Darmstadt - Platanový háj (Platanenhain)

Darmstadtský Platanový háj je oficiálně udáván jako významná práce architekta a umělce Bernharda Hoetgera z let 1911 až 1914. Historie tohoto „parku“ na vršku Mathildenhöhe je ve skutečnosti přece jen o něco delší. Platanový háj byl totiž založen kolem roku 1830, a to na místě, které hned na počátku 19. století vytyčil princ Christian.

Dnes se jedná o volně přístupná háj s pravidelně ořezávanými stromy, který je ze dvou stran ohraničen opěrnou zdí a ze dvou železným „mřížovým“ plotem obrostlým břečťanem.

Bernhard Hoetger byl touto prací pověřen přímo velkovévodou Ernstem Ludwigem a jeho umělecky návrh byl určen pro čtvrtou výstavu kolonie Mathildenhöhe. Vznikl tak park, který působí dojmem skutečného uměleckého díla a jehož součástí jsou různé sochy nebo reliéfní stěny. A nechybí zde ani voda jako symbol koloběhu života.

Zdejší soubor soch je považován za mimořádně originální i umělecky hodnotný. Za soubor, který interpretuje mytologický světový názor očima autora díla a který je také svědectvím kulturních proudů na počátku minulého století. Jednotlivé sochy tak do jednoho celku spojují archaické formy, staroegyptské tradice a náboženskou filozofii Dálného východu se základy křesťanské kultury západního světa.

Za zmínku stojí zejména:

Vstupní portál s dvojicí postranních pilířů, na kterých jsou umístěny dvě velké bronzové kočkovité šelmy s malými dětmi na hřbetu. Jedna představuje stříbrného lva neboli pumu (v čínské mytologii se jedná o slunce a začátek dne), druhá leoparda (ten má být symbolem smrti a vzkříšení, západu slunce a nekonečného cyklu veškerého života). Bronzové sochy na portálu doplňují nápisy na pilířích, které odkazují na celkový umělecký záměr Platanového háje. Na pravém pilíři najdeme citát z Velkého chorálu slunce od faraona Achnatona, na levém „fontánovou modlitbu“ ze staroegyptského rukopisu.

Skupina fontán, která zaujme zejména při pohledu od jižního vstupu, je charakterizována třemi vodními nosiči, umělecky pojatou fontánovou stěnou s hlavami andělů chrlících vodu a šesti strážnými lvy sedícími v řadách po obou stranách. Vše doplňuje nápis s první slokou básně Johanna Wolfganga von Goethe „Píseň duchů nad vodou“. Najdeme zde také sedm nosičů vody umístěných ve výklencích na obou stranách kašny. Ti symbolicky přenáší životodárnou vodu do světa a tematicky doplňují centrální skupinu fontán na severní straně háje.

Reliéfní stěny se nacházejí na západní i východní straně háje a představují alegorie Jara, Léta, Spánku a Probuzení (Vzkříšení). Současně se jedná o další variantu ústřední myšlenky sochařského programu v Platanovém háji, tedy téma nikdy nekončícího cyklu růstu a úpadku veškerého života. Čtyři reliéfní stěny mají kompozičně stejné složení, a to šest stojících postav seřazených střídavě s pěticí sedícícch nebo klečících postav. Ty spolu komunikují držením těla a gesty a jejich podoba je prý ovlivněna obrazy Paula Gauguina i sochami Aristideho Maillola.

Socha Umírající matky s dítětem představuje ležící postavu orientovanou směrem do háje. Žena je opřená o levou paži a její hlava je zvrácena dozadu. Dítě sedící na klíně své matky je zdánlivě nedotčené dramatickou událostí a klidně drží v rukou ovoce. Původně byla socha výrazně polychromována, ale barvy – nejen tady – díky povětrnostním podmínkám postupně zmizely. Zatímco postavy byly namalovány tlumenými tóny, zvolil Hoetger pro detaily syté barvy (červenou pro rty, černošedou pro vlasy, obočí a zornice). Architektura sochy „Umírající matka s dítětem“ je pojata jako starověký římský sarkofág, jehož krycí deska je zdobena stylizovanými mraky. Nárožní akrotérie mají podobu dravých ptáků, desku se sousoším nese pět kamenných lvů. Mezi lvy jsou umístěny citáty z raných hindských textů Bhagavadgíty.

Na závěr si ještě přidáme popis Šakalích a Lvích váz. Šakalí vázy jsou umístěny po obou stranách sochy Umírající matky s dítětem. Jedná se o kamenné nádoby se štíhlými těly šakalů, kteří tak odkazují k egyptskému bohu mrtvých Anubisovi. Součástí Šakalích váz jsou také tzv. Vousaté masky, Jejich podoba vychází z římské antiky a jejich úkolem je zabraňovat katastrofám. Lví vázy se nacházejí v jižní části háje a je jich celkem deset. Lvi sedí zády pod vázami a dívají se směrem na východ a na západ. I Lví vázy byly původně výrazně polychromovány, dnes už najdeme jen několik zbytků barev na plochách, které jsou před povětrnostními vlivy nejlépe chráněny.