Pohránov (Srch)

Podle lidových vyprávění získala tato ves své pojmenování od toho, že si zdejší lidé rádi hráli nebo byli velkými hráči, což nevylučuje ani prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"Pohránov, ves 5 1/2 km sz. od Pardubic: 1436 ciesař Sigm. zastavuje hrad Kunětickú horu .. Hrádek, Poyhranow, Černá, AČ. 4/175; 1560 zámek Pardubicze .. ves Steblowa, Poyhranow, Hradek, DZ. 54 F 7; 1654 Pohranow ves (v kr. Chrudim.), BR. 14/83; 1789 Hft Pardubicz: Pohranow von 8 N., Schal. XI, 53.

Toto MJ. bylo utvořeno uměle podle starých jmen typu Benešov ze slovesa pojhráti > pohráti ʽtrochu hráti .. žertovati, šaškovati .. z někoho si žert strojiti .. srozumění míti s kýmʼ: p. v karty, v šachy .. s dítětem, s pannou (Kott II, 679)."

První zmínka o Pohránovu, jehož osídlení má již neolitický původ, pochází z 21. září 1436 ze zápisu bývalého majetku opatovického kláštera Diviši Bořku z Miletínka, který provedl král Zikmund Lucemburský. Stal se tak součástí kunětického zboží, jež bylo 28. června 1488 zastaveno Jindřichem starším z Minsterberka Vilému Zubovi z Landštejna a na Chlumci pro starší dluh 1 400 kop českých grošů a 8. ledna 1491 připadlo Vilému z Pernštejna, čímž se Pohránov stal trvalou součástí pardubického panství, a to až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Podle urbáře z roku 1494 bylo v Pohránově 5 hospodářů, kteří kromě úroků odváděli k panskému stolu 20 slepic. V roce 1496 byla v Olšině u Pohránova vyčleněna vrchností část lesa jako náhrada Janu Zdechovskému a Pavlu Kabátovi z Bohdanče za louku, která byla zatopena rybníkem „Čeperkou“. Ve stejném místě získal téhož roku 3 pruty lesa jako náhradu za zatopené 3 pruty lesa Vítek, polesný z Černé u Bohdanče. Další náhrady jsou zaznamenány z register rybničných z roku 1500 a týkají se hospodářů Malíka, Jonáše a Václava Kabeleho, kteří byli poškozeni rybníkem „Starým Jezerem“. V roce 1580 náležel Pohránov, sestávající z 5 gruntů, pod hradišťskou rychtu. Z robotního výkupu pohránovských občanů z roku 1777 vidíme, že tu tehdy stálo 8 stavení, z toho čp. 2 byla obecní pastouška a čp. 8 obecní pazderna. V roce 1843 měl Pohránov 78 obyvatel a 10 domů.

Roku 1849 se Pohránov stal součástí Hrádku. Tato samostatná politická obec nesla oficiální pojmenování Hrádek-Pohránov. Jejím prvním starostou byl v roce 1850 zvolen Josef Sobotka z Hrádku čp. 16 a o 4 roky později Jan Polák z Pohránova čp. 7, který v tomto úřadě vydržel až do roku 1866. Poté pocházeli starostové pouze z Hrádku, jen v letech 1883-1886 byl starostou pohránovský občan Václav Polák z čp. 3 a v letech 1912-1919 František Šafařík z čp. 4. Pohránov však měl vedle toho své místní zastupitelstvo, starostu a jmění. V roce 1871 vyhořela stodola V. Koníře. O 4 roky později vyhořelo hospodářství Františka Svatoně čp. 4. 10. listopadu 1874 se císařští manželé zúčastnili štvanice na jelena u Pohránova. 27. září 1878 vyhořelo stavení čp. 16, náležející Františku Polákovi z čp. 7. S ním shořelo ještě stavení Jana Nováka čp. 6. 8. listopadu 1882 vyhořel dům Václava Ceradského čp. 14 a v roce 1884 Václava Machače čp. 2. V červnu 1885 vyhořela stavení Františka Poláka čp. 7 a Josefa Bulíčka čp. 26 (pozdější čp. 21). O 2 roky později vyhořel opět František Svatoň. V roce 1888 byl rozšířen dřevěný most přes náhon ze 4 na 6 m. Roku 1889 nevyhovělo okresní zastupitelstvo žádosti Pohránova o oddělení od Hrádku, neboť ves měla jen 8 rolnických a 8 domkářských usedlostí se 125 obyvateli a majetek ve výši 2 858 zlatých a 35 krejcarů. Průměrný tříletý příjem obce pak činil 434 zlatých a 84 krejcarů a vydání pak 398 zlatých a 15 krejcarů, takže roční přebytek byl pouhých 36 zlatých a 69 krejcarů. 1. července 1900 zasáhlo obec velké krupobití. V září 1903 vyhořel obecní domek čp. 8 a o 2 roky později Jan Novák z čp. 6. 1. ledna 1905 byl ustaven společný SDH pro Hrádek a Pohránov. Prvním starostou se stal Václav Hrubý a velitelem Josef Douda. V říjnu 1905 vyhořela usedlost Františka Poláka čp. 9. V roce 1906 byla vybudována doubravsko-rohoznická silnice. Roku 1910 měl Pohránov 98 obyvatel a 16 domů a obecní výbor v Hrádku-Pohránově jmenoval Jana V. Markalouse, delegáta zemědělské rady pro království České a bývalého starostu pardubického okresu, čestným občanem obce. 24. května 1913 byl u Pohránovského rybníka hajným barona Drasche smrtelně postřelen jeden ze trojice pytláků. V říjnu 1913 shodil kůň při parforsním honu vlastníka panství Lysá Rudolfa hraběte Kinského a ten si přivodil těžký otřes mozku. Z front 1. světové války se nevrátilo 7 místních mužů (Václav Ceradský, Josef Chyba, František Kosina, František Polák z čp. 2, Václav Polák z čp. 3, Karel Řehák, Josef Svatoň).

Po rozdělení Hrádku a Pohránova v roce 1919 se stal prvním starostou samostatného Pohránova František Šafařík. 27. dubna 1919 vznikla místní organizace Čs. strany lidové. Téhož roku byl založen sad nad pomníkem. 20. května 1920 zapálil blesk stavení Václava Řeháka čp. 10. V roce 1920 zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. O rok později byla obec elektrifikována. V letech 1921-1922 došlo k dohodě s obcí Hrádkem na stavbu společné školy. Roku 1922 vznikl samostatný SDH a byla vybudována hasičská zbrojnice. V roce 1923 bylo připojeno hrádecké čp. 26 Josefa Poláka k Pohránovu a obdrželo nové čp. 21. 27. listopadu 1926 vypukl požár ve stavení Františka Danihelky. O rok později byl vybudován společný hřbitov pro Hrádek a Pohránov. 4. července 1929 zasáhla obec větrná smršť, jež nejvíce postihla čp. 3 a 20. V roce 1935 vyměnila semtínská továrna na výbušniny roku 1919 získaný rybník „Jezero“ s okresním velkostatkem v Pardubicích za lesy a louky v „Rozkoši“. 26. června 1937 uhodilo do stodoly Anny Konířové z čp. 5. V témže roce byl nahrazen dřevěný most přes náhon betonovým potrubím a došlo k přestavbě hasičské zbrojnice. Roku 1938 se vyskytla v obci epidemie slintavky a kulhavky. Za německé okupace nosila obec jméno Pochranau. 5. června 1941 zasáhla obec velká bouře s přívalovými srážkami. V témže roce byla ukončena stavba silnice. 13. listopadu 1943 vyhořelo stavení Jindřicha Poláka čp. 11. 5. dubna 1945 přijelo do obce 32 německých uprchlíků ze Slezska. 10. května 1945 projel obcí velký konvoj německého vojska. O 10 let později získal SDH motorovou stříkačku. Od roku 1960 je Pohránov součástí obce Srchu. Roku 1967 byla nově omítnuta hasičská zbrojnice. O rok později bylo vybudováno nové osvětlení, kanalizace a došlo k opravě požární zbrojnice. 26. března 1968 způsobil osobní vlak s parní lokomotivou požár lesního porostu. V roce 1971 byla prohloubena požární nádrž a o rok později se začalo s budováním kanalizace, opravou prádelny a budovy MNV. Roku 1973 bylo rozšířeno veřejné osvětlení, jež bylo o 3 roky později opraveno. V roce 1986 byl vybudován vodovod. Roku 1990 došlo k rekonstrukci kanalizace. V letech 1990-1992 byla opravena vodní nádrž. V roce 1995 došlo k plynofikaci obce. O 4 roky později byl vybudován přístřešek u rybníka. V letech 2007-2008 byly odkanalizovány Hrádek s Pohránovem a došlo k opravě silnice tzv. recyklací za studena. Roku 2018 došlo k instalaci mostního provizoria na mostku pod nadjezdem a zřízen chodník mezi Pohránovem a Hrádkem.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyjmenovat: kamenný kříž z roku 1880, který byl postaven na místě dřevěného, jenž byl v roce 1857 skácen vichřicí; dřevěná zvonička se zvonem z roku 1922 (původní z roku 1857 byl 1. dubna 1918 zrekvírován); pomník padlým v 1. světové válce z roku 1919, jehož stavbu provedl Vincenc Hlaváček st. a desku s reliéfem prezidenta T. G. Masaryka a jmény padlých zhotovil J. Doležal z Pardubic. Výrazným zdejším rodákem je četař Stanislav Srazil (7. května 1919 Pohránov - 20. dubna 1944 Terezín), voják a příslušník paravýsadku Antimony, který však žil v Horních Ředicích. Z dějin je pak známý Václav Čížek, o němž se v roce 1753 zmínil misionář Martin Reinhart jako o kacíři, jenž u sebe ukrýval zakázané knihy.