. Dalšími významnými osobnostmí jsou: ovocnář Josef Klouček, který v roce 1943 založil první jahodovou plantáž na Královéhradecku; zakladatel základní organizace ČZS a první předseda zdejší zahrádkářské osady Dr. Ing. Josef Pázler a houslař Ing. Zdeněk Frodl (viz https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1000182). O zdejším Přímském lese se říkávalo, že zde žije houkadlo, které zardousilo děvečku, jež se vysmívala pověrčivosti místních lidí a zahoukala na něj do lesa. Tato byla přejata jak Františkem Ladislavem Sálem, tak Ivou Hoňkovou a její knihou „Pověsti o čertech a jiných strašidlech“.