Fara v Probluzi

Informace o tom, kde stávalo původní dřevěné farní stavení, se do dnešní doby nedochovaly. Mohlo stát jak na současném místě, tak úplně někde jinde. Druhá možnost je pravděpodobnější, protože i kostel se původně nacházel jinde. Jeho existence je doložena již roku 1344, kdy zdejší plebánie náležela ke královéhradeckému dekanátu.

Přestože byla farní budova postavena ze dřeva, musela být velmi prostranná, neboť v roce 1532 při sporu mezi Eliškou Donátovou z Nežetic a na Dolním Přímě a Václavem Bořkem z Dohalic na Mokrovousích ohledně obsazení uprázdněné fary byly její místnosti uzamčeny a zapečetěny na druhém místě jmenovaným šlechticem a osazeny jeho lidmi, aby se na ni nemohl dostat farář, jehož podala Eliška Donátová.

Fara byla s kostelem za třicetileté války zpustošena švédskými vojáky, a to dokonce minimálně dvakrát, čemuž se ani nemůžeme divit, když se oba objekty nacházely nedaleko dvojice důležitých a velmi používaných cest, i když ta kolem kapličky sv. Františka z Assisi se dnešních dob nedočkala. Roku 1632 byl spálen kostel a v roce 1645 zbyly z fary jen nepatrné zbytky. Tehdy již nebyla potřeba, protože Probluz neměla svého duchovního správce a do vsi jezdili konat služby Boží královéhradečtí minorité.

Kolem roku 1655 byla na místě kostela vybudována prozatímní dřevěná kaple a 4. listopadu 1691 byla sloužena první mše v nově postaveném zděném kostele, jenž byl slavnostně vysvěcen 17. června 1692. K obnově fary však tehdy nedošlo, protože již v roce 1677 rozhodl královéhradecký biskup Mons. Jan František Kryštof z Talmberka o tom, že bude místní kostel filiálním do Nechanic.

K obnově samostatné probluzské farnosti došlo 30. září 1765. Tehdy byla zřízena samostatná farní administratura, i když bez vlastní budovy. Skutečná probluzská farnost vznikla až 28. září 1767 a zdejším prvofarářem byl P. Jakub Rozvoda (administrátorem byl již od 16. října 1765), který začal ihned opravovat zanedbaný kostel.

Základní kámen nové farní budovy byl posvěcen 10. června 1766 královéhradeckým biskupem Msgre. Heřmanem Hannibalem svobodným pánem z Blümegenů, načež byly vyměřeny hranice zahrady a budoucí fary čp. 1, a to v současné podobě – přízemní trojtraktové budovy s mansardovou střechou, jejíž stěny jsou členěny pilastry s čabrakovými hlavicemi a obdélnými okny s bohatě prolamovanými šambránami. P. Jakub Rozvoda vybudoval vlastním nákladem v zahradě studnu a farní zahradu rovněž z vlastních peněz oplotil. Od té doby nebyla na kostele ani faře uskutečněna nějaká oprava.

Když sem 2. října 1839 přišel nový farář P. František Novák, stavem obou objektů se přímo zhrozil. Následujícího roku vyhlásil sbírku na opravu těchto budov, ale mnoho peněz se mu nepodařilo sehnat. Byl odkázán na kostelní jmění a patronát, odkud nehrozilo získání nějakých financí. Z tohoto důvodu se pustil do oprav sám a výhradně ze svých prostředků. Zajímavé je, že při opravách, jež byly provedeny roku 1841, mu nejvíce pomohli obyvatelé Popovic a Střezetic, zatímco místní se snažili co nejvíce z tohoto úkolu vyvázat, případně si práce usnadnit na úkor kvality. Stejně tak se chovali lidé z Charbuzic, Stěžírek a Nového Přímu. Dokonce je musel farář přímo prosit, aby vůbec přišli. Podobně se zachoval patron, který nechtěl uvolnit ani zlaťák, natož své poddané. Sklep, farní stodoly a studnu financoval farář sám; kostelní věž, chrámová okna, dlažbu a další opravy v kostele byly zaplaceny z odkazu Josefa Brzického z čp. 16, jenž zemřel 26. března 1844.

Netrvalo však dlouho a fara byla spolu s kostelem poškozena za prusko-rakouské války. Navíc oba objekty sloužily jako polní lazaret, takže byly plné zraněných vojáků. V roce 1928 byly na všech farních objektech opraveny a přeloženy střechy, přestavěny vršky komínů, opraveny a natřeny omítky a pořízeny nové podlahy. Na dvoře byla opravena studna a do síně fary byla zavedena voda. Roku 1931 byla do objektu zavedena elektřina. Od té doby sloužila budova svému účelu až do přifaření Probluzi k Nechanicím. 31. března 1995 byla fara navíc prohlášena za kulturní památku. Později došlo k jejímu odprodeji do soukromých rukou (MVDr. Pavel a Dagmar Novotní), takže slouží k bydlení. V roce 2009 byla otlučena vápenná omítka a následně objekt získal novou střechu.