Nový Malín - Mohyla letního slunovratu
Turistické cíle • Památky a muzea • Pomník
Na severozápadním návrší nad horním koncem Nového Malína můžeme najít zajímavou stavbu. Jedná se o Mohylu letního slunovratu. Vystavěl ji v r. 1926 Wilhelm Urban na svém pozemku. Jednalo se o místo se slušným výhledem na Malín, tehdy tedy Frankštát i na celou šumperskou kotlinu. Místo bylo mezi poli, nebylo tedy zarostlé jako dnes, kdy jsou v okolí spíše louky a Pastviny a kolem mohyly je dnes malý lesík. Pouze z jednoho místa je dnes výhled spíše na Nový Malín a dál směrem do údolí Loučky a na Zábřežsko. V údolíčku pod výraznější Markovicí pak můžemne tušit zříceninu Brníčka.
Mohyla má tvar hradní věže, odhadem je asi 5m Vysoká. Hradní věž nepřipomíná náhodou. Ještě na začátku 20. století se udávalo, že někde nad Malínskou roklí snad stával nějaký hrádek, ten ovšem nebyl nikdy archeologicky dokázán, ačkoliv se vyskytovalo i jeho zobrazení na starších vedutách Frankštátu.
U mohyly se v době letního slunovratu konaly slavnosti k uctění starogermánské bohyně Ostary. (většinou kolem 24.6.) Stoupal sem průvod s pochodněmi, u mohyly plála vatra a údajně další vatry plály na okolních kopcích, kam se dalo od mohyly dohlédnout. Po válce tyto slavnosti přestaly, přece jen nové obyvatelstvo se nevyžívalo v teutonských obyčejích, a jak okolí zarůstá, není mohyla už tolik v patrnosti. Nevede k ní žádná značená cesta, nicméně se dá poměrně snadno najít. Za poslední autobusovou zastávkou v Malíně (horní konec) odbočíme uličkou doleva (je to vlastně taky poslední ulička před koncem obce), postupujeme stále asfaltkou do vrchu, jak končí tak dále polní cestou, zhrubba uprostřed svahu vybíhá do louky remízek (za ním je ukrytý posed), před remízkem odbočíme do lesa, kde narazíme na neudržovanou ale jasně patrnou cestu a ta nás zavede přímo k mohyle.