Darmstadt – Malý a Velký Glückertův dům (Kleines und Großes Haus Glückert)

Dvojici darmstadtských Glückertových domů spojuje hned několik důležitých údajů: oba byly postaveny v roce 1901, autorem jejich podoby s výraznými prvky secese je uznávaný vídeňský architekt Joseph Maria Olbrich, jejich majitelem se stal výrobce nábytku Julius Glückert, najdeme je na zdejším vršku Mathildenhöhe i ulici Alexandraweg a charakterizuje je až dominantní sněhobílá barva.

V Malém domě (Kleine Haus Glückert), který byl původně stavěn pro člena kolonie Rudolfa Bosselta, žil Julius Glückert až do své smrti v roce 1911. Charakterizuje jej severně orientovaná fasáda s hladkými bílými plochami, které jsou ve spodním patře přerušeny vysokými obdélníkovými úzkými okny po obou stranách plochého rizalitu. A také výrazný dřevěný rám s vyřezávanými postavami od Rudolfa Bosselta, které obklopují dvě velká mřížová okna. Tmavé dřevo navíc tvoří vysoce atraktivní kontrast k okolnímu bílému povrchu.

Raně modernistický dům je v podstatě krychlí, kterou oživuje pozoruhodný a neobvyklý tvar střechy. Její nejvyšší část působí díky bočním štítům dojmem valené klenby. Další zajímavostí je prostorná střešní terasa s velkým obloukovým oknem pod ní. Okna domu navíc svými lišícími se tvary a velikostmi poukazují na uspořádání vnitřních prostor. Podoba Malého Glückertova domu je stále původní, stejně jako zůstalo – alespoň většinově - zachováno vnitřní vybavení navržené Patrizem Huberem. V rámci přestavby výstavního domu na bytový byl pouze zjednodušen východní vstup.

Na rozdíl od čisté architektury Malého domu je Großes Haus – tedy Velký Glückertův dům - nejreprezentativnějším počinem výstavy z roku 1901. Tuto prostornou vilu následně výrobce nábytku Julius Glückert využíval k prezentaci moderních interiérů ze své produkce. Budova je navržena ze všech čtyř stran odlišně a obklopuje ji rozsáhlá zahrada. Severní a jižní štíty této půvabné stavby zdobí nízký reliéf s rostlinným motivem.

Na první pohled však každého nejvíce zaujme vstupní část. Obloukový portál je komponován do tvaru písmene omega a zvýrazňuje ho zlacená výzdoba s „vlnící se“ kovanou mříží a dvěma lucernami.

Bohatá výzdoba interiéru je pak soustředěna hlavně do tzv. Velkého sálu, který je zde pojat jako centrální prostor vily vyšší třídy. Zaujme zejména reprezentativní stěna nad krbem, kterou pokrývá široký květinový dekorativní motiv v modrozelených a oranžových pastelových tónech. Stylizované paví peří na obou stranách má pak funkci dekorativní stuhy a je funkčně vybaveno osvětlením tvořeným pouze žárovkami. Podobu interiéru však hned na počátku majitel domu několikrát změnil, naposledy to „postihlo“ Velký sál před výstavou v roce 1908. Část původního mobiliáře však můžeme i dnes vidět v Museu Künstlerkolonie.

Oproti většině darmstadtských staveb měl Velký Glückertův dům, ve kterém dnes sídlí Akademie něměckého jazyka a poezie, během II. světové války štěstí a nebyl vůbec poškozen. Díky tomu jej můžeme i v současnosti vidět v naprosto původní podobě. Interiér Velkého sálu byl v roce 1965 většinově zrekonstruován podle původního Olbrichova návrhu. Zachoval se také plot z lomového kamene s kovanou mřížkou, stejně jako vstupní brána se schodištem, které zdobí stylizovanými motivy listů.