Luhačovice – pramen a pavilon Aloiska (Lesní pramen)
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Minerální pramen Aloisie je jedním z nejdéle známých luhačovických minerálních pramenů. Byl totiž znám již před rokem 1770 a dříve se nazýval Lesní pramen. Je však zajímavé, že k pitným účelům slouží až od dvacátých let 19. století, zřejmě od roku 1821. Vyvěrá v parku nad dnešní Bílou čtvrtí nebo hotelem Palace a původně zde existovala pouze dřevěná lesní studánka. a teprve mnohem později vznikla kamenná jímka s dřevěným pavilonem (stalo se tak v roce 1830). Podoba toho současného však pochází až z roku 1963 (a to je hodně dobrý ročník). Po zásazích do jímání z let 1929 až 1930 a díky stáčení do lahví poklesla vydatnost pramene natolik, že musel být znovu zachycován v devítimetrové studni. Tehdy byl také přejmenován na Aloisku a v této souvislosti se musí autor článku přiznat, že název Lesní pramen je mu tak nějak bližší než ta „Lojzička“.
Další úpravy zde proběhly - pod vedením prof. Ročka – v roce 1938. Následoval zmíněný rok 1963, kdy bylo dokonce v plánu vybudovat zde další lázeňskou kolonádu. Celý – papírově již zpracovaný – projekt však nakonec nebyl nikdy realizován. Pavilon má dnes stanovenou provozní dobu, ale – na rozdíl od Vincentky – se dá Aloiska odebírat vedle něj i volně. Minerální pramen Aloiska má vydatnost okolo 3 litrů za minutu a je charakterizován jako přírodní studený léčivý zdroj s velmi silně mineralizovanou uhličitou a jodovou minerální vodou hydrogenuhličitanochloridového typu a se zvýšeným obsahem kyseliny borité, lithia i barya.
V souvislosti s tímto pramenem je zajímavé i to, že historické jméno Lesní pramen nebylo v jeho dějinách zdaleka tím jediným. Aloisce se dříve říkalo také pramen Luisin nebo Pramen v hoře. Vyvěrá asi o 30 nadmořských metrů výše než většina ostatních luhačovických pramenů a používá se zejména k pitné léčbě při onemocnění zažívacích orgánů. V menší míře slouží také k inhalacím.