Šumperk – Stará Ves (přes Vernířovice, Alfrédku a Novou Ves)

Abych tak řekl, k takovéto trase mě tak nějak přiměly okolnosti, tedy konkrétně jedna opožděná oslava, která se odehrála relativně nedaleko od trvalého bydliště, nicméně v lokalitě oddělené od naší šumperské kotlina částečně překážkou ve formě horského masivu, konkrétně rozhraním Hrubého Jeseníku a Hraběšické hornatiny, což je sedlo Skřítek. Nezvolil jsem ale překonání masivu jednoduše po státní silnici č. 11 (Praha–Ostrava), ale poněkud drsnější variantu přes horský masiv (ne tedy úplně nejvýš, tam se na kole nesmí).

Protože to hezky vyšlo na 12.9.2020, tedy na den Evropských památek, využiju nakouknutí do Vikýřovického muzea silnic, co tu je za novinky (dnes zadarmo), pak už pomalu dál do podhůří, kousek po žluté TZ ke Krenišovskému jezu, pak už uličkami Rapotína. Přes Petrov to vlastně nejde jinak než po té 11, ale jak se stavím u Alenky (s kterou se potkáme odpoledne), prý už Petrovští a svazek obcí uvažují o nějaké cyklostezce, která by výletníky z hlavní cesty svedla.

U sobotínské diakonie už prvotřídku opouštím a volím mírnou zkratku kolem lomu Kožušná (žlutá TZ), dál silničkou na Vernířovice. V hotelu Reoneo si dopřeji posilnění (bramboračka a jedenáctka), na dlouhou dobu už civilizaci nepotkám.

Po silničce (ještě se zánovním asfaltem) mě stále doprovází stejné žlutá TZ, jako od Sobotína. Ač nepatrně, ale stále silněji se profil tratě více blíží nakloněné rovině. Naštěstí horské kolo to svými převody zvládá uspokojivě. Nový asfalt samozřejmě za zástavbou nepokračuje, končí poblíž nového rozcestí U Elektrárny. Je to vlastně jen místní upozornění, že neznačená lesní cesta se dá použít k běžkařskému využití (takový místní okruh). O něco důležitější je další už regulérní rozcestí Kosaře (podle původní osady). Žlutá se tu odpojuje od cesty a postupně vystoupá k Jelení studánce, silnici odtud provází pěší modrá směrem k Brance a Františkově myslivně. Ta už mě ale taky dlouho nevydrží, v rozcestí Pod Zadním hutiskem se moje trasa lomí do protisměru a stoupá k překonání hřebene Hrubého Jeseníku (i když jde vlastně o objetí).

Ne že bych potřeboval značený doprovod, ale tady vede cyklotrasa modré barvy (6225), to by se dalo dojet do Loučné, ale to je na opačnou stranu. Už jsem tu dlouho nejel, tak mě to vlastně překvapilo, jak je cesta celkem pohodlná. Od křižovatky se sice musí relativně silně vystoupat, ale po nějakém kilometru se průběh spíše zvodorovní a cesta se drží kolem 800 nadmořských metrů, respektive velmi jemně je překonává. Až po nějakých 3 km se dostaví další prudší výjezd k rozcestí lesních cest (odbočka k Mísečné chatě), tady je vlastně takový menší vrchol, následuje naštěstí jen kratší sjezd (abych neztratil metry) k rozcestí U Bochnerovy boudy (bývalá lovecká chata). Od Klepáčova sem míří zelená cyklotrasa (6189), moje pokračování je ale stále po modré 6225. Asfalt střídá šotolina mírně vystlaná štěrkem. Původně jsem tady měl obavy (vlastně jediný kus cesty co neznám). Naštěstí je stoupání snesitelné, což si ulehčím občasnou zastávku se skromným výhledem (zatím bylo vše v lese).

Ukazatel na křižovatce udává že Pod Ztracené kameny je to 1,5 km, ve skutečnosti je to vždycky dál. To už jsou samozřejmě známé končiny, v poslední době převážně z běžek. Ostatně i taková je další trasa. Žlutá pěší TZ je vedena po pohodlné lesní cestě, celkem slušný povrch umožňuje občas i rychlejší pohyb, takže obavy, že se mi hroutí časový plán brzy mizí. Nad údolím Splavského potoka dělá cesta velký oblouk a nepatrně stoupá k rozcestí Pod Zelenými kameny, kde trasy dosahuje nejvyššího bodu (1131 m). Zde se ke žlutému značení přidává červená lyžařská značka. Následuje delší mírný sjezd do úžlabiny Podolského potoka. V serpentině se cesta lomí a spíše mírně do kopce se závěrem asi 20m stoupání míří k sedlu Mravencovka, odkud je to coby párkrát kamenem házel k Alfrédce.

Bufet je ale otevřen jen v zimních měsících, tak si musím vystačit je s obsahem bidonu.

Od Alfrédky bych sice mohl sjet už rovnou k cíli, ale časově jsem na tom slušně, tak pokračujeu po lyžařské červené trase. S mírným výjezdem kolem Mravenišť (kolem Alfrédky je mravenců ráj), následuje pomalý sjezd do Mezikotlí (U Malého kotle) a delší sjezd po značně kamenité cestě k Mravencovce. I přes povolení vidlice je tady už cyklista dosti jízdou vyklepán. Naštěstí dál už bude jen asfalt. Kupodivu tu vede další modrá cyklotrasa, tentokrát č. 6077. Na rozcestí Štěrkovec je odbočka k Nové Vsi a rozhledně a hlavně k chatě Na Vyhlídce. Na rozhledně jsem naštěstí už párkrát byl, přesto je zarážející, že je na víkend (a je zrovna hezky) zavřená (pro nemoc).

Následuje návrat na hlavní modrou trasu a v podstatě až do Staré Vsi je to z kopce podél Stříbrného potoka k chatě Orientka, kde máme večer slíbenou akci.