Dolní Lačnovské (Trčkovy ) skály

Poslední z hlavních lačnovských "trojčat" najdeme jihovýchodním směrem od její Horní sestry, při žluté turistické značce a trase nové NS Vařákovy paseky. Od rozcestí a odbočce k Horním skalám sestoupíme lesní cestou strmým svahem Vrátnice a po 800 m se ocitneme na ostrohu s panelem NS. Nalevo od nás, nad roklí potoka, se našim zrakům zjeví "Její Veličenstvo" - Dolní Lačnovské skály, nazývané též Trčkovými skalami. Až na hřeben ostrohu nad soutokem dvou přítoků Seninky prudce od roklinky stoupá na 70 m dlouhá pískovcová a slepencová skalní stěna, která je svislými puklinami rozčleněna na jednotlivé bloky a skalní polověže. Směrem k vrcholu ostrohu narůstá také výška skal a stěna je velmi důstojně ukončena tou nejkrásnější a také nejvyšší (15 m) skalní věží Luciferem. Naprostá většina návštěvníků těchto míst se spokojí s pohledem na nižší, ještě nezarostlou část skal a odkráčí v dál, což je veliká škoda. Na to, abychom zblízka poznali krásu Dolních skal, stačí sejít pěšinkou v zářezu rokliny dolů k potoku, přejít na druhou stranu a sotva znatelnou pěšinou krátce (i když prudce) vystoupat pod úpatí skalní stěny. Přes to nejhorší místo na svahu se dostaneme za pomoci schůdků, které si tu upravili horolezci a kteří se občas objeví i na Dolních skalách, kde mají vyznačeno na 14 cest.

Při pohledu na velmi členité skalní stěny, vybíhající do výše nad našimi hlavami svislými stěnami a mnoha převisy, se nebudeme stačit divit tomu, jak přepestrá je výzdoba skalisek. U Dolních skal převažují pískovce nad slepenci, což umožnilo erozi sochat místy podle trošku jiného projektu. I zde sice nalezneme nespočetné množství kulatých dutin různých velikostí - hlavní poznávací znamení Lačnovských skal - voštiny, převisky, římsy a jiné geomorfologické jevy, zde jsou ale ty dutiny větší a hlubší, skály vyšší a mnohem členitější. Zlatým hřebem naší prohlídky je pak impozantní skalisko Lucifera, které se nad námi (zvláště za nepříznivého počasí) tyčí jako pekelný přízrak. Skalní věží pásmo skal končí a okolo Lucifera pokračujeme strmým horolezeckým chodníčkem na vrcholový hřbet, odkud se nám nabídne vyhlídka nejen do údolí pod skalní ostrožnou, ale dokonce i na vrcholky vzdáleného hřebene Bílých Karpat. Impozantní skalisko Lucifera převyšuje místo, odkud se rozhlížíme a nejvíce ze všeho připomíná příď korábu, zvedajícího se proti mořským vlnám - v tomto případě spíše proti stále se zvyšující invazi jehličnatých stromů a náletových dřevin, které časem tyto nádherné skály zcela pohltí...

Dolní Lačnovské skály se oficiálně označují jako stěna mrazového srubu, já si dovolím toto prohlášení napadnout a uvést věci na pravou míru: tyto skály tvoří jakýsi trojúhelník s notně protáhlým spodním koncem. Jeho odvěsny tvoří 70 m dlouhá jz stěna a 20 m dlouhá stěna severozápadní, které opravdu vypadají jako stěny mrazových srubů, pokud se ale vyškrábeme na zmiňovanou vyhlídku, zjistíme, že vrcholky skal nejsou tvořeny zeminou, ale že tu z vrcholku do údolí spadá ukloněná skalní stěna, tvořená plotnovitými a deskovitými skalními lavicemi. (Tato přepona trojúhelníku maličko připomíná úpatí hlavních Pulčínských skal.) Že se tedy v případě Dolních Lačnovských skal nejedná o mrazový srub, ale spíše o skalní útes nebo skalní ostrožnu nám potvrdí také pohled zdola z točny a úložiště dřeva v protilehlém údolním svahu. Dostaneme se tam po 100 m chůze, když odbočíme ze žluté značky po lesní cestě vlevo výše do údolíčka. Ještě v době před 10 lety se odtud na skály zezdola otevíral moc hezký výhled, neboť skalnatá ostrožna převyšuje údolí asi o 30 metrů, bohužel to tady od té doby všechno zarostlo!

(Dolní Lačnovské skály jsem "objevil" v roce 1984, kdy jsem svého nejmladšího brášku vytáhl na čundr po skalních krásách Valašska. V pátečním podvečeru jsme se tehdy utábořili pod Prostředními skálami, vyšli jsme ke skalám Horním, na jejichž stěnách jsme obdivovali absolutně věrnou kopii slunce západu a pak jsme na tehdy nové pasece napravo od nás zahlédli jakýsi seník. Byl bohužel bez sena, zato jsme nad maličkými korunami velmi mladých smrčků pod námi v šeru zahlédli jakési skaliska. Vrátili jsme se tedy k našemu nocležišti a průzkum odložili až na ráno. Dolní Lačnovské skály se v té době vypínaly nad roklinkou potoka v celé svojí kráse - (a i když to tak dneska nevypadá) - tehdy strčili hravě do kapsy obě své sestry! Přes potůček byla umístěna lávka, za ním nouzový bivak - to vše ale pod místem, kde je nyní umístěna dnešní informační tabule - a úzkou soutěskou v nižší skalní stěně a chodníčkem mezi ukloněnými jv plotnovitými skalisky se dalo vystoupat nejen k vyhlídce, ale při troše opatrnosti i na samou příď korábu, na skalisko Lucifera!)

Na panelu naproti skalám se dočteme i informaci, že tato místa rád navštěvoval J.Valčík, jeden z atentátníků na Heydricha, a člen výsadkové skupiny Silver A. Tento smolinský rodák byl v letech 1923 - 28 žákem školy v Lačnově, kde absolvoval tři třídy obecné a dvě třídy pokračovací a někdy v té době pomáhal u jednoho lačnovského sedláka jako čeledín. Těžko si sice představit, že by tak daleko od Lačnova běhal už jako 9 - až 14.letý kluk, ale budiž. Poté, kdy nastoupil do učení k valašskoklobuckému koželuhovi Matyášovi a po krizi pak do Baťových koželužen v Otrokovicích, už asi neměl na návštěvu milovaných skal čas. Dolním Lačnovským skálám se říká také "Trčkovy." Za mlada jsem slýchal legendu o tom, že prý podle toho, že si pod nimi postavil jakýsi Trčka dávno zaniklý mlýn. Tato lidová báchorka má ale jeden maličký zádrhel - soutok málo vodnatých potoků by neumožnil provoz žádného mlýna! V bezprostřední blízkosti Lačnova sice opravdu dva mlýny stávaly: Orlův v údolí Smolinky a ten druhý na Senince východně či severovýchodně od obce, nad dnešními rybníky, byl sice blíž ke skalám, ale jmenoval se Marečkův. Objektivně musím dodat, že jakýsi mlynářský učeň Jan Trčka se v něm opravdu vyskytoval, ale to bylo jen v roce 1833! V Lačnově nosil přízvisko Trčka docela rozvětvený rod, vesměs to v minulosti bývali rolníci, kromě jednoho kováře anebo obchodníka.

Příjmení Trčka ale zůstane pro zdejší rodáky synonymem odvahy, neboť za protektorátu se právě u Trčků skrývala před koncem války ilegální tiskárna a jeden člen rodu - F.Trčka - proslul jako známý "němcobijec." Jeho nejhrdinnějším činem asi bylo odzbrojení šesti opilých něměckých důstojníků anebo likvidace německých ovčáckých psů při přepadení německé policejní stanice v Horní Lidči. Prý se měl také podílet na atentátu na klobuckého gestapáka Adlera. Partyzáni svoje zbraně v Lačnově ukrývali v Orlově mlýně a severně či severovýchodně od obce měli v lesích - v tzv.Drvičné jamě - ukrytou zemljanku. Možná dostali Dolní Lačnovské skály svoje přízvisko právě po tomto odbojářském členu rodu Trčků...