Loading...
Turistické cíle • Příroda • Louka
Říká se, že když je něčeho vzácného málo, je ho jako šafránu. To ale neplatí o jednom valašském koutu - nádherném Lačnovsku, kde je naopak jeho výskyt velmi bohatý. Samozřejmě nemám na mysli šafrán setý, ale ten bělokvětý, jehož původní vlastí je jih Evropy, a který se k nám na Valachy (dle starých pověstí) dostal za Napoleonských válek na korbách francouzských zásobovacích žebřiňáků s pící pro koně. Nejrozsáhlejší seskupení jeho květů jsou v měsíci dubnu k vidění na loukách u Pozděchova, v Lačnově u školy a na Sucháčkových pasekách. Z rezervace Orla v údolní lučinaté nivě potoka Smolinky bohužel kvůli hnojení a odvodňování vymizel, což je příkladem "vstřícného" vztahu bývalého režimu k přírodním památkám, které zde byly vyhlášeny už ve čtyřicátých letech minulého století! Místem, kde se naopak šafránům v současnosti velmi zalíbilo, jsou Vařákovy paseky, nalézající se v nadmořské výšce 701 metrů na hlavním hřebeni Vizovických vrchů.
Asi kilometr dlouhá horská louka se stala domovem pro několik rodin vystěhovalců z Lačnova, kteří si na ní vybudovali skromnou kopaničářskou osadu a část louky proměnili na chudobná políčka a Pastviny. Pravděpodobně spolu s nimi se sem dostalo i několik semének rostliny Crocus albiftorus, což je latinský název pro šafrán bělokvětý. Jak to dopadlo na konci II.světové války s nebohými pasekáři, je dnes už známým faktem. Po strašné tragédii byly Vařákovy paseky zbylými obyvateli opuštěny, ale šafrán zde zůstal. Rostl dále na okraji louky, ale díky nesečeným plochám a expanzi náletových dřevin se jeho počet zmenšoval, až zde r.1994 byly nalezeny jeho poslední čtyři exempláře. Díky Lesům České republiky a ochráncům přírody z valmezu se stalo něco téměř neuvěřitelného a dnes se zde může návštěvník dopočítat až tisícovky jedinců!
(Fotografie šafránu je přefocena z informační tabule.)