Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Osicích

První zmínka o tomto kostele pochází z roku 1352, kdy odsud bylo odváděno 18 grošů papežského desátku, pokud nepočítáme soupis, jenž vznikl o 2 roky dříve. Tehdy byl spolu se zdejší plebanií, spadající pod královéhradecký dekanát a archidiakonát, pod patronátem opatovického kláštera, kterému byly Osice dány od prvního opata Oneše. 30. května 1364 si vyměnil svoje místo plebán Makarius (psán rovněž jako Macharias) v Holohlavech s osickým plebánem Fabianem. Makarius (též znám jako Zachariáš) byl plebánem v Osicích ještě v roce 1366, kdy byl zmíněn jako královéhradecký děkan. Roku 1374 směnil tentýž plebán místo s Vlastiborem, plebánem v Přistupíně (zapsán i jako Přistoupim). O 6 let později byl zmíněn plebán Vlastibor, který bydlel v Praze a mj. z tohoto důvodu byl vyšetřován. Před rokem 1400 byl kostel přestavěn a z původního gotického objektu se dochoval presbytář, obvodové zdivo lodi a věž. V roce 1403 povolil papež inkorporaci kostelů v Osicích, Bohdanči a Kuněticích k opatovickému klášteru. Do té doby byly obsazeny 1-2 kněžími, klášter slíbil, že je obsadí 4-6 konventuály. Roku 1420 podepsal osický farář Vojtěch zápisní listinu císaře Zikmunda Lucemburského na 300 kop grošů na klášteře opatovickém. V 16. století tu fungovali faráři podobojí. Z roku 1567 je zmínka o faráři Janu Ledeckém, jenž byl přesazen ke sv. Anně v Hradci Králové. V roce 1593 zde působil farář Ondřej, který po sobě zanechal vdovu, jíž si vzal za manželku chlumecký farář Jan Nábotský. V následujícím století v Osicích působili evangeličtí faráři, z nichž zmiňme Václava Kminského v roce 1616, který upomínal město Hradec Králové o jistý dluh. Do roku 1650 byla zdejší fara pustá a bez faráře. Spravoval ji ždánický farář, jenž za 10 let svého působení zde konal trojí služby Boží ročně. Krátce po odchodu vizitační komise sem byl uveden P. Jiří Stanislav Carduelis (psán též jako Cartuellis, Stehlík) ze řádu sv. Petra a Pavla. Ještě o 5 let později ovládal faru ve Ždánicích s filiálkou v Podůlšanech. 23. března 1656 byl stvrzen pro obě kolatury společný farář P. Jiří Kryštof Hájek, jehož sídlem se staly Osice. Církevní relace z roku 1677 udávala kostel nadále jako farní. Tehdy měl 2 stříbrné kalichy, 1 nový cínový kalich, mosaznou monstranci, 10 mosazných svícnů, 4 cínové svícny a 3 zvony na převysoké dřevěné věži. Téhož roku zřídil farář P. Jiří Kryštof Hájek nové oltáře od řezbáře z Litomyšle, a to do kostelů v Osicích, v Podůlšanech i ve Starých Ždánicích.

Kostel byl zbarokizován roku 1701 za faráře P. Jana Františka Rohana, takže z původní stavby se dochovalo pouze presbyterium, obvodové zdivo lodi a jádro věže. Díky zrušení pardubických minoritů došlo v roce 1786 k přenesení barokního chórového zábradlí z roku 1765 z kostela Panny Marie Zvěstování právě do Osic. V roce 1791 obdržel tento chrám drahocenná církevní roucha od Eleonory z Falce, manželky císaře Leopolda I. V letech 1882-1883 došlo k obnově bočních oltářů sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Opatovické. Roku 1885 byl obnoven hlavní oltář a kazatelna, a to od podlevínského pozlacovače Jana Fejfara za 330 zlatých. Během 20. století došlo k několika opravám. V roce 1910 byl při opravě kostela nalezen románský sloupek z původního založení kostela, který putoval do pardubického muzea. Při další opravě v roce 1922 se zřítil bohdanečský klempíř Panýrek a cestou do pardubické nemocnice zemřel. 4. července 1929 byla orkánem sražena na hřbitov báň kostela a následně došlo k její výměně za jinou. Od 22. ledna 1964 je kostel navíc památkově chráněný, neboť byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-nanebevzeti-panny-marie-s-ohrazenim-13895998). V současné době je administrován z Dobřenic, přičemž na něm probíhají postupné rekonstrukční práce, z nichž je nutno zmínit zejména opravu krovu a výměnu střešní krytiny. Z celkových nákladů na ni ve výši 573 580 Kč činila krajská dotace 400 000 Kč, zbytek hradil žadatel (2009).

Tento jednolodní a obdélný objekt má 8,4 dlouhý a 5,75 m široký presbytář s pěticí hrotitých oken, který je zaklenut polem křížové žebrové klenby a tvořen nepravidelným pětistěnem, ukloněným k jihovýchodu. Loď o délce 21,2 m a šířce 8,6 m je sklenuta třemi poli valené klenby s lunetami a triumfální oblouk je lomený. Na severní straně se nachází obdélná, valeně zaklenutá sakristie o délce 4,9 m a šířce 3,75 m, při té jižní předsíň a před západním průčelím hranolová věž. Stěny jsou zevně členěny pilastry a půlkruhově uzavřenými okny. Dvoupatrová věž s cibulí, osmibokou lucernou, makovicí a vrcholovým křížem má v přízemí portál s letopočtem 1701, pochází tedy z doby barokní přestavby. Při již zmíněné větrné smršti v roce 1929 byla kostelní báň stržena a nahrazena bání jiného tvaru.

Hlavní oltář s kamennou tumbou je novoklasicistní z doby kolem roku 1885, obraz je signován malířem Antonínem Mühlem z Nové Paky 1885. U hlavního oltáře je na straně evangelia kamenné sanktuárium. Dvojice barokních bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Opatovické (zván též jako oltář sv. Rodiny) je dílem řezbáře Ignáce Rohrbacha z let 1730-1740. První zmíněný oltář obsahuje sochu téhož světce a na tom druhém se nalézá nevelká soška Panny Marie Opatovické, o které je ve farní pamětní knize napsáno, že bývala majetkem opatovického kláštera a za dob faráře Hájka roku 1656 se dostala do Osic. Uměleckou hodnotu má ručně vyřezávaná barokní kruchta z roku 1759, jejíž zábradlí bohatě vyřezal řezbář Václav Jenšovský z Hradce Králové. Pozdně empírová kazatelna pochází z 1. poloviny 19. století a měla nahradit původní barokní z 18. století. Z téhož času pochází též křížová cesta. Cínová křtitelnice byla pořízena v roce 1870. Varhany pro kostel postavil v roce 1902 kutnohorský varhanář Jan Tuček (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2925).

Na věži se původně nacházela čtveřice zvonů. První s nápisem: „Slyt gest tento zwon ke czti a chwale Panu Bohu Trogiczi swate a wssem swatym leta Panie tisiczeho pietistého trzidcateho osmeho ode mnie diwisse hlawaczka w Kralowe Hradczi nad Labem.“, druhý s textem: „hoc opus factum est ad laudem et honorem dei ac Beatae mariae virginis et s. anno domini mcccclXXVIII.“, třetí s nápisem: „Tento zwon slyt gest ke czti a chwale Bozi leta Panie 1650.“ a čtvrtý s textem: „Voce ac corde salutetur Maria. Johann Georg Kühner fudit me Pragae 1771.“ Díky rekvizicím obou světových válek na věži zůstaly 2 nejstarší zvony, a to z roku 1478 o průměru 93 cm, výšce 75 cm a hmotnosti 437 kg a z roku 1538 o průměru 110 cm, výšce 81 cm a hmotnosti 694 kg.

Kolem kostela se nachází hřbitov s barokní ohradní zdí, portálovou bránou s kamennými koulemi na vrcholu ozdobeným štítem, výklenkovou kapličkou a okrouhlou márnicí s kuželovou střechou a plackovou klenbou, v níž býval uložen starý oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, a to vše pochází nejspíše ze 2. čtvrtiny 18. století. Na severní straně pohřebiště poblíž zdi se nachází skromný pomník Dominika a Ignáce Škroupových v podobě železného kříže na pískovcovém podstavci, jenž byl opraven v roce 1897. Na závěr je ještě třeba dodat to, že v roce 1888 bylo kolem kostela objeveno velké pohřebiště z doby bronzové a snad i ze starších údobí.