Šumperk - Buk příběhů
Turistické cíle • Příroda • Památný strom
Ve známé celorepublikové soutěží o titul Strom roku úspěšně bojoval v loňském roce i jeden strom ze Šumperka. Pokusil se navázat na úspěchy jiných stromů, reprezentujících v minulosti Olomoucký kraj. Vždyť v roce 2011 v soutěži zvítězila Alej ze Skaličky a „mistrovský titul “ za rok 2010 získal Hromův dub u Bohuňovic u Olomouce. Zapomenuty by neměly být ani medailové úspěchy Tisícileté lípy v Mladějovicích nebo Opičáka v Lipníku nad Bečvou. A do této vybrané společnosti dnes patří i šumperský Buk příběhů, který byl do užšího – dvanáctičlenného – finále odbornou poroto vybrán ze 65 uchazečů. Buk příběhů nakonec v anketě Strom roku 2012 skončil – se ziskem 3.120 hlasů - na velmi pěkném druhém místě. Předstihla jej tak jen nedostižná Lípa z Novodvorské aleje v jihomoravské obci Vavřinec, která získala dohromady více hlasů než stromy na 2., 3. a 4. místě. Tato lípa bude Českou republiku reprezentovat v mezinárodní anketě Evropský strom roku.
Sdělme si teď několik základních parametrů šumperského soutěžícího. Buk příběhů je bukem lesním červenolistým, který dosahuje výšky 17 metrů. Ve výšce 130 centimetrů nad zemí se pyšní obvodem 3,52 metru. Předpokládaný věk stromu je 110 let (minimálně 105) a nechal jej zasadit šumperský textilní podnikatel Ignaz Seidl ve stupňovité zahradě svého neorenesančního sídla. Od roku 1974 v bývalém paláci sídlí základní, střední i mateřská škola, která v jeho okolí vybudovala Naučnou stezku. Jméno stromu – tedy Buk příběhů – prý vymysleli zaměstnanci školy proto, aby rozvíjeli nadále fantazii žáků a aby vyzdvihli důležitost jednoho obyčejného stromu
Ulice Hanácká (dříve Školní) byla před pěti sty lety obývána převážně židovským obyvatelstvem. A právě v těchto místech si koupil šumperský textilní podnikatel Ignaz Seidl v roce 1873 několik malých domků i s částí městských hradeb a nechal zde vystavět svůj neorenesanční palác. U něj vznikla stupňovitá zahrada, ve které bylo vysazeno několik okrasných keřů a stromů. Dominantou zahrady se však stal „náš“ buk lesní červenolistý, který je nepřehlédnutelný z jakéhokoliv pohledu do horní části zahrady, která byla – svého času – i v majetku církve. Skutečně známým místem se zahrada stává až poté, co je „přeměněna“ na „Zahradu přátelství a porozumění“ a mohou do ní vstupovat i obyvatelé a návštěvnívi Šumperka.