Pomník padlým v 1. světové válce v Těchlovicích

Těchlovice byly mezi prvními obcemi na Královéhradecku, kde se zdejší obyvatelé dohodli na tom, že zřídí pomník svým padlým spoluobčanům, i když na počátku této myšlenky nestálo vedení obce, ale zdejší sokolští činovníci. Stalo se tak hned v roce 1919, kdy sokolové přišli s tím, že zamýšlený pomník nesmí být jen obyčejným kamenem s určitým a strohým nápisem, v němž by byli uvedeni místní padlí, ale měl by být vyjádřením vítězství práva nad mocí a důkazem obětování zdejších vojínů ve prospěch svobody českého národa a vzniku Československa.

Z Těchlovic nebylo daleko do Hradce Králové, a tak byl Slavnostním výborem pro zbudování pomníku padlým druhům osloven jako zamýšlený tvůrce pomníku tamní sochař a kameník Josef Václav Škoda, jenž se svým synem, žákem hořické sochařské školy, vtělil myšlenky sokolů do kamene, a tak vznikla současná podoba pomníku, kdy vítězný český lev stojí na mrtvé dvojhlavé rakousko-uherské orlici, jejíž zlomený meč má svědčit o konci její nadvlády, poroby a útisku. Za tímto symbolem se tyčí komolý jehlan, na jehož konci je vytesána mísa s věčným ohněm jako symbolem tryzny za 18 zdejších válečných oběti, jejichž jména jsou vtesána do bočních stěn jehlanu (vlevo: „BŘI. ČERNÍK LUDV. 21 ROKŮ ČERNÍK VINC. 22 ČERNÍK VÁCL. 24 ČERNÍK FRANT. 32 DRNEK JOSEF 29 DVOŘÁK RUD. 24 HLAVÁČEK JIN. 24 HRUBÝ VÁCL. 22 KOCOUREK FR. 37“; vpravo: „MAREK VÁCLAV 30 ROKŮ PATRNÝ VÁCL. 45 PÍRO JAN 47 RŮŽIČKA FR. 19 TICHÝ ANT. 33 VAJNLICH JAR. 26 VESKA VÁCL. 24 ZIKL JOSEF 18 ŽEMLIČKA JOSEF 22“). Pod mísou s plamenem je nápis: „PADLÝM DRUHŮM“ a pod státním znakem ještě data: „19 26/7 14 19 28/10 18“.

Tento pomník byl prvním v celém širém okolí a podle jeho vzoru postavilo rovněž město Červený Kostelec stejný pomník o několik let později. Tehdejší slavnost odhalení se neobyčejně vydařila. Místní občané totiž darovali máslo, vejce, mouku i další suroviny a zdejší dívky pod vedením cukráře Zajíce z Kuklen po celý týden pekly různé koláče a zákusky, za něž se o slavnosti utržilo několik tisíc korun. Samo odhalení pomníku se kvůli velké účasti stalo nejmasovější akcí v historii obce. Dokonce byly stanoveny dva termíny slavnosti – 16. května 1920, kdyby bylo nepříznivé počasí tak 23. května téhož roku. Nakonec nebyl druhý náhradní termín potřeba. Tehdejší starosta místní sokolské jednoty, řídící učitel Josef Ledvinka, o tom později vyprávěl: „Když jsem navečer sbíral příjem jednotlivých pokladen – vstupné a výtěžek z bufetu – bylo to takové množství peněz, že nebylo tašky, do které by se vešly. Dával jsem tedy do pytle.“ Celkový příjem tehdy dosáhl 24 000 Kč. Tím se pomník, na prostředky pořadatelů drahý (stál něco přes 6 000 Kč), nejen zaplatil, ale ještě zůstal fond na jeho údržbu a mohl být rovněž pořízen železný plot kolem pomníku.

K pomníku dávali od té doby příbuzní padlých vojáků na Dušičky květiny, věnce a rozsvěceli svíce. Vedení obce a zdejších spolků tak činilo zase na výročí vzniku republiky, Dne matek, Husových oslav, narozenin prezidenta republiky, zejména T. G. Masaryka, a dokonce branci každoročně v den odvodů pokládali k pomníku věnec a vyslechli u toho příležitostný projev. Nejbohatěji býval pomník ozdoben květinami v době německé okupace, a to již 28. října 1939. Byl to způsob, jak bylo možno skrytě oslavit tento svátek. A vzorná péče o něj je vidět rovněž dnes.