Dům čp. 17 v Havlíčkově ulici v Jaroměři

Pokud se vydáme Havlíčkovou ulicí, potkáme řadu starých budov, z nichž některé si zachovaly svůj původní vzhled. Jednou z takových je rovněž dům čp. 17, což je řadový patrový objekt s tříosým průčelím a se sedlovou střechou, který byl vystavěn po požáru v roce 1670 (během tohoto požáru vyhořelo v celém městě 124 stavení), koncem 17. století byl přestavěn z původní renesanční podoby do barokního vzhledu, v závěru následujícího století došlo k jeho úpravě do klasicistního slohu a roku 1911 získal současnou zdobnou secesní fasádu.

Tato místa byla zastavěna přinejmenším před rokem 1550, pokud ne ještě dříve, což je dost pravděpodobné, ale ne listinně doložitelné. Od dávných dob se zde říkalo "Vysoká varta", "Hrubá varta" (1695), "Velká varta" (1562), "Druhá varta" (1561) či "Zadní varta" (1555, 1557), a to od uměle vytvořeného zděného náspu, jenž vedl od mostu nad příkopem (do počátku 17. století zván jako Kotoulovský podle toho, že vlastník Kotoulovského dvora čp. 168 měl povinnost ho opravovat; později pojmenován jako Spírovský či Zbirovský podle Samuela Spíry, držitele čp. 20) až k čp. 20 (od čp. 10 pozvolna stoupající a k čp. 20 zase klesající, ve své největší výšce proti domu čp. 14 měl až 2,5 m výšku a šířka celé varty byla asi o 2 m větší než později vybudovaný chodník, přičemž ve zdi u silnice byly u skoro každého domu úzké, se silnicí paralelní dřevěné a později kamenné schůdky) a sloužila k případné ochraně pocestných i povozů a k obraně města. O původu obou vart si Jan Karel Hraše myslí ve své knize "Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách" toto:

"Druhá strážnice byla Jaroměřská a nalézala se při hlavní stezce Kladsko-polské. Strážnici tu najdeme brzy, jdeme-li po nynější silnici říšské od kostela sv. Jakuba vzhůru k náměstí; hnedle za mostem a to po pravé straně spatříme násep, z kamene vyzděný a varta nazvaný, jenž místy již jest pobořen. Hned za domy, na vartě stojícími, podél mlýnské struhy táhne se ulice, které na valech říkají.

Tato varta Jaroměřská jest nepochybně poněmčená strážnice česká, o níž v jednom zápisu z r. 1143., kdež Lužany ves (7 Km. jih.-záp. od Jaroměře) s celým lesem mezným a tutéž Újezd (5 Km. sev. od Králové Hradce) až ku Stráži (usque ad custodiam, quod vulgariter dictum "straza") se připomínají, zmínka se činí. 1)

1) Erben: "Regesta" I., 107. Rojek: "Pam. Arch.", D. VIII.. str. 544."

"Vysoká varta", jejíž původní stav lze vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400), se pak začala rušit po roce 1866. Nejprve se začalo u čp. 15, kde byla prokopána až k úrovni silnice a ze stran vyzděna, čp. 16 zůstalo nahoře, čp. 17 bylo zase sníženo, aby byla "Vysoká varta" v 80. letech 19. století úplně odklizena a na jejím místě upraven chodník. Existenci "Vysoké varty" lze dovodit i z toho, že v domech na "Vysoké vartě" jsou okna pohledově dost vysoko, a to proto, že se nacházejí tam, kde byly dříve původní domovní dveře, takže vidět zdejší lokalitu před několika stoletími, tak bychom ji sotva poznali.

Prvním známým vlastníkem domu byl Jan Dráb, po jehož smrti ho v roce 1560 převzal zeť Mikuláš Sobek. Roku 1587 koupil dům od Anny Ebrejské Michal Vogner. V roce 1601 ho zakoupil Jan Táborský, roku 1610 zlatník Jan Brykner a v roce 1622 Řehoř Unkovský. Roku 1660 ujal objekt Petr, syn Řehoře Unkovského. V roce 1710 koupil dům Jan Stráník, roku 1735 Václav Kroupa a v roce 1735 Ignác Hejn, a to od předchozího vlastníka Samuela Kroupy. Nějakou dobu se v domě nacházely různé řemeslnické dílny (řeznictví, soukenictví, obuvnictví, krupařství) a dokonce obchod i krčma. Roku 1830 vlastnil objekt soukenický mistr Jan Svoboda, jehož dcera Terezie se vdala v roce 1851 za ševcovského mistra Antonína Kudrnáče. Roku 1873 náležela budova Ignáci Schenkovi (též zapsán jako Hynek Šenk), jenž byl v revolučním roce 1848 příslušníkem jaroměřské národní gardy a zároveň byl zvolen jedním z šestice policejních komisařů pro Jakubské Předměstí (spolu s ním byli zvoleni: Ignác Pácalt z čp. 84, Václav Skalický z čp. 134, František Bolech z čp. 180, Josef Čermák z čp. 188 a Mikoláš Keller z čp. 197). Roku 1905 byl majitelem domu Josef Stárek, který zemřel 24. ledna 1906. Od té doby náležel objekt vdově Anně Stárkové, jež zemřela 29. března 1913. Později se dostal dům do rukou Jana Šoba, který byl zmíněn jako jeho vlastník roku 1921, kdy zde byla čtveřice bytů - Václava Šoba, Anny Baudyšové, Emilie Kmochové a Václava Berného, přičemž Václav Šob zde provozoval krupařství (s výjimkou let 1915- 1919, kdy sloužil v armádě) a Emilie Kmochová působila jako učitelka dívčí měšťanské školy v Jaroměři. Zbylé 2 rodiny byly z většiny dělnické. A činžovním bydlením si majitelé domu přivydělávali i v následujícím období.

Po 2. světové válce zůstala budova v soukromých rukách, neboť stát ani město o něj neprojevily zvláštní zájem, který měly spíše o objekty na náměstí, a to zejména kvůli provozovnám v nich, což u čp. 17 nebylo možné, protože od novodobé úpravy sloužil téměř výhradně účelům činžovního bydlení. 20. června 1979 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. V roce 1981 byli majiteli domu František a Růžena Holečkovi. Více o tomto objektu, jenž v současné době patří Jiřímu Kopeckému a Kateřině Kopecké Jirků lze najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-13899479.