Hřbitov v Zaloňově

Toto pohřebiště vzniklo současně s původním chrámem Páně, tudíž můžeme jeho počátky hledat ve 14. století, pokud ne ještě dříve. Od svých počátků sloužilo všem obcím, jež byly přifařeny k zaloňovskému kostelu sv. Petra a Pavla, apoštolů. Během husitských válek bylo spolu s kostelem vypleněno a zničeno a teprve koncem 15. století se na něm opět začalo pohřbívat. Sám kodstel však byl obnoven až v roce 1672 a k jeho opětovné obnově došlo roku 1725. Jeho položení a velikost dokládá I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079). Během téhož století došlo k jeho rozšíření, což nám naopak ukazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA417018400).

Ve 2. polovině 19. století začal chátrající kostel na hřbitově přebývat. Nedalo se v něm pořádně sloužit služby Boží a sama stavba hrozila pádem, což ovlivňovalo sám chod pohřebiště, protože pokud měl někdo hrob poblíž chrámu Páně, tak se zde lidé mnoho nezdržovali a snažili se obřady co nejméně zkrátit. Výjimkou nebyly pády různých částí objektu, ale podle dochovaných zpráv naštěstí nedošlo k žádnému velkému neštěstí. Teprve počátkem 90. let 19. století byl kostel zbourán a nový vznikl v letech 1898-1900, tentokrát již mimo hřbitovní areál, a to naproti němu přes silnici.

Místo po původním chrámu Páně bylo upraveno a i na něm se začalo pohřbívat. Od odsunu německého obyvatelstva v letech 1945-1946 se stalo pohřebiště ryze českým, ale narozdíl od mnoha jiných hřbitovů se zde dochovala většina původních náhrobků, mnohdy umělecky cenných, protože tu nalezneme tvorbu všech výrazných osobností místního sochařství a v některých případech tu zanechali svá díla i tvůrci ze vzdálenějších míst - z Hořic či dokonce z Prahy. Příkladem budiž bratři Antonín a František Wagnerovi ze Dvora Králové nad Labem a jejich pomníček nad hrobem posluchače české techniky Václava Pekárka z roku 1856, o němž se zmiňuje PhDr. Václav Paulus v "Hradeckém kraji" z 1. června 1909 takto: "Z této periody jeho činnosti pochází pomníček neveliký na hřbitově Zaloňovském u Jaroměře, na levé straně od hlavní hřbitovní cesty. Vrchol náhrobku kryt jest křížem s monogramem pax. Římsa nese jemně pracovaný akantový ornament, břevno zdobeno drobnými hvězdičkami do kruhu seskupenými. V mělké nice stojí anděl s dopodrobna tesanými křídly, v pravé ruce tiskne křížek k prsoum, v levé drží věnec. Nápis svědčí Václavu Pekárkovi, studujícímu na technickém ústavu pražském, nar. ve Rtyni 1836, † 20. května 1856. "Žel bohu tyʼs odešel nám, záhy, ach - než blaze tam". Technik Pekárek byl asi dobrým přítelem a commillitonem bratří Františka a Antonína Vágnera. Podstavec nese značku A. F. Wagner." K tomu je ještě nutno zmínit to, že v centrální části nenajdeme skutečný hlavní hřbitovní kříž, jak je jinak obvyklé, nýbrž pouhý misijní kříž, jenž byl zřízen v roce 1859 Josefem Gottwaldem z čp. 18 a na své současné místo byl přenesen po zbourání starého chrámu Páně.

Samo pohřebiště mělo štěstí v tom, že zdejší hroby a hrobky byly většinou převzaty místními dosídlenci a uchovány v takřka původním stavu a i ten zbytek nebyl díky bohu zničen, maximálně podlehl v některých případech zkáze v souvislosti s neúdržbou a atmosférickými vlivy, což je vidět zejména na litinových či železných krucifixech, půtcích apod. Podobně je tomu s nápisy na kamenných náhrobcích, jež se kvůli erozi staly nečitelnými. Doufejme, že se obec bude snažit udržet hřbitov v této podobě, neboť podobných míst v celém okolí není tolik, kde by se zachovalo tolik umělecky pojatých náhrobků. A je vidět, že k tomu skutečně dochází a hřbitov, o němž se zmiňuje Václav Hubka-Rtyňský ve své povídce "Sestra Dorla", nepřestává být zájmem obecního vedení, jež ho získalo do svého vlastnictví roku 2010 a o 5 let později schválilo opravu hlavní hřbitovní cesty. Takovým počinům budiž sláva, když se snaží zachovat odkaz našich předků a pečovat o něj, i když jde mnohdy o německé předchůdce současných obyvatel obce, kteří se však o tuto ves v minulosti zasloužili a nemělo by být na ně zapomenuto!