Tento rybník, který měl být údajně pojmenován na paměť sv. Barbory (podle Pavla Štěpána a jeho článku "Barbora a Barborka v pomístních jménech v Čechách", publikovaného v periodiku "Acta onomastica" v roce 2005; osobně bych spíše tipoval Barboru z Bibrštejna, která vlastnila smiřické panství v letech 1569-1585), je pozůstatkem mnohem větší vodní plochy, jež náležela k těm nejstarším ve vsi a vznikla z původní trojice rybníků, doložených I. vojenským mapováním z let 1764-1768 a jeho rektifikací z let 1780-1783 (viz
https://www.chartaeantiquae.cz/en/maps/12897/?view=-13.765625,99.796875,6). Ještě počátkem 19. století byl nedaleko pod ní stále jeden rybník (zvaný Špuk čili Špork, v jehož místech bylo roku 1926 vybudováno TJ Sokol koupaliště a přilehlá hřiště), což lze najít v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josepha Klapzuby (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA158018400).
Tehdejší velikost obou rybníků a její postupný úbytek můžeme vidět, když srovnáme plochu rybníků v roce 1845, roku 1932 a v roce 1948. Zatímco v prve zmíněném roce měla Hořiněves 1 ha, 99 arů a 83 m2 rybníků a jezer s rákosem, tak o 100 let později se vodní plochy smrskly na pouhých 50 arů a 61 m2 (zachován byl totiž stav z roku 1932). Takový výsledek přinesly regulační a meliorační práce, když si lidé mysleli, že poručí přírodě a považovali vodu v krajině za skoro nadbytečnou a výsledky toho můžeme pozorovat mnohdy až dodnes.
Soudí se, že původní rybník byl vybudován spolu se starou tvrzí nebo krátce po její výstavbě, a tudíž musel vzniknout přinejmenším v 15. století, pokud ne již dříve (první zmínka o existenci tvrze pochází z roku 1410, ale již před rokem 1366 opat Neplach zaplavil nově vybudovaným rybníkem v Hořiněvsi několik gruntů, které měly platební povinnosti k žiželeveskému kostelu, a tak muselo dojít k rozdělení těchto povinností mezi zbývající hospodáře, aby se farář necítil příliš zkrácen na svých příjmech; nejde však nezvratně doložit, že šlo právě o Barboru). Neměl sloužit jen jako zdroj vody, nýbrž také pro chov ryb a zároveň jako částečná ochrana tvrze. Vzhledem k členitosti terénu nemohla být jeho voda využita na všech stranách tvrze, takže chránila pouze její jižní a západní část. Po vzniku pivovaru, jehož objekt byl vybudován v roce 1671, se z něj brala voda i pro tyto účely.
Jednu z prvních zmínek o jeho existenci nalezneme v listině z roku 1443, v níž nechal Prokop z Hořiněvsi zapsat 1 000 kop grošů na svém hořiněvském zboží Janu z Vyhnanic. Kolem roku 1680, kdy byl vystavěn nový zámek, došlo k osazení hráze rybníka řadou lip, spojující tzv. lovčí alej mezi Bažantnicí a zámkem. V té době byla také zřízena rozsáhlá štěpnice, jež sahala až k Bažantnici a je vidět ještě v reambulaci stabilního katastru z roku 1876 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2171_3). Rybník, jehož výměra byla radikálně zmenšena koncem 70. let 19. století (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3855_4), zůstal panským majetkem až do roku 1918, kdy byl spolu se zámkem a dalšími majetky zabrán státem, aby následně převzal jeho správu státní velkostatek ve Smiřicích.
Neopomenutelnou rolí této vodní plochy bylo také to, aby byla zdrojem vody pro případ požáru, což se kolikrát ukázalo jako velice prospěšná věc, např. při požáru zámku 9. července 1924 nebo panské stodoly 22. srpna 1948, i když v letech 1947-1948 bychom v něm mnoho vody nenašli, naopak v roce 1940 hrozilo nebezpečí, že se voda přelije přes hráz, neboť prudké tání způsobilo jeho rychlé zaplnění až po okraj. Samozřejmostí zde bylo dříve plavení koní, koupání a v zimě bruslení. Později zde státní statek choval kachny, např. v roce 1958. Kvůli tomu byla celá vodní plocha obehnána drátěným plotem.
Jak vypadalo okolí rybníka dříve, tak to nám nejlépe nastíní citace části textu z publikace "Moje upomínky" od MUDr. Otakara Jedličky: "Všecky tyto čtyři světnice, z nichž zvláště v pokoji věžním byl - ovšem jen za doby letní - pobyt velmi příjemný, byly mezi sebou v jedné čáře jdoucími dveřmi spojeny. Přímo pod okny pokojů byly roztomilé dvě zahrádky, z nichž jedné používal otec v pravo od nich leskla se hladina rybníka "Barbory" kolem něhož táhla se po hrázi vedle dvou přívětivých chaloupek řada prastarých, košatých lip. Řadou těchto lip přicházelo se k rozsáhlé panské zahradě a druhému rybníku "Špuku", za nimiž rozkládá se překrásná bažantnice. Z předsíně naší viděti bylo do zahrady správce, na pivovar, do panského dvora, na vížkou zdobené obydlí stařičkého nadlesního, na ovčín a jiná stavení hospodářská. Mým obyčejným rejdištěm byla v bytu tom za doby letní předsíň a v zimě onen pokoj, kde na malé postýlce jsem spával. V pokoji tom viset na zdi velký, dosti uměle provedený dřevěný krucifix a pod ním stávalo starožitné klekátko, na němž babička mne učívala se modliti. V přihrádkách klekátka toho byly všecky mé poklady - hračky a obrázky - uschovány. Po stěnách pokoje toho umístěny byly v černých rámech dřevorytiny, představující Jana Žižku, M. Jana Husa, Jiříka Poděbradského, Prokopa Holého, Přemysla Otakara, Břetislava „českého Achilla", Jelačiče bána; rytiny ty opatřeny byly přiměřenými rýmy, jichž skladatelem - jak později jsem se dozvěděl - byl V. Hanka. V témže pokoji byla mimo jiné také velká skříň s otcovými knihami, z nichž mne tehdáž ovšem zajímaly jenom knihy obrázkové, jichž tam byla celá řada a jichž illustrace mi babička musela denně vysvětlovati, ačkoliv mnohdy sama byla na rozpacích, co vlastně ten neb onen obrázek představuje."
Ještě počátkem 60. let 20. století byl větší než dnes a zásobován byl z bezejmenného potoka, pramenícího pod "Velkou šachtou". Důkazem tohoto tvrzení může být vojenská topografická mapa v měřítku 1 : 10 000 z roku 1963, jejíž autorkou byla J. Mrázková. V té době činila hloubka rybníka 3 m. V tomto stavu vydržel prakticky až do konce 80. let 20. století, aby byl následně částečně zavezen a došlo ke zrušení kamenné zídky. Dnes stále náleží ke zdejšímu zámku, s nímž vystřídal v poslední době řadu majitelů, a jeho plocha činí pouze 1 290 m2. Na hrázi rybníka se dodnes nachází jedna ze starých lip, jež byla součástí tzv. Šporkovy aleje a od roku 1983 je památkově chráněná (viz
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8488).