Železniční stanice v Káranicích

Rakouská severozápadní dráha začala stavět železniční trať z Chlumce nad Cidlinou do Hradce Králové v roce 1873. Její vyměřování a předběžné práce byly nesmírně složitým úkolem, neboť zprvu nedošlo k jednoznačnému stanovení její trasy, takže se několikrát po sobě vyměřovala, navíc různými směry. Korec polí pro stavbu dráhy byl vykupován za 400 zlatých. Když dráha rozdělila pole a zbyly někde menší části než půl korce, byly rovněž vykoupeny a posléze přiděleny do užívání strážníkům trati. První vlak projel touto tratí na zkoušku 28. září 1873.

Provoz na železniční dráze mezi Chlumcem nad Cidlinou a Hradcem Králové na trati severozápadní dráhy Praha-Mittelwalde byl sice zahájen již 4. října 1873, ale vlastní zastávky se dočkaly Káranice až o mnoho let později. Jednalo se o osobní zastávku severozápadní dráhy, jež byla zřízena roku 1893, a to nákladem 1 085 zlatých, přičemž původně bylo uvažováno, že vznikne v Obědovicích v místech přejezdu k rybníku „Zmotálkovi“. Nakonec se Obědovice dočkaly pouze strážního domku č. 5 (čp. 53), který vyhořel v roce 1905.

V Káranicích výše zmíněného roku 1893 tedy mistr stavitelský Jan Zima postavil čekárnu pro cestující, což byl domek o dřevěné konstrukci, jež byla vyzděna cihlami. Tento objekt vyšel na 525 zlatých. K tomu je ještě nutné připočítat to, že veškeré práce a dovoz konali bezplatně občané z Káranic, aby byl náklad menší, než byl uveden v původním rozpočtu. Rovněž okolní obce vydaly na příspěvcích 340 zlatých, neboť i jim bylo mnohem lepší, aby jejich obyvatelé chodili na vlak do Káranic a ne až do Chlumce nad Cidlinou. Z nich zmiňme např. obce Obědovice a Starou Vodu. Káranická osobní zastávka byla nakonec otevřena 20. prosince 1893, kdy se mohli lidé svézt vlakem v 9.00 hod. do Chlumce nad Cidlinou a v 11. hod. zpět. Nesmíme zapomenout na to, že Káranice za svou železniční zastávku vděčí dvojici místních občanů: starostovi Václavu Dvořákovi a Josefu Benešovi z čp. 12.

Později v Káranicích zastavovaly i příležitostné vlaky, např. poutní z Hradce Králové na Sv. Horu. Osazenstvo zastávky bylo rovněž mnohokrát kritizováno. Příkladem budiž zmínka v „Obnově“ z 20. března 1903, v níž se píše toto: „Z Káranic (Ze zastávky). Ve čtvrtek dne 12. t. m. jel rolník p. Vosáhlo z Babic na pohřeb do Káranic. Když přijížděl k prvnímu zábradlí (šrankům) od zastávky Káranické, byly tyto náhle spuštěny; následkem toho lekl se kůň, ulomil voj od bryčky, hospodář pak nárazem tím vyhozen byl na zem a utrpěl lehčí pohmožděniny na noze. Případ tento upozorňuje, by něco horšího na zastávce zdejší se nepřihodilo. „Šraňky“ se obyčejně zavírají, když vlak jest již na „zádech“ strážníkovi a tu kvapem se to děje. Kdyby zavírány byly v čas, tu strážník mohl ještě nechati p. Vosáhlu přejeti, anť dobře jest viděti, zdali někdo jest u šraňků. Těžko jinak raditi k opatrnosti.“

V roce 1922 bylo jednáno o stavbě nákladiště, k jehož uskutečnění došlo díky tomu, že cukrovar v Syrovátce byl porolničen a pěstitelé cukrovky z celého okolí, jež náleželi k cukrovaru v Novém Městě, jehož provoz byl zastaven, byli přiřazeni právě k němu. Tento plán však byl již mnohem staršího data, protože o zřízení nákladiště v Káranicích se neúspěšně přimlouval říšský a zemský poslanec Hynek Srdínko na ministerstvu železnic již v letech 1907-1909.

Dráha však nechtěla stavět sama a vyjednávala se všemi zájemci, aby jí přispěli na tento projekt 150 000 Kč. Nakonec bylo po sérii různých jednání odsouhlaseno to, že každá obec zaplatí určitý obnos, aby bylo získáno alespoň 50 000 Kč. Babice tak přispěly 1 000 Kč, Chudeřice 6 000 Kč, Chýšť 4 000 Kč, nájemce třesického dvora Josef Novotný 1 000 Kč, Kosice 6 000 Kč, Kosičky 7 000 Kč, Obědovice 6 000 Kč, Okresní správní komise v Chlumci nad Cidlinou 5 000 Kč, Stará Voda 4 000 Kč, sušárna čekanky v Bydžovské Lhotce 5 000 Kč a sušárna čekanky v Chlumci nad Cidlinou 1 500 Kč. K těmto částkám přibyly ještě další, mnohem drobnější obnosy. Díky nim bylo shromážděno potřebných 50 000 Kč, jež byly odevzdány Ředitelství státních drah v Hradci Králové. Poprvé se začala řepa přijímat na nádraží 16. října 1922. Na nádraží byla též vybudována obecní váha, jíž zřídil cukrovar a vážil na ní za obcí stanovený roční nájem. Následně se začalo jednat o zřízení výhybny a v roce 1923 vyhlásilo Ředitelství státních drah v Hradci Králové veřejnou soutěž na stavbu přijímací budovy, záchodů a skladiště zboží v Káranicích.

Nynější nádraží bylo vystavěno až roku 1924 královéhradeckou firmou V. Nekvasil a Ing. Robert Schmidt podle projektu Ing. Josefa Volfa, v letech 1919-1942 vedoucího skupiny pozemních staveb ŘSD v Hradci Králové, a také na něj přispěly okolní obce, např. obec Obědovice věnovala k tomuto účelu 5 000 Kč. O rok později se na nádraží začalo svítit elektřinou. Zatímco přímo v obci k tomu došlo již 7. března 1925, na nádraží bylo poprvé rozsvíceno elektrické osvětlení až v září, protože ředitelství státních drah kladlo místnímu elektrifikačnímu družstvu takové podmínky, na něž nemohlo přistoupit. Od té doby se na této trati nic významného neudálo, teprve roku 1944 byla vybudována nová zastávka v Kratonohách. Tehdy byl káranický staniční personál složen z přednosty stanice a oficiála Hynka Winklera, staničního mistra Josefa Košťála, staničního mistra-čekatele Františka Bartoše a staničního mistra-čekatele Josefa Navrátila.

Později došlo k přestavbě a rekonstrukci staniční budovy (Pozemní stavby Hradec Králové) a k přebudování staničního kolejiště, a to kvůli elektrizaci zdejší trati, takže dnes má stanice 3 dopravní koleje, 1 manipulační do měnírny z roku 1965 a 1 vlečku do firmy IZOMAT Káranice. V červnu 1964 zde byly navíc nainstalovány bubny s jízdními řády, což byla místně velká novinka. Tehdy zde projíždělo denně 21 osobních vlaků. Později zde probíhaly spíše udržovací práce, pokud nepočítáme výměnu kolejí, kolejových relé a dalších součástí v letech 1980-1981, či rekonstrukci staničního zabezpečovacího zařízení, kdy bylo v roce 2000 vyměněno původní elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení za nové zařízení cestového systému s jednotným obslužným pracovištěm K 2000 (viz https://spz.logout.cz/infrastruktura/szzk_zst.html). Následně pak došlo i k dalším proměnám stanice, zejména k opravě fasády. Jinak se stanice objevila v centru zájmu až koncem 80. let 20. století kvůli častým krádežím a vykrádání vagónů a pak díky střetu rychlíku od Prahy s nákladním vlakem od Hradce Králové, k čemuž došlo 9. února 2007 (viz https://spz.logout.cz/novinky/novinky.php?poradi=914), i když podobné věci se děly též dříve, např. 9. června 1968, kdy došlo za jízdy mezi Dobřenicemi a Káranicemi k vyšinutí jednoho z vozů.

Největší změny však přišly až v posledních letech. 30. listopadu 2019 zde byl ukončen prodej jízdenek zaměstnanci SŽDC. V letech 2019-2020 došlo k opravě zabezpečovacího zařízení 3. kategorie typu hybridní stavědlo K 2000, jež zde bylo vybudováno v roce 2000, rok po nedaleké železniční stanici v Dobřenicích. Roku 2021 byla zbourána přízemní přístavba WC a stavědla z roku 1926 a o 2 roky později došlo k výměně vstupních dveří do dopravní kanceláře. V současnosti se chystá jak rekonstrukce zdejší trati a s tím i stanice samé (viz https://mapy.spravazeleznic.cz/letaky/S631600093_202011202138.pdf), tak nedaleké trakční napájecí stanice systému 3kV DC a 25kV AC. Více o této stanici a zde zastavujících vlacích se lze dozvědět na tomto webovém odkazu: https://www.cd.cz/stanice/5453070.

Železniční stanice v Káranicích na mapě