Jedeme znovu na severovýchod - 30. den - odpoledne: cca 10 km dlouhý okruh: Malínská rokle - podél Malínského potoka - vyhlídková plošina Kamenec - po cyklotrase zpět

Středa 7. 7. 2021 - odpoledne
Po obědě u Rabštejnské lesovny jsme odjeli dál na západ. V prudké levotočivé zatáčce u Malínského potoka je malé parkoviště na pár aut. Ve tři hodiny vyrážíme na cca 10 km dlouhý okruh na rozhlednu Kamenec. Převýšení 484 m bude asi také docela náročné. Je však dlouho vidět, tak bychom měli dorazit určitě ještě za světla. Je zataženo, bereme s sebou pláštěnku a jdeme. Cesta podle Malínského potoka je zajímavá. Sice v něm moc vody není, ale příjemně si bublá. Zpočátku ho máme vpravo, občas nám cestu křižuje. Vlevo je les a vysoké skály. Však také tento 2 km dlouhý úsek je nazýván Malínská rokle. Na jaře, když má hodně vody, to musí být nádherná divočina.
Myslela jsem, jak tu bude příjemně, i tady je však hrozné dusno. Navíc cesta hned poměrně prudce stoupá. Občas se oplachuji v potoce.

Mraky zmizely, sluníčko už zase sálá. Jdeme po zelené přes rozcestí U hráze až na rozcestí pod Smrčníkem, tady odbočujeme po červené. Tohle je snad jediné místo, kde je skoro rovinka. Trochu mne zaráží, že na ukazateli tady, ani na rozcestí Kamenec - rozc. o rozhledně není ani zmínka. Začínám pochybovat o její existenci. Statečně však stoupám dál na Kamenný vrch (964 m n.m.), nejvyšší horu Hraběšické vrchoviny.

Je příjemné, že cestou nikoho nepotkáváme. Asi tohle není zrovna turisticky atraktivní oblast. Nám se tu však líbí. Nejdřív vidíme cca 5 metrů vysokou skálu Kamenec, pak na ní dřevěnou rozhlednu. Na skálu ještě musíme vyšplhat - je to veselejší, když už před sebou máme náš cíl. 5 km jsem šla 2 hodiny. Pot ze mne přímo teče. Rychleji to v tom dusnu nešlo.

Nahoře se sušíme a šplháme na dřevěnou rozhlednu Kamenec. Tady jsme pochopili, proč na turistických ukazatelích rozhledna napsána není. Byla postavena svépomocí jistým Mirkem - jak nás na to upozorňuje i na sloupu připevněná cedulka. Byla postavena r. 2016. Je 6 metrů vysoká, na plošinu ve výši 5 metrů vede žebřík s 20 špriclemi. Je to spíš takový vyšší posed, ze kterého se otevírají kruhové výhledy. Za hezkého počasí je vidět Hanušovická vrchovina, Nízký Jeseník s Velkým Roudným a Slunečnou, Praděd, Králický Sněžník a Orlické hory, Šumperk i Olomouc se Svatým Kopečkem. My máme bohužel zamlženo. Moc toho nevidíme, ale i tak se nám tu líbí. Je tu fakt krásně. Ani se nám nechce odejít. Je tu klid, jsou tu jen skály, rozhledna a my. Je už skoro půl šesté, musíme se vydat na cestu zpátky. Kousek stejnou cestou, pak po cyklotrase. Je to zhruba stejně dlouhé, ale lépe se klesá. Cestou mi Ota vyndává moje 1. klíště.

Poslední kilometr bychom měli z cyklotrasy sejít na pěšinu, která vede téměř k autu. Už dřív jsem si všimla jakési cesty, která vede jen kousek pod námi. Jenže Otovi se nelíbila. Až když začala klesat k potoku a jiná cesta tu stále není, uvěřil i Ota, že to je ta naše. Občas těm mým zkratkám moc nevěří. Jak se dostat dolů, abychom se nemuseli vracet? Já samozřejmě tvrdím, že je to jednoduché a začínám sestupovat. Klesla jsem o půl metru, podjelo mi to a už se neřízeně řítím dolů. Nejdřív jsem se lekla, ale když jsem zastavila o pár metrů níž a jistila jsem, že jsem celá, uklidnila jsem se. Jen jsem se pěkně zmazala a mám trochu odřené koleno. Nic nového. Ota sestupuje opatrně, je prostě šikovnější. Já usoudila, že je lepší řízený sjezd než neřízený další pád a po zadku sjela na cestu. Už jsem byla tak špinavá, že to bylo jedno.

Za chvíli jsme u auta. Jsem zpocená a špinavá. Naštěstí tady teče docela dobře přístupný potok. Doufám, že moc brzy nikdo nepřijde. Dvě auta tu ještě parkují, ale já už jsem v potoce. Je to úžasně osvěžující, kupodivu se mi nezdá voda ani příliš ledová. Odvážně jsem si lehla v potoce na skálu, která tady vytváří malou přej a nechávám se splachovat. Vyšlo to, nikdo nepřišel, tak jsem tu ani nebudila veřejné pohoršení. Až pak mne následoval Ota. Shodli jsme, jak se cítíme skvěle.

Nakonec jsme se rozhodli, že zde zůstaneme na noc. Problém je, že máme jen malou patku chleba k večeři. Řídíme se názorem, že večer se nemáme přejídat, že nám to stačí. O co méně máme chleba, o to víc máme piva. Dáváme ležák od Morouse a omylem ovocnou 11 z Excelentu. Ota myslel, že otevírá medové. Ale nakonec to také vypil. Medové zbylo na jindy.

Je už devět, auta tady stále parkují. Kde jsou majitelé, nevíme a je nám to jedno. Je stále teplo, sedíme venku jen v mikině. Dnešní program byl docela náročný, jdeme spát. Já doufám, že se snad pořádně vyspím. Zítra nás čeká výlet ještě náročnější.

Jedeme znovu na severovýchod - 30. den - odpoledne: cca 10 km dlouhý okruh: Malínská rokle - podél Malínského potoka - vyhlídková plošina Kamenec - po cyklotrase zpět na mapě