Pomník s bustou saského krále Alberta v Probluzi

Prvním vztyčeným pomníkem v těchto místech se stal 7,5 m vysoký kamenný obelisk saského armádního sboru, jenž pochází z roku 1867 (posvěcen zdejším farářem P. Františkem Novákem) a nese tyto nápisy: „VIRTUTI IN BELLO. PROVIDENTIALE MEMOR. DAS K. SAECHSISCHE ARMEE. CORPS SEINEN AM 3. JULI 1866 AUF DEM FELDE DER ERRE GEFALLENEN. ČESTNÉ PAMÁTCE VOJÍNŮ KRÁLOVSKÉHO SASKÉHO ARMÁDNÍHO SBORU DNE 3. ČERVENCE 1866 PADLÝCH.“ Tento monumentální saský pomník, zřízený nákladem saského ministerstva války, trpěl nedlouho po svém zřízení nedůstojným okolím a špatným přístupem k němu. Klíč ke vchodu si musel návštěvník navíc vyžádat na probluzské faře nebo u invalidy na zámku v Dolním Přímu, jinak měl smůlu.

Pomník byl obklopen štěrkovištěm, jež se stále zvětšovalo, až nakonec začalo ohrožovat i svahy saského hřbitova. K jeho zabezpečení zakoupil komitét v roce 1897 sousední štěrkoviště parc. číslo 429/3 o výměře 0,637 ha, na němž byla zřízena pohodlná cesta k pomníku. Během následujících 7 let došlo k urovnání pozemků, zesílení ohroženého severního a západního svahu a osazení stromovím a různými dřevinami.

Úpravy okolí saského pomníku pokračovaly až do jara 1904, kdy na ně dohlížel osobně předseda komitétu. Podle návrhu architekta prof. Václava Weinzettla byly založeny nové cesty a upravena místa pro odpočívadla. Podél silnice navíc vznikl 3 m široký chodník. Celý pozemek, který připomínal útulný parčík, byl oplocen drátěným pletivem na železných sloupcích, jež byly zapuštěny do kamenných kvádrů. Aby byl stávající saský pomník nadále přístupný z nově vzniklého parku, bylo na 3 m vysokém svahu zřízeno schodiště, které bylo nejprve postaveno z režného zdiva a teprve v roce 1906, když bylo sehnáno dostatečné množství financí, nahrazeno kamenným. Kromě toho došlo k úpravě oplocení a výsadbě nových dřevin. Všechny tyto práce vyšly na 894,82 K (práce zednická a materiál 148,60 K, práce kamenická a sochařská 709,72 K, práce lakýrnická 16 K a práce zahradnická 20,50 K).

Neobyčejně dlouho trvající sucho roku 1904 (nepršelo od 24. dubna do začátku října) zanechalo na parku dlouhodobé škody. Když zmizelo množství dřevin mezi saským pomníkem a silnicí, a tím se uvolnilo místo, bylo rozhodnuto na něm vystavět monumentální kamenné poprsí saského krále Alberta, který jako korunní princ v roce 1866 velel saskému armádnímu sboru, jenž bojoval věrně po boku rakouských vojsk v těchto místech.

Na žádost komitétu ho ve školním roce 1903/1904 provedla c. k. odborná škola sochařská a kamenická v Hořicích s povolením c. k. ministerstva kultu a vyučování, přičemž autorem jeho návrhu i detailních plánů byl již zmíněný prof. Václav Weinzettl, modely k umělecké výzdobě poprsí bezplatně zhotovil a sochařské práce řídil c. k. učitel Karel Legrain a ministerské povolení vymohl c. k. vládní rada Vilém Dokoupil, bývalý ředitel školy a tehdejší c. k. inspektor průmyslového školství v ministerstvu vyučování ve Vídni. K jeho osazení na místě došlo v červenci 1904 žáky téže školy za dozoru a spolupráce odborného učitele Františka Vondráčka. K jeho slavnostnímu posvěcení P. Leopoldem Opletalem došlo 24. července 1904 v 9.30 hod. v rámci tiché domácí slavnosti a komitét mu udělil číslo 400.

Ještě předtím však došlo ke komunikaci se saskou vládou ohledně zřízení tohoto pomníku. Předsednictvo komitétu zaslalo již 24. května 1904 dopis saskému ministerstvu války s podrobnou zprávou o chystaném pomníku s nákresem modelu a parku, na který zareagovalo ministerstvo svým výnosem ze 16. června 1904 č. 827 II. D, v němž bylo vzato vybudování pomníku se zvláštním zájmem na vědomí a vyjádřeno ujištění, že o tomto kroku bude informován i sám saský král. 3. srpna 1904 byla témuž ministerstvu podána další zpráva se 3 fotografiemi pomníku a jeho okolí, načež byl výnosem saského ministerstva ze 6. září 1904 č. 1088 II. D. vysloven vřelý dík, přičemž bylo oznámeno, že přiložené fotografie byly předloženy saskému králi, jenž si jednu z nich ponechal na památku. Nakonec saský král Jiří dekretem ze 30. srpna 1904 vyznamenal předsedu komitétu Jana Steinského propůjčením rytířského kříže královského saského řádu Albrechtova I. třídy a jednatele Františka Kudrnu propůjčením téhož kříže II. třídy.

Od té doby se tento pomník stal ozdobou zdejších míst, což znamenalo také to, že bylo o něj vzorně staráno, takže prošel několika opravami a zrestaurováními, naposledy v roce 2008 nákladem 32 011 Kč. Problémem se však stalo to, že vzhledem ke svému umístění se může stát terčem jakéhokoliv vandalského útoku, což se stalo roku 2003, kdy došlo k poškození busty. A tak se nakonec roku 2014 Komitét pro udržování památek z války roku 1866 rozhodl, že zahájí jednání s obecním úřadem v Dolním Přímu o odborném sejmutí královské busty z pomníku a případné výroby její kopie, která by ji nahradila, což se zatím nestalo.