Loading...
Secesní Svatební věž je se svými téměř 50 metry nezpochybnitelnou dominantou stošedesátitisícového německého města Darmstadt. Nachází se na tzv. Matyldině vršku (Mathildenhöhe), což je vlastně soubor staveb věhlasné darmstadtské umělecké kolonie z přelomu 19. a 20. století. Vzhledem k podobě vrcholové části věže se této stavbě říká také Pětiprstá věž.
Autorem podoby Svatební věže je slavný architekt Joseph Maria Olbrich. Samotná stavba této cihlové věže proběhla v letech 1905 až 1908 a byla vlastně oslavou druhé svatby hesenského velkovévody Arnošta Ludvíka (Ernst Ludwig), tentokrát s princeznou Eleonorou (Eleonore) ze Solms-Hohensolms-Lich. Věž je tvořena třístupňovou základnou se vstupní halou, tělesem věže a vrcholovou vyhlídkovou plošinou.
Vstupní hale dominují dvě mozaiky Friedricha Wilhelma Kleukense s názvy Polibek a Věrnost. Její strop má podobu noční oblohy a najdeme zde také „nástupiště“ výtahu, který sem byl ovšem nainstalován až později. Tělo věže je postaveno z temně červených pálených cihel a v jeho spodní části najdeme pískovcový reliéf Heinricha Jobsta se zpodobněním čtyř Ctností (Síla, Moudrost, Spravedlnost a Tolerance). Na jižní straně věže jsou od roku 1914 umístěny sluneční hodiny, jejichž podobu s 12 znameními zvěrokruhu navrhl již zmíněný F.W. Kleukens. A také si zde můžeme přečíst dvě sloky básně R.G. Bindinga.
Ve 4. patře věže s excentrickými okny se nachází 7 m vysoký Velkovévodský (Knížecí) pokoj, o patro výš tzv. pokoj Svatební (Komnata velkovévodkyně) s výškou 4,4 m. Na severní stranu byly - v úrovni 6. patra - roku 1914 přidány „zlaté“ mechanické věžní hodiny navržené Albínem Müllerem. Ve zlatém listu jsou umístěny dvě hořící pochodně, kříž, planoucí srdce a kotva, tedy symboly víry, lásky a naděje. V roce 1999 byly hodiny renovovány.
Vrchol věže je tvořen pěti stejně širokými „cimbuřími“ tří různých výškových úrovní, které vypadají jako prsty a jsou opláštěny měděným plechem. Pětidílný vrcholový průčelní štít z glazovaných cihel je členěn do podoby portálu. Nechybí zde ani pětice čtvercových reliéfů z nažloutlého pískovce a tympanon ze stejného materiálu.
V 7. patře a ve výšce 33,5 m je umístěna vyhlídková místnost, která zabírá celé podlaží. Dostaneme se sem výtahem nebo po zdolání 195 (podle jiných informačních pramenů jich je 209) schodů. Na každé straně se nachází okna (3 nebo 5), některá s dveřmi vedoucími na malé balkony. Návštěvníkům se zde sice nabízí panoramatický výhled, jistou nevýhodou ale je, že se nesmí okna ani dveře otevírat.
V interiéru 48,5 m vysoké a památkově chráněné věže se - zejména v souvislosti s oběma „manželskými“ komnatami, které jsou dnes oddací místností a matrikou - nejčastěji upozorňuje na malované klenby, obložené stěny, kazetový a zlacený štukový strop nebo na malovaný nástěnný vlys zobrazující svatební hostinu a svatební průvod, který vytvořil darmstadtský umělec Philipp Otto Schäfer. Ve druhém a třetím poschodí se nachází knihovna.
Svatební věž architekta Josepha Marii Olbricha byla vyprojektována pro 3. výstavu o Mathildenhöhe nazvanou „Hesenská státní výstava svobodného a užitého umění“. Po velkovévodské svatbě pak získala své jméno. Říká se o ní, že „svým výstředním, jednoduchým tvarem i vnějším povrchem zdůrazněným tmavým materiálem a okenními pásy již tato věž odkazuje k éře expresionismu“.
Svatební věž je původní stavbou, jen její „pětiprstý“ vrchol byl v roce 1944 zničen a později nahrazen kopií.