Přímský les

Jedná se o zalesněné návrší na katastru Horního Přímu a Stěžírek, přičemž tento lesní masiv přechází na jihu v Radíkovický bor a Těchlovický les. Jeho nejvyšší bod - Stínec (303,7 m n. m.) - nalezneme v jeho jihovýchodní části, a to nedaleko Stěžírek. Další významný vrchol se nachází jižním směrem nedaleko křižovatky cest Stěžírky-Nový Přím a Těchlovice-Horní Přím. Měří 298,5 m n. m. a říká se zde "V borůvkách". Nedaleko odsud bývala lesní školka, naopak v jeho severovýchodní části se nachází prameniště Plačického potoka. V obou obcích tvořil Přímský les největší část z lesů na jejich katastru. Zatímco Horní Přím (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA371018400) měl v roce 1845 107 ha, 21 arů a 28 m2 a roku 1948 104 ha, 70 arů a 43 m2 lesů, tak Stěžírky (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA481018400) měly v roce 1845 126 ha, 16 arů a 87 m2 a roku 1948 114 ha, 69 arů a 75 m2.

V roce 1482 náležel les spolu s celým přímským zbožím Donátu z Těchlovic, jenž ho získal od Bořka Boharyňského z Hrádku, a v letech 1539-1547 patřil do majetku města Hradce Králové. Jemu však byl zabaven a prodán do rukou Pernštejnů a od nich se dostal roku 1548 Zdeňku Zárubovi z Hustířan, přičemž zůstal panským majetkem až do jeho zabavení Harrachům (ti ho získali, když v roce 1879 Jan hrabě Harrach koupil velkostatek Přím s Popovicemi, Rosnicemi a Plotištěmi za 450 000 zlatých; roku 1891 činilo jeho lesní hospodářství na velkostatku Sadová, Přím a Libčany 2 426 976 ha) podle konečného rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze z 31. března 1947 o konfiskaci majetku dle dekretu č. 12/1945 Sb. Od té doby je jeho většina v majetku státu a právo s ním hospodařit mají Lesy České republiky, s. p. Po vydání zákona o zlidovění myslivosti v roce 1947 byl ustaven myslivecký kroužek, který se od té doby staral o lovnou zvěř jak v Přímském lese, tak i na zbytku obecního katastru.

Do dějin se les zapsal převážně tím, že zde probíhaly 3. července 1866 vražedné boje mezi Sasy, spojenými s Rakušany, a pruskou Polabskou armádou. Nebyla to však jediná nešťastná událost, jež se v lese udála, protože během staletí se tu stala řada vražd, sebevražd a jiných neštěstí. Příkladem budiž napadení polesného Jana Jaroše, k němuž došlo 8. února 1874. Ten totiž před půlnocí chytil v lese domkáře Adolfa Liesnera při krádeži stromků, zadržel ho a vzal mu pilu. Po zjištění totožnosti ho propustil a ten si došel pro své známé Josefa Hofmana a Josefa Košťála, aby dali polesnému na pamětnou. Při cestě domů ho porazili, dali mu několik ran, vzali mu pilu, pušku a 8 zlatých, načež uprchli. Lesník je však poznal, a tak strávili nějaký čas ve vězení. 14. září 1926 se sem naopak vypravila na sbírání klestí Anna Holubičková ze Stěžírek čp. 40 a nalezla zde dvojici milenců, kteří spáchali z nešťastné lásky sebevraždu zastřelením. Jednalo se o studenta vysoké školy technické v Praze Jana Šmejkala z Královských Vinohrad a Aloisii Brandejsovou ze Žižkova. V květnu 1933 zase shořely více než 2 ha lesa, a to 1 ha 10letého dubového a 1 ha 5letého borového porostu. Kromě toho se v lese ukrývali uprchlí sovětští zajatci a po nich později někteří příslušníci německé okupační správy a jejích bezpečnostních a vojenských složek.

Jako zajímavost můžeme uvést rovněž to, že lesem a loukami pod Dolním Přímem proběhl 24. prosince 1967 statný los, který se stal pro některé obyvatele velkým zpestřením a krásnou podívanou. Není to však jediná rarita, protože roku 1875 byl v lese zaznamenán párek supů bělohlavých, z nichž samici zastřelil zdejší lesník Jaroš. Podle pověsti žilo v tomto lese také houkadlo, jež potrestalo nezdárnou děvečku tím, že ji uškrtilo. Toto literárně zpracoval František Ladislav Sál ve své knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.". Kromě toho zde byly pořádány různé závody v orientačním běhu (Východočeský pohár), canicrossu a lesem vede od Stěžírek k Novému Přímu žlutě značená turistická stezka. Původně po okraji lesa vedla od sochy sv. Aloisia též modře značená turistická stezka, ale její trasa byla v roce 1988 pozměněna.

Na závěr ještě musíme zmínit to, že necelý kilometr jižně od Horního Přímu jsou na okraji lesa na okrouhlém pahorku zbytky tvrziště, obklopené dvojitými valy a příkopy. O zdejších nálezech byla napsána řada článků, např. ve "Venkově" vyšla 20. června 1911 tato slova: "Nálezy z dávných dob. U panského dvora Dolním Přímu na Hradecku nalezeny byly v minulých dnech nástroje kamenné, mlýnky a střepy různých nádob, svědky to, že tu bylo sídliště mladší doby kamenné. U Horního Přímu u lesa za myslivnou "Na valech" je pohřebiště skrčenců. Tu nedávno otevřen hrob, v němž leželi dva skrčenci. Pak tam nalezeny kroužky spirálovité a 3 nádoby, dále 7 bronzových jehlic a 7 kroužků, 3 jantarové korále a 4 nádoby. Nález odevzdán královéhradeckému museu." Toto místo bylo 22. ledna 1964 zapsáno do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/vysinne-opevnene-sidliste-slovanske-na-valech-archeologickestopy-2155734). Písemné zmínky o případné tvrzi se však do dnešní doby nedochovaly. Většinou se usuzuje, že jde o vojenský tábor na místě slovanského hradiště, které vzniklo na pohřebišti únětické kultury. Někteří lidé ho dávají do souvislosti s tím, že v těchto místech měli být za napoleonských válek pohřbeni ruští vojáci. Kosterní pozůstatky z těchto časů měly být nalezeny v blízkém písníku v roce 1897.