Sehnoutkův dům v Černožicích

Tento objekt je při příjezdu k Černožicím nad Labem již z dálky viditelný. V současnosti se v něm nachází domov důchodců, ale jeho dřívější historie již dnes mnohým nic neříká. Firma J. Sehnoutka ho začala stavět počátkem jara 1926 po levé straně cesty od školy k železniční trati, a to v rámci péče o zaměstnance své přádelny a tkalcovny. Zároveň měla tato stavba pomoci k výdělku zdejším nezaměstnaným.

Do třípatrové budovy, kterou navrhl architekt Otakar Novotný z Prahy a provedla firma Marvan a Macháček z Hradce Králové, byla umístěna stravovna pro 400 osob, noclehárna pro 200 svobodných děvčat, velká jídelna a čítárna pro dělnictvo a úřednictvo, ložnice a bohaté příslušenství. Pojmenována byla továrníkem Rudolfem Steinským-Sehnoutkou na počest jeho předchůdce jako „Sehnoutkův dům“, což bylo potvrzeno též nápisem v omítce. Tato útulna přespolních dělnic, jež sloužila též jako stravovna dělnictva a dělnické lázně, byla otevřena po 10. lednu 1927.

Netrvalo však dlouho a objekt byl v listopadu 1935 darován továrníkem Rudolfem Steinským-Sehnoutkou a jeho manželkou Jaroslavou Steinskou-Sehnoutkovou královéhradeckému biskupovi Mořici Píchovi k účelům charitativní péče. Útulna byla místním dělnictvem, pro něž byla vystavěna, opomíjena a jelikož nesloužila účelu, pro který byla velkým nákladem vybudována, stala se skoro břemenem v majetku továrníka Steinského-Sehnoutky. V letech 1935-1936 byl přestavěn nákladem 100 000 Kč na ústav, do něhož byli přijímáni lidé nevyléčitelně nemocní, staří a opuštění, přičemž jeho řízení se ujaly sestry kongregace Nejsvětější Svátosti. Darovací smlouva na dům čp. 84 byla mezi oběma manžely a Kongregací sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích podepsána 14. ledna 1936 a řádové sestry sem nastoupily 1. května 1936. První představenou se stala sestra Mater Klaudie, rozená Gabriela Hartmannová.

Slavnostní svěcení nového domu a v přízemí východní části zřízené kaple královéhradeckým biskupem ThDr. Mořicem Píchou proběhlo 21. května 1936. Od té doby zde konal každodenní mše P. Janák, který zde byl na odpočinku a konal zároveň funkci ústavního duchovního. Po otevření ústavu zde bylo ošetřováno 6 nemocných osob, ke konci roku již 12. Na počátku 2. světové války se v jídelně vařilo též pro dělnictvo firmy J. Sehnoutka, ale v letech 1943-1945 musel ústav uvolnit prostory domu německé mládeži. Mezi 12. a 17. červencem 1943 probíhala jednání o vyklizení ústavu a 11. srpna téhož roku došel příkaz k vystěhování, k němuž došlo mezi 20. a 25. září 1943. 18. října 1943 se nastěhovalo do útulny 60 německých děvčat. Zprvu budovu hlídali protektorátní četníci, ale když o německou mládež nikdo místní nejevil žádný zájem, byly hlídky odvolány. Později byla děvčata nahrazena německými chlapci, kteří útulnu opustili 9. dubna 1945, když odjeli do Domažlic. Hned po jejich odjezdu byli do objektu umístěni němečtí uprchlíci. Po opětovném převzetí ústavu kongregací musela být budova nejprve opravena.

V roce 1960 byl ústav převzat Okresním národním výborem v Hradci Králové, i když řádové sestry zde vydržely až do 1. července 1983. V té době získal objekt též památkovou ochranu, když byl 20. ledna 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/internat-tzv-sehnoutkuv-dum-12295397). Do domova důchodců se jeptišky opět vrátily až 1. ledna 1993 a zároveň požadovaly jeho navrácení. Soudním smírem ze 17. ledna 1994 k tomuto kroku došlo a 31. ledna 1995 byla uzavřena mezi Kongregací sester Nejsvětější Svátosti a Okresním úřadem v Hradci Králové nájemní smlouva. Ta byla 6. února 2003 s účinností od 1. ledna 2003 nahrazena novou, a to s novým zřizovatelem domova důchodců - Královéhradeckým krajem, který ho nakonec o 2 roky později odkoupil. V letech 2009-2010 byla realizována přístavba ubytovacího objektu „B“, která zvýšila kapacitu domova důchodců z 80 na 104 lůžek. V letech 2016-2017 došlo zase k přístavbě a rekonstrukci stávajícího ubytovacího objektu „A“. Více o domově důchodců zde: http://www.doduce.cz.