Dům čp. 8 na nám. Československé armády v Jaroměři

Když se podíváme na tento řadový jednopatrový dům, který byl vystavěn kolem roku 1600, tak již od pohledu dojdeme k závěru, že současná, v renesančním období vzniklá dispozice se zrodila spojením 2 gotických parcel, i když pro tuto teorii není žádný prokazatelný důkaz v podobě gotického sklepa či jiných zbytků ve zdivu objektu. Avšak podle řady objevů různých zbytků po osídlení můžeme říci, že na jeho místě žili lidé již v době hradištní a snad dokonce již v době kamenné. V dobových zmínkách vyjmenované věci však během staletí zmizely beze stopy, buďto jsou kdesi ve sbírkách nějakého muzea, aniž by se vědělo, odkud pocházejí, nebo byly prostě prodány, vyhozeny nebo jinak ztraceny.

Prvním vlastníkem objektu musel být měšťan Václav Burda nebo někdo z jeho předků, protože již v prvních zmínkách o jeho existenci je zván jako dům Burdovský. Později ho vlastnil primátor Origenes Kloboučník, a to před rokem 1570. Z jeho jména víme, jakému řemeslu se tehdy věnoval. V roce 1583 ho od Petra Origenese koupil Laurin Zástěra, u něhož se uvažuje, že původní nemovitost zbořil a na jejím místě nechal vybudovat nový renesanční objekt, který byl již tehdy pravovárečný a roku 1602 měl jeho majitel nařízeno vařit pivo v pivovaře Víta Valše. Avšak za třicetileté války došlo k tomu, že jak císařská, tak švédská vojska několikrát zpustošila a vyplundrovala všechny objekty na náměstí, takže díky tomu ještě řadu let po ukončení tohoto konfliktu ležela polovina domů v sutinách nebo byla tak poškozena, že na jejich obnovu neměli vlastníci kolikrát peníze. Vedení města pak přenechávalo úplně zničené domy novým zájemcům zdarma, aby na jejich místě byla obnovena zástavba a náměstí opět vypadalo reprezentativně jako v předchozích údobích.

Roku 1669 získal tedy pusté místo po Zástěrově domě Vít Jiří Viktora, který se pustil do obnovy domu, ale již v roce 1671 ho prodal Janu Červenkovi. Nedlouho poté, tj. roku 1680 se stal poštmistrem a zemřel v roce 1707. Někde se občas objevuje, že tento dům vyhořel při velkém požáru města 8. srpna 1670, ale není tomu tak, protože v té době ještě nestál. Roku 1708 koupil dům Rafael Kehler a jeho syn Jan Kehler ho dlouho nepodržel, protože již v roce 1746 ho prodal soukeníkovi Františku Jelínkovi, jenž za něj dal 1 100 zlatých. 16. dubna 1780 dům vyhořel, když vypukl v čp. 11 požár, který zachvátil 20 domů (čp. 3-15 a 59-65), děkanství, školu, střechu kostela sv. Mikuláše s věžičkou, městský špitál a řadu stavení na Jakubském Předměstí. Koncem 18. století žila v domě bývalá jeptiška Antonie Jelínková, která se sem k příbuzným nastěhovala poté, co došlo ke zrušení kláštera v Pohledu (něm. Fraunthal). Aby se i zde cítila potřebnou, tak vyučovala na zdejší škole ženským pracím, za což byla roku 1791 oceněna pochvalným listem od královéhradecké konsistoře a v roce 1792 pochvalou od zemského gubernia. Roku 1808 držel budovu kostelník Daniel Mejtský, jemuž v té době patřily v Jaroměři ještě další domy. Na rozdíl od jiných domů neměl tento velkou síň (mázhaus) v přízemí, nýbrž v 1. patře, kde sloužil dlouhou dobu buď k výčepu piva, nebo k provozování různých řemesel. K jeho zániku došlo až ve 30. letech 20. století, kdy prošel dům opravou a přestavbou. Klasicistní úpravu však získal již koncem předchozího století.

Velkou proměnou pak procházeli též majitelé domu. Roku 1868 náležel objekt soukeníku Antonínu Kupkovi, jenž byl dědečkem spisovatele Jiřího Svetozara Kupky a jako městský radní se zasloužil o vybudování nového hřbitova, na němž byl ironií osudu pohřben jako první, když ho ranila mrtvice († 24. července 1888). V roce 1879 byl vlastníkem domu obchodník Jan Kupka, který na sebe upozornil zejména tím, že v letech 1872-1873 byl prvním předsedou jednoty "Jarboj" a sbíral starožitnosti na Výstavu starožitností v Jaroměři, jež proběhla 13.-18. července téhož roku. Koncem 19. století došlo k řadě přestaveb, ale ke změně půdorysu stavby nedošlo, což lze zjistit pouhým srovnáním indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400) a jeho reambulace z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2486_6). V roce 1903 patřilo čp. 8 obchodnici se sukny Marii Kupkové. V té době byl objekt známý zejména díky vyhlášenému kloboučnictví Marie Křivohlávkové, která měla také dobře zásobený sklad pro národní, umělé a moderní vyšívání. V druhém obchodě se tehdy prodávala panská sukna a podšívky. Roku 1921 byla majitelkou domu stále Marie Kupková. V té době v něm byla čtveřice bytových jednotek - vdovy a obchodnice suknem Marie Kupkové, modistky Marie Křivohlávkové, soukromnic Anny a Emilie Kupkových a učitele zdejší obecné školy chlapecké Františka Růžičky.

V roce 1936 již naopak náležel řezníku Josefu Prokešovi, jehož řeznictví a uzenářství tu nějakou dobu fungovalo. Za tohoto majitele byl v přízemí Kupkův obchod se sukny a ve druhém obchodě působil kupec Josef Marek, který se posléze přestěhoval do Prahy, kde si zřídil velkoobchod. V "Ročence knihovny a muzea v Jaroměři" z roku 2001 je o domě napsáno toto: "Čp. 8 - Zděný dům s poschodím dosti dřevěným koupil asi v roce 1921 Josef Prokeš. V jednom krámě měl řeznictví a uzenářství, ve druhém měli Bílkovi prodej zeleniny a ovoce." Počátkem 50. let 20. století byly oba obchody zabrány státem stejně jako řada jiných živnostenských provozoven a dílen.

V roce 1961 bylo čp. 8 již v majetku města a bylo obhospodařováno místní Domovní správou. V té době sloužilo přízemí "provozovnám socialistického sektoru", zejm. tu sídlilo holičství a kadeřnictví a v patře byly naopak byty. 28. února 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-16304311). Od té doby se v přízemí vystřídala řada provozoven. V letech 1992-1996 bylo v domě řeznictví a uzenářství Jindřicha Uhlíře, od roku 2001 zlatnictví Aleny Sejtkové, v letech 2014-2017 bychom tu našli hodinářství Josefa Novotného a nesmíme opomenout ani prodejnu pánské a dámské módy KLASIK móda. Počátkem 90. let 20. století byl dům obnoven. Roku 2020 byla do objektu umístěna klubovna Hledá se Smolíček, o. s. V současné době je vlastníkem domu René Hejna.