Šumperk – protiatomový kryt

To, že každý rok v 9. měsíci probíhají Dny evropského dědictví (neboli European Heritage Days) umožňuje návštěvníkům a zájemcům za minimální finanční ztrátu navštívit a objevit památky leckdy neznámé, nepřístupné a uzamčené, ale i běžně dostupné, které by jindy díky vrozené šetrnosti, přesněji skrblictví ani nenavštívili.

Takže se klidně může stát, že i kulturní barbaři zvednou svá líná těla a jdou objevovat historii, když už je to zadarmo.

V našem rodném městě probíhá zmíněná akce od nepaměti a povětšinou zdejší památky známe už relativně detailně, a ani ten peníz jsme leckdy nebyli líní obětovat.

Když už to ale šlo, raději jsme se tak vydali na laciné památky do jiných oblastí. Letos i díky počasí a pracovním povinnostem ale dlíme doma. Naštěstí se občas organizátorům podaří představit nějakou památku (spíše nepamátku) která představuje relativní kuriozitu v rámci toho co se dá za památku označit.

Tím relativně novým objektem je protiatomový kryt v areálu šumperského zámku, nebo tedy současné učňovské železniční školy. Atomové (či podobné kryty) existovaly v každém větším městě a měly za úkol chránit hlavně potentáty bývalého režimu. Ten šumperský kryt měl ale funkci poněkud odlišnou. V případě napadení z něj měla být řízená jedna z důležitých součástí státní infrastruktury, konkrétně železniční doprava.

Víceméně je to paradox, železniční řízení by neznalý člověk hledal spíš někde ve významných železničních uzlech než v relativně provinčním Šumperku (tím se omlouvám všem spoluobčanům, že snižuji význam jinak určitě veledůležitého sídla).

Jenže kryt tu byl právě proto, aby ho tu agresor nehledal. V případě napadení měl být odtud řízena železnice v oblasti olomouckého železničního okruhu. Jak jsme se od přednášejícího dozvěděli, v bývalém Československu byly celkem 4 železniční okruhy, na kterých působila „modrá armáda“.

Vtipným byl způsob, jak měla být výstavba krytu maskována. Akce probíhala v roce 1963, tedy v době těsně po vrcholu studené války, který představovala Karibská krize 1962. Doba uvolňování se teprve připravovala, takže o možnosti jaderné války se tehdy uvažovalo běžně.

Protože šumperský zámek již tehdy sloužil jako sídlo železničního učiliště, žáci potřebovali novou tělocvičnu. Takže v rámci stavby se základy poněkud prohloubily (vše se jistě dělalo za plechovou ohradou), kolemjdoucí toho tak mohli vidět málo. No i stavební dělníci nemuseli přesně vědět, co že se dole chystá, ty speciální úpravy ve sklepě prováděli prověření pracovníci.

Šumperský kryt ale nemůžeme vnímat jako kryt, který by svým chráněncům poskytoval bůhví jak dlouhou skrýš. Počítalo se tak zhruba o třídenní pobyt. Na tu dobu měly být v krytu zásoby potravin vody apod. Kryt měl vlastní elektrickou centrálu (takže pobyt poblíž věčně běžícího motoru asi by asi nebyl nijak příjemný). Nechyběla filtrace vzduchu. O spojení (tím i o řízení dopravy) se měla starat vlastní telefonní centrála, k dispozici bylo vlastní sociální zařízení, místnosti k odpočinku apod.

Kryt naštěstí nikdy nebyl použit (pomineme-li cvičení civilní obrany). Kupodivu se část výbavy dochovala, v nejrozlehlejší místnosti je k vidění velká mapa Československa s železniční sítí (v detailech jsou vyvedena i všechna důležitá nádraží). Jak asi tak mělo vypadat to řízení železnice se už teď můžeme dohadovat. Přeci jen technika někam pokročila a projektanti a budovatelé této svérázné památky leckdy už nežijí.

V podstatě je paradox, že kryt nebyl dosud v Šumperku v širším povědomí. Např. autor do tělocvičny na „Zámečku“ pravidelně chodívá hrát volejbal...