Lisabon – most 25. dubna (Lisboa - Ponte 25 de Abril)

K symbolům hlavního města Portugalska a jeho nejfotografovanějším „atrakcím“ patří bezesporu také dvojpatrový visutý most 25. dubna, překlenující řeku Teju nedaleko věhlasných unescových památek belémských. Tato pozoruhodná technická „skoropamátka" pochází z roku 1966 a každému se při pohledu na ni jistě vybaví veleslavný most Golden Gate v americkém San Franciscu. Ten lisabonský je jenom o kousek menší. Zatímco v horní části mostu se od zmíněného roku 1966 prohání v šesti jízdních pruzích auta, autobusy a motocykly, spodní část mostu slouží jako dvojkolejná trať dopravě železniční. Ovšem až od roku 1999. A autor tohoto článku se hned na úvod velmi rád pochlubí tím, že po monumentálním červeném mostě, jehož název je mu svým způsobem také velmi blízký, projel v obou patrech a oběma směry …

Most Ponte 25 de Abril je navíc jednou z pouhých dvou možností, jak v Lisabonu překonat suchou nohou zátoku řeky Tejo.

Co se týče srovnání s Golden Gate, tak zatímco most v San Franciscu je s 1.280 m rozpětím mezi středovými pilíři ve své kategorii v první světové desítce, tak jeho mladšímu lisabonskému bratříčkovi stačí jeho téměř 1.013 m na samý konec desítky druhé. Na stavbě obou mostů se ale podílela stejná americká firma, v Lisabonu jí ovšem „vypomohla“ jedenáctka místních společností. Celková délka mostu 25. dubna je ovšem 2.277.64 metru a jeho nejvyšší bod se nachází 70 metrů nad vodní hladinou. Předpokládá se, že denně po něm projede více než 150 tisíc aut a 157 vlaků. Přejezd přes most je přitom údajně zpoplatněn, a to poměrně neobvyklým způsobem. Platí se totiž pouze za jízdu směrem do města s tím, že v průběhu měsíce srpna se mýto nevybírá vůbec.

Do revoluce v roce 1974 se most jmenoval - podle známého portugalského diktátora - Salazarův a občas se mu říká jen most přes Tejo. Jeho stavba byla zahájena roku 1962 a přibližně tři tisícovky lidí zde pracovaly čtyři roky. Již v závěrečné čtvrtině 19. století však existovalo několik projektů „tohoto" mostu, které postupně navrhli inženýři z Portugalska, USA, Francie, Německa a Španělska. Stavba mostu americkou firmou United States Steel Export Copany byla ale nakonec schválena teprve v roce 1958.

Z technických parametrů mostu bychom ještě na závěr mohli zmínit výšku hlavních věží nad hladinou vody, která je 190.47 m, což dělá z mostu druhou nejvyšší stavbu země, téměř 59 cm průměru hlavních lan, více než 54 km ocelových lanek o průměru 5 mm, necelých 80 m hloubky zapuštění hlavních pilířů nebo použitých 72,6 t oceli a 263 tisíc m3 betonu.