Olomouc – vánoční interiéry gotických chrámů

Do Olomouce jezdíme rádi a často. Vždy se zde najde zajímavá výstava nebo navštívíme místní ZOO či památku, ve které jsme dlouho nebyli. A pak tady je také několik jistot, které nikdy neomrzí …

Vzhledem k tomu, že Olomouc je – již od roku 1777 – sídelním městem arcidiecéze, není jistě překvapením, že se zde nachází nespočetné množství kostelů i jiných sakrálních památek. Biskupství zde ovšem bylo založeno dávno před tím, nejpozději v roce 1063.

My jsme tentokrát ovšem navštívili pouze dva, zřejmě nejznámější a nejvýznamnější, chrámy města a je zajímavé, že jsou současně možná jediné, kterých se výrazně nedotkly barokní úpravy a přestavby. A navíc v této době mívají oba i nějakou tu vánoční výzdobu navíc …

Prvním z nich je katedrála (nebo Dóm) sv. Václava na olomouckém Václaváku. Dnes se jedná o hlavní dominantu stotisícového města na jejíž podobě se nejvýrazněji projevuje neogotika. Již v I. polovině 12. století zde ovšem stávala trojlodní románská bazilika, vysvěcená biskupem Jindřichem Zdíkem v roce 1131. Do gotické podoby byla katedrála přestavěna ve 13. a 14. století. O dvě století později - tedy počátkem 16. století - byla postavena renesanční Kaple sv. Stanislava a počátkem II. poloviny 18. století barokní Kaple Loretánská. V letech 1616-1619 byl dostavěn monumentální raně barokní presbytář. Ten je považován za největší svého druhu v České republice a současně i za jednu z nejstarších barokních staveb u nás.

Současná novogotická podoba je výsledkem přestavby Gustavem Merettou z let 1883 – 1892. V rámci této přestavby byla přistavěna Kaple sv. Cyrila a Metoděje i kaple sv. Jana Křtitele. Hlavně bylo ovšem vystavěno nové západní průčelí se dvěma věžemi o výšce 68 metrů a přistavěna jižní věž, která je - se 101 m– druhou nejvyšší kostelní věží v zemi. Současně byl také regotizován celý interiér.

Z původní stavby se tak dodnes dochovala jen románská krypta, základy věží v průčelí a obvodové zdivo chrámové lodi.

Do interiéru trojlodní katedrály (délka 80 m, šířka 17,5 m) se vejde 5 tisíc věřících. Klenba lodi se nachází ve výšce 17 metrů, presbytáře pak 23 metrů.

A co interiér nabízí? V chrámovém trojlodí kaple, oltáře, kopii gotické Piety, Handkeho fresky, ostatky sv. Jana Sarkandera, novogotickou mramorovou kazatelnu nebo pamětní reliéfy biskupa Marka Kuena a údělných knížat Svatopluka a Václava. Loď a kněžiště od sebe odděluje umělecká mříž z konce 19. století. Zastavení křížové cesty pocházejí z roku 1976.

V presbytáři stojí za pozornost zejména novogotický mramorový hlavní oltář, který je vyzdoben sochami čtyř východních otců. Tyto sochy renesančního mistra Mino da Fiesole (II. polovina 15. století) původně zdobily hlavní oltář římské baziliky Santa Marie Maggiore. Vitrážová okna byla vyrobena v Mnichově a jsou také novogotická. Chórové lavice pocházejí ze 17. století. Nachází se zde také arcibiskupská oratoř, kaple s hroby olomouckých arcibiskupů 19. a 20. století nebo vzácný pozdněgotický reliéf Panny Marie Ochranitelky z konce 15. století. Ve Velkých skříních u vchodů do Kaplí můžeme vidět část katedrálního pokladu (např. relikviáře s ostatky svatých).

Hlavní varhany na kůru nad vchodem pocházejí z roku 1885 a vyrobila je krnovská firma Rieger. A v horní části barokní dvoupatrové krypty, která slouží v létě i jako výstavní prostor, si můžeme zakoupit nějaký ten pohled nebo suvenýr.

Zajímavostí katedrály je i fakt, že v sousedním domě bývalého děkanství byl roku 1306 zavražděn poslední Přemyslovec, Václav III., který zde byl následně až do roku 1326 pohřben.

A je čas na přesun ke sv. Mořicovi. Kostel je pojmenován po světci, který byl původně velitelem thébské legie, která byla celá „popravena za víru“ císařem Maximiánem.

Těžko fotografovatelný pozdně gotický klenot Olomouce se tísní mezi městskou zástavbou a bývalým obchodním domem Prior, kvůli jehož výstavbě byla svého času „zahrnuta“ i objevená vzásná románská rotunda z 11. století. Bylo zde nalezeno i množství důkazů o osídlení tohoto místa v 6. – 10. století, ale archeologický výzkum byl rozhodnutím státních orgánů i KSČ předčasně zastaven v roce 1973.

Chrám ve své historii prošel složitým stavebním vývojem od románské svatyně, přes raně gotický městský kostel až po dnešní podobu z počátku 16. století.

Pár hlavních dat, souvisejících s chrámem sv. Mořice:

Roku 1257 je dokončena „druhá“ románsko – gotická stavba. Roku 1403 je dostavěna jižní věž z kamenných kvádrů (se zvonicovou nadstavbou). Tato věž je dnes symbolem chrámu a jeho nejstarší zachovanou částí. Roku 1412 je dokončena i její severní „sestra. V 15. století je do kostela umístěno sousoší Olivetské hory a roku 1540 je trojlodí zcela hotovo. Renesanční Edelmannova hrobka je k chrámu přistavěna v roce 1572. Po požáru v roce 1709 je kostel částečně zbarokizován.

Tato významná pozdně gotická památka s dvojicí asymetrických věží, někdejší hlavní městský chrám a dnes národní kulturní památka může ve svém interiéru nabídnout několik pozoruhodností.

Jedná se o bohatě klenuté trojlodí. V presbytáři jistě upoutá hlavní oltář, který je novogotický a pochází z roku 1861.

Na kůru se nachází možná největší cennost současného chrámu, barokní varhany Michaela Englera z roku 1745. Jejich stavba byla zahájena ve 30. letech 18. století a jedná se o největší varhany ve střední Evropě (5 manuálů, 135 rejstříků).

Souvislost s interiérem chrámu má i sousoší Olivetské hory, jedna z nejvýznamnějších památek pozdně gotického sochařství v Čechách a na Moravě. Sousoší tvoří čtyři samostatné sochy; modlící se Kristus a trojice sedících apoštolů, sv. Petr, Jan a Jakub. Dílo neznámého autora pochází zřejmě ze 30. let 15. století. Sousoší je považováno za první sochařské zobrazení Krista na Olivetské hoře na území celé Evropy. Původně bylo asi umístěno na - dnes již neexistující - hřbitovní zdi kolem kostela a koncem 19. století bylo přesunuto na kamenný podstavec u jižní zdi svatomořického chrámu. V roce 1985 - kvůli ochraně před vandaly - bylo sousoší „ukryto“ do bývalé křestní kaple pod kruchtou v interiéru kostela. Od roku 2006 je originál součástí expozice olomouckého Arcidiecézního muzea. V interiéru chrámu se instaluje přechodně kopie, která je v roce 2007 - u příležitosti 750. výročí první zmínky o kostele sv. Mořice – instalována na „původní“ místo při jižní zdi .

Nedaleko kostela se nachází budova fary, ve které se dá nakoupit nemálo materiálů nejen o kostele sv. Mořice. Prodávají se zde např. i hudební nosiče, pořízené přímo v chrámu, včetně slavné a aktuální Rybovy České mše vánoční. A tu jsem si tu zakoupil i já.