Těchlovický les

Jedná se o jižní část mnohem většího lesního masivu, který na sever přechází v Přímský les a na západě z něj vzniká Radíkovický bor. Tento les se zde téměř ve stejných hranicích nacházel již v 15. století a vždy byl panským majetkem (nejdříve patřil pánům z Těchlovic, z nichž byl jako poslední zmíněn Vaněk z Těchlovic roku 1450; do konfiskace v roce 1547 náležel spolu s Přímským lesem městu Hradci Králové, jehož purkrabím nad těchlovickými, březskými a boharyňskými lesy byl Jan Konopě, který roku 1541 složil do městské pokladny hotově 243 kop a 15 grošů, což byl výnos z těchto lesů; od Jaroslava, Vojtěcha a Vratislava, synů Jana z Pernštejna, ho o rok později zakoupil i s rybníky Zdeněk Záruba z Hustířan), což se částečně změnilo po první pozemkové reformě a kompletně až po zabavení majetku Jana Nepomuka Antonína hraběte Harracha podle rozhodnutí Zemského národního výboru z 31. března 1947 o konfiskaci majetku dle dekretu č. 12/1945 Sb. Spolu s ostatními lesy měl v roce 1951 118 ha, 90 arů a 25 m2.

Do historie se zapsal zejména tím, že byl spolu s Přímským lesem částí bojiště bitvy u Hradce Králové, k níž došlo 3. července 1866 v rámci prusko-rakouské války, kdy zde byla postavení pruské 3. a 29. pěší brigády a 2. divize kavalerie a podél lesa ke Stěžerám se nacházela rakouská 1. divize lehké kavalerie Edelsheim, i když se v těchto místech nacházela ještě řada jiných jednotek saského armádního sboru a rakouského VIII. armádního sboru. Podruhé se ocitl ve středu zájmu za 2. světové války, kdy se zde od února 1945 ukrývali uprchlí sovětští zajatci, kteří následně založili partyzánskou četu. Neopatrností se o nich dozvěděly úřady, jež nařídily prohlídku lesa. Té se zúčastnilo 12 četníků se 20 místními lidmi, ale všech 64 zajatců bylo včas varováno. Naneštěstí se objevili v lese 3 noví zajatci a ti padli do rukou četníků, takže prohlídka lesa nevyzněla naprázdno. Podobně tomu bylo i v následujících měsících, kdy se dostal do přízně místních konfident gestapa pod identitou jakéhosi Habermanského z Hradce Králové. Několika místním bylo vyhrožováno zatčením, pokud neprozradí úkryt partyzánů nebo je nevlákají do léčky. Těm se však naštěstí podařilo uprchnout. 5. května 1945 vtrhl do vsi oddíl SS, aby odebral v budově školy umístěné zbraně. Našel však pouze jejich část, kterou se partyzánské skupině Jirka nepodařilo včas odvézt. Přímo do lesů si však esesáci netroufli. Po osvobození se naopak v místních lesích ukrývali příslušníci německých ozbrojených sil. Při několika pročesáváních lesa byli 3 esesáci zastřeleni.

Několikrát byl les zmíněn též v novinách a časopisech, zejména šlo o různé zajímavosti, případně o události do černé kroniky, dotýkající se romských kočovníků a zvláště nechvalně známé rodiny Růžičků. Příkladem toho prvního budiž zpráva "Venkova" z 2. července 1940: "Co dokáže datel? V těchlovickém lese u Nechanic obdivují se lidé velkým podélným děrám, jež v silném smrkovém kmenu vytesal koncem letošní zimy datel černý. Tesal je ve kmeni od přeslenu větví k druhému. Některé jsou až 10 cm hluboké, vytesané jeho zobcem do zdravého dřeva. V hromádce tříseky byly některé až 15 cm dlouhé a poměrně silné. Vše je důkazem těžké, přes 3 týdny trvající práce, aby si opatřil potravu." O rok později zavítali do lesa na vycházku královéhradečtí mykologové, kteří zde nalezli holubinku Quéletovu, jejíž výskyt byl do té doby známý pouze od Jíloviště u Prahy a tak bychom mohli ještě dlouze pokračovat.

Za výše uvedeného hraběcího rodu Harrachů byla severně od obce vystavěna hájovna čp. 24, kterou připomíná pojmenování jednoho z místních rybníků - U hájenky. Dříve se jednalo o samotu, ale díky nové výstavbě je dnes toto stavení přímou součástí obce. Po konfiskaci harrachovských majetků se dostalo do rukou Čs. státních lesů Hořice a dnes je jeho vlastníkem Ing. Josef Košťál. Hořická správa Čs. státních lesů měla v obci již zmíněného roku 1951 celkem 14 341 m2 rolí, 53 m2 zahrad, 19 113 m2 luk, 1 372 m2 pastvin, 1 188 585 m2 lesů, 446 m2 zastavěné plochy, 22 029 m2 cest a 9 455 m2 rybníků. Jen několik hektarů lesa obdělávalo JZD. Sám rybník i hájovna několikrát změnily své položení, což můžeme zjistit srovnáním indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Vinzenze Renelta von Eulenburg a vedoucího měřičského stolu (Tischführera) Johanna Rebla (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA497018400) s vojenskou topografickou mapou v měřítku 1 : 10 000 z roku 1969 od I. Vášy, jejíž stav odpovídal roku 1963 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-A-d-2).

V souvislosti s tím, že byly Těchlovice od nepaměti velmi bohaté na lesy, což je vidět z toho, že v roce 1845 existovalo na jejich katastru 117 ha, 99 arů a 24 m2 a roku 1948 118 ha, 90 arů a 22 m2, tak bylo v roce 1962 ustaveno Myslivecké sdružení Mezilesí, jež mělo celkem 17 členů, z toho 2 z Hrádku a 3 z Radíkovic. Sdružení hospodařilo na 586 ha, z toho 178 ha byl právě les. Během kruté zimy 1969/1970 došlo k tomu, že zde uhynulo velké množství zvěře. V té době byla na západní straně lesa ještě trojice vodních ploch - již zmíněný rybník U hájenky o hloubce 1,2 m, nad ním mnohem menší bezejmenný o hloubce 0,5 m a pod křižovatkou lesních cest další, i když spíše šlo o mokřad. V období dešťů nebo tání sněhu však oba severně položené rybníky tvořily jednolitou vodní plochu. Změnou procházela též místní fauna, např. roku 1971 se objevili ve zdejším revíru daňci, kteří pocházeli ze zámecké obory v Hrádku. Při údržbě lesa pomáhali též místní pionýři a svazáci, např. v roce 1987 vyčistili zdejší lesní studánku. Roku 2015 zase došlo k odbahnění rybníka U hájenky, dotěsnění a opevnění jeho hráze v místě požeráku a části severního břehu, což bylo provedeno firmou POPR spol. s r. o. z Hradce Králové a investorem byly Lesy České republiky.

Těchlovický les je však známý i z archeologického hlediska, protože na několika místech byly objeveny pozůstatky osídlení jak z neolitu, tak z doby bronzové, čehož příkladem může být nález depotu v podobě 11 bronzových žebrovitých hřiven, jenž byl předán v roce 2007 P. Málkem Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Další objevy z doby bronzové byly zaznamenány např. roku 1907 při cestě z Horního Přímu, nedaleko lesa zvaného "Na valech". Na závěr je ještě třeba zmínit, že jak k lesu, tak k jeho blízkému okolí, se vztahuje řada pověstí a pohádek. Vyskytovat se tu měl velký černý pes s ohnivýma očima, bludičky, ohnivý muž, z Přímského lesa od Stěžírek se sem mělo občas zatoulat houkadlo a u tzv. kulatého kamene, kde se měla podle lidové tradice pověsit Káča Nýrská a kvůli svému "nekřesťanskému" skonu zde byla rovněž bez jakéhokoliv obřadu či rozloučení zahrabána, strašilo něco jako bílá paní, nejspíše duch oné zemřelé, jemuž nebylo dáno pokračovat dále na onen svět. Všechny tyto skazky krásně literárně zpracoval řídící učitel František Ladislav Sál ve své knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.", která vyšla v Hradci Králové roku 1919, ale podklady k ní sbíral již při své kronikářské a učitelské činnosti od konce 19. století. Nalezneme ji také v novější publikaci "Pověsti z Pardubicka a z Hradecka" od Jana a Tomáše Linhartových z roku 2000.