Sint-Niklaas – Lišák Reynard (Svatý Mikuláš – Reynaert de Vos)

Jednou z mnoha soch, které zdobí belgické město Sint-Niklaas, je i prohnaný „středověký darebák“ - lišák Reynard. Jeho sochu vytvořil z pískovce v roce 1958 Albert Roels a najdeme ji u obdélné nádrže na okraji městského parku Romain De Vidtspark, tedy v blízkosti vodního „hradozámku“ Walburg. Lišáka oklopuje kamenná lavička ve tvaru půlkruhu, jejíž podobu navrhl architekt Jozef Willems, a společně jsou zastavením na zdejší známé umělecké cyklostezce.

Město získalo toto zajímavé umělecké dílo představující „hrdinu" středověkého eposu jako dar předsedy (prezidenta) VTB (vlámské turistické sdružení) Jozefa Van Overstraetena. Tomu asi vadilo, že „liščí lavičky“ byly v roce 1955 rozmístěny v různých částech Waaslandu, které se objevují v příběhu o Reynardovi, ale městu Sint-Niklaas se této pocty z neznámých důvodů nedostalo. Přitom právě zde působili dva významní znalci středověkého eposu, pastor De Wilde a řádový bratr Aloïs.

Roku 1958 tak Sint-Niklaas získal nejen zmíněnou lavičku, ale i Poelsovu sochu. Ta zobrazuje proradného Reynaerta, jak se s krokodýlími slzami loučí s dvorem lvího krále Nobleho. Královský soud lišáka za trest poslal na „odpustkovou“ pouť do Říma. Ten má zavřené oči a tváří se kajícně až pokorně, ale jeho vztyčené uši prozrazují zlé úmysly a proradné plány. Lišák je vybaven poutnickou holí, brašnou a kloboukem připomínajícím svatozář.

Kvůli postavě lišáka Reynaerta (bývá psán i jako Reynaerd, Reinaert nebo Reinaart) prý Poels často navštěvoval antverpskou ZOO, kde hledal inspiraci pro jeho zpodobnění. Albert Poels následně sochu vytesal z obzvlášť tvrdého růžového pískovce, který pochází z oblasti Mohuče. Vzhledem k působení povětrnostních podmínek toto dílo, ceněné zejména pro autorovu schopnost krásně vykreslit napětí okamžiku, stále ještě červená.

Na závěr je záhodno doplnit tentokrát nejen několik základních informací o autorovi díla, které bylo slavnostně odhaleno za přítomnosti známého vlámského spisovatele Stijna Strerekena, ale také o středověkém eposu, jehož je lišák smutně proslulým hrdinou.

Albert Poels (1903 – 1984) byl významným antverpským sochařem, medailérem, designérem šperků i obchodníkem. Studoval na akademii v Berchemu a na Národním institutu výtvarných umění v Antverpách. Proslavil se zejména sochami zvířat a osobností z řad umělců.   

Příběh Van den vos Reinaerde vznikl jako středověký rukopis v polovině 13. století a za jeho autora je považován Willem die Madoc maecte (občas se uvádí také jméno Willem van Hulst). Jedná se o nejvýznamnější dílo gotické literatury v Nizozemsku, které vychází z latinského eposu Ysengrimus (kolem roku 1100 - zde je ovšem hlavní postavou vlk) a zejména z francouzské epické básně Le Plaid (součást sbírky Roman de Renard napsané Perroutem de Saint Cloude) z roku 1160.

Tato satirická bajka o lišákovi, který podvádí, zabíjí a ubližuje svému okolí, je velkou sociální kritikou tehdejší společnosti a svým způsobem je to dílo, které hodně předběhlo svou dobu (nebo jsou lidé stále stejní). Šlechta (vládnoucí vrstva) je zde zobrazována jako líná a většinou i velmi hloupá, duchovní jsou sexuální zvrhlíci, obyčejní lidé (převážně rolníci) často krutí násilníci a ženy sexuálně promiskuitní se sklonem k prostituci. Nizozemská verze je prý v podstatě alegorií soudní politiky z doby Filipa Vznešeného. V 15. století pak vyšlo – celoevropsky velmi populární - pokračování příběhu od neznámého autora. I zde však zůstal lišák stvořením zlým, krutým, zákeřným, chamtivým, falešným, zhýralým a s nikým nemajícím slitování.