Škroupův dům v Osicích

František Škroup je a navždy bude nejvýznamnějším osickým rodákem, o čemž není vůbec sporu. Z tohoto důvodu mu místní zřídili nejprve pamětní desku na jeho rodném domě a později chtěli postavit také pomník, na který se sbíralo řadu let. Nakonec se výbor na jeho zřízení rozhodl v roce 1926, že se pomník nepostaví a místo něj dojde k mnohem monstróznější akci, a to k výstavbě tzv. Škroupova domu, který by se stal kulturním a společenským střediskem celého okolí, a tudíž by byl mnohem zásadnější oslavou a připomínkou Františka Škroupa než pouhý pomník, jakých se po Čechách naleznou tisíce.

Od původní myšlenky se zřízením pomníku však bylo ve skutečnosti upuštěno z toho důvodu, že výtěžek sbírky nebyl vůbec takový, aby byl vybudován pomník v tom vzhledu, velikosti a umělecké úrovni, jak byl původně myšlen. Zároveň bylo rozhodnuto, že budoucí Škroupův dům nemá být pouhým sálem, kde by se konaly společenské a kulturní akce, ale má mít svoji přednáškovou a hudební síň, Škroupovu pamětní síň a čítárnu s knihovnou. Člověk by si řekl, že je zajímavé, že když nebyly peníze na pomník, tak se místní vrhli do postavení ještě větší a nákladnější věci, ale to bylo zajištěno díky tomu, že většina věcí byla zajištěna dobrovolnými pracemi, které lidé poskytli zdarma, ať již šlo o povozy, nebo dodávky stavebního materiálu, zejména písku.

A co stálo za oním nedostatkem financí na plánovaný pomník? I tehdy byla veřejná sbírka na takovou významnou věc, zprvu navíc pod protektorátem ministra školství prof. MUDr. Vavro Šrobára, zneužita určitými lidmi, kteří se chtěli na její úkor obohatit, a tak byli v roce 1923 např. odsouzení k měsíčnímu těžkému žaláři za podvod 27letý elektrotechnik Jiří Hederer z Tachova a 25letý strojník Jaroslav Janota ze Žižkova. Těm totiž svěřila Studentská filharmonie plakety a lepty s obrazem Františka Škroupa, aby je prodávali ve prospěch postavení pomníku tohoto hudebního skladatele, ale oni si zhotovili sběrací archy a začali vybírat peníze, jež si ponechali a postupně utratili. Podle záznamů měli vybrat celkem 1 884 Kč, ale obžalovaní tvrdili, že ve skutečnosti sebrali pouze 700 Kč a všechny příspěvky přepisovali na vyšší částky, aby z dalších lidí vylákali větší obnosy. Některé problémy se kolikrát vyřešily způsobem "rychle a stručně", kdy oni podvodníci dostali "na chrám Páně sv. Bouchala" a k jejich oznámení úřadům ani nedošlo.

K samému vybudování Škroupova domu mělo dojít u příležitosti 10 let trvání Československé republiky. Také veřejná sbírka se začala plnit dalšími penězi, když lidé zjistili, co vybudování tohoto objektu obci přinese. Vedení obce věnovalo k tomuto účelu svůj pozemek a náklady na stavbu byly uhrazeny právě výše zmíněnou sbírkou, v níž se nakonec sešlo na 200 000 Kč. Následně byla vyhlášena soutěž na stavební plán nové budovy, do níž bylo celkem přihlášeno 13 plánů. Z nich odborná komise v čele s architektem Josefem Gočárem vybrala návrh pražského architekta Pavla Smetany, který byl sice monstróznější a hezčí než dnešní Škroupův dům, ale též finančně náročnější. Z tohoto důvodu byl vypracován stavitelem Václavem Rychterem (psán i jako Richter) nový a úspornější plán. Ve veřejné soutěži na realizaci stavby z ledna 1927 (plán, rozpočet a podmínky byly vyloženy v místní obecné škole od 16. ledna do 31. ledna 1927 od 11.00 do 12.00 hod. a od 15.00 do 17.00 hod.) pak zvítězil stavitel Čeněk Puhlovský z Praskačky, jehož navržený rozpočet zněl na 216 000 Kč. Již v polovině března 1928 došlo k položení základů a slavnostní otevření Škroupova domu se uskutečnilo 26. srpna téhož roku, přičemž protektorát nad ním převzali ministr školství a národní osvěty Milan Hodža a ministr národní obrany František Udržal, jenž do Osic rovněž osobně zavítal.

Pro obec a její okolí to byla opravdu výjimečná akce, která byla zahájena již předchozího dne večerní akademií. Již v 10.00 hod. následujícího dne se shromáždili lidé v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde byly odslouženy bohoslužby, při nichž byla provedena Škroupova mše. Její zpěvy přednesla Pardubická pěvecká osma. Následně starosta obce a ruský legionář Václav Kněžour přivítal všechny přítomné hosty. Odpoledne se pak uskutečnila vlastní slavnost otevření Škroupova domu, kdy ve 13.00 hod. přijeli do obce čestní hosté, kteří následně navštívili faru, aby si prohlédli zde umístěné památky po Františku Škroupovi. Celý slavnostní akt byl vykonán za přítomnosti již zmíněného Františka Udržala, zástupce ministerstva školství, zástupců státních úřadů i samosprávy, učitelských i novinářských sborů a mnoha dalších účastníků.

Sám průvod, v jehož čele kráčeli legionáři, školní mládež a krojované skupiny, dosahoval odhadem 3 000 lidí, i když někteří soudili, že jich bylo ještě více (v dobovém tisku se hovoří převážně o 5 000 lidí). Před školní budovou promluvil pardubický okresní školní inspektor Josef Ledr (narozen jako Leder, ale psal se v počeštěné formě), který ocenil činnost 2 učitelských generací Škroupů a vůbec veškerou buditelskou práci českých kantorů, aby průvod následně pokračoval za hudby Pěveckého sdružení z Hradce Králové a spolku "Pernštýn" z Pardubic až před novostavbu Škroupova domu, z jehož balkonu promluvila řada řečníků. Nejprve šlo o obecního starostu a starostu místní odbočky Československé obce legionářské Václava Kněžoura, za Syndikát čs. denního tisku promluvil redaktor Černík, za syndikát výtvarných umělců čs. architekt Jan Chomutovský, za Československou obec legionářskou generál zdravotnictva MUDr. Rudolf Raše (o významu naší hymny pro zahraniční legie), za ministerstvo školství odbor. přednosta Jan Chromý, za Zemský ústřední spolek jednot učitelských v Čechách Bohuslav Lidmila, za město Hradec Králové náměstek starosty MUDr. Leopold Batěk, za Klub duchovenstva Čs. strany lidové děkan Msgre. Augustin Novák (připomenul osudy Škroupova přítele a zdejšího faráře P. Jana Řepky), Josef Kroužil z Křičeně, K. Müllerová (přednesla pozdrav v Praze žijící 81leté Škroupovy dcery Boženy, která zemřela již 4. prosince 1928), za okresní osvětový sbor pardubický okresní školní inspektor Josef Ledr, aby série projevů vyvrcholila slavnostní řečí ministra Františka Udržala, v níž bylo řečeno mj. toto: "Škroup byl mezi těmi prvními legionáři, on byl rytířem bez brnění, ale bez hany a úhony, jenž první zachraňoval národ z největší jeho poroby tím, že českému lidu dovedl vštípit v duši a v srdce velikou lásku k národu v době, kdy dynastie v monarchii byla nám zapřísáhlým nepřítelem a všichni nadřízení páni v našich zemích byli cizáckými nástroji její zvůle, nám rovněž hrozně nepřátelskými." Jako nejstarší poslanec Pardubického kraje poděkoval ministr Udržal místním pracovníkům za vybudování Škroupova domu, zvláště předsedovi komitétu pro jeho zbudování Josefu Žákovi, jemuž odevzdal novostavbu veřejnosti v pohnutém proslovu. Ze shromáždění byly ještě zaslány pozdravné telegramy prezidentovi republiky T. G. Masarykovi a předsedovi vlády Antonínu Švehlovi. Slavnost pak byla zakončena zapěním státních hymen a fanfárami ze Smetanovy "Libuše". V pozdních odpoledních hodinách se ještě konala lidová veselice a koncert sdružených hudeb z Pardubic a z Hradce Králové, které přednesly ouverturu Smetanovy "Libuše".

První tragédii zažil objekt při známé vichřici 4. července 1929, kdy byl vážně poškozen propadnutím střechy, takže nedlouho po svém otevření musel být opravován. Sídlo zde měla také místní TJ Sokol. V rukou Vzdělávací a divadelní jednoty "Škroup" pro Osice a okolí, jejíž jednatel a režisér Quido Houba byl zván jako "táta Škroupova domu", vydržel Škroupův dům až do roku 1951, kdy připadl obci. Ta v něm zřídila kino, jež přestalo v roce 1966 promítat. Následně byl sál využíván zdejší školou jako tělocvična, ale vystřídaly se zde i knihovna, byty pro učitele místní školy, holičství, klubovna SSM, různé sklady a nakonec pošta. Vyřešení jeho využití měly vyřešit různé anonymní dotazníky a plenární zasedání ONV v Hradci Králové a i jiných dotčených orgánů, neboť různé žádosti o jeho rekonstrukci přibývaly. Pravidelně se zde od roku 1973 konaly festivaly zájmové umělecké činnosti "Škroupovy Osice" (pořádané Občanským výborem v Osicích, Okresním kulturním střediskem a okresním výborem Svazu družstevních rolníků v Hradci Králové pod záštitou odboru kultury ONV v Hradci Králové a MNV Lhota pod Libčany), v jejichž rámci se mohli návštěvníci seznámit s řadou divadelně-estrádních, hudebních a folklorních souborů, ale dům začal postupně chátrat. Roku 1979 se sice objevil projekt na jeho rekonstrukci, ale pro nedostatek finančních prostředků k ní nedošlo. O 9 let později se navíc propadla jeho střecha, což si vynutilo opravu tohoto domu (viz https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/629-skroupuv-dum). Ten však později stejně osiřel, i když ještě ve volebním programu na léta 1986-1990 bylo pamatováno na rozsáhlou rekonstrukci Škroupova domu s opravou střechy, elektroinstalace, omítek, vytápění, výměnou oken a dveří a přístavbou malého přísálí. Navíc se ani na jeho nejnutnější opravy nadále nedostávaly peníze. V roce 1993 byla založena Nadace Škroupův dům, z níž se později stal Nadační fond Františka Škroupa, ale ani jemu se nepodařilo sehnat potřebné množství peněz (viz http://home.tiscali.cz/cz549502/index.html). Podobně dopadla též sama obec, když hledala pomoc v podobě jakéhokoliv dotačního titulu, takže se začalo uvažovat o demolici Škroupova domu (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/skroupuv-dum-v-osicich-je-v-havarijnim-stavu.A160121_2219992_hradec-zpravy_the).

Teprve roku 2018 přišel krajský radní pro investice a majetek Václav Řehoř s myšlenkou, že by Osice převedly Škroupův dům do majetku kraje, ten by ho opravil a následně předal do správy Muzea východních Čech. Později tedy došlo ke změně vlastníka objektu, ale od té doby se se Škroupovým domem mnoho nestalo, pokud nepočítáme další vlivy chátrání a vandalismu. Zda se však někdy začne s onou opravou, tak to není jisté (viz https://hradec.rozhlas.cz/kraj-pripravil-projekt-na-dukladne-opravy-domu-frantiska-skroupa-autora-melodie-8783131), alespoň na straně kraje, který vypracoval projekt, získal stavební povolení na rekonstrukci domu a zadal zpracování prováděcí dokumentace. Nejspíš se však objekt navrátí obci, jež uvažuje o tom, že by sem přemístila úřadovnu obecního úřadu, obecní knihovnu a místní poštu (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/skroupuv-dum-osice-hrade-ruina-hradec-rekonstrukce.A230823_745185_hradec-zpravy_kvi).

Jak to u nás tak bývá, tak se dlouho přemýšlí nad záchranou, že nakonec není co zachraňovat. Ale to je jen můj osobní názor, ale řada zbouraných a zdevastovaných objektů v kraji mi dává za pravdu, stejně tak množství různých plánů, jež kolikrát spíše připomínají jen předvolební sliby. Nechme se překvapit, zda bude u Škroupova domu výsledek opačný! Doufám, že můj pesimismus není v tomto na místě. Byla by to skutečně škoda, aby objekt, na který se skládali naši předci z celé republiky i zpoza hranice, dopadl jako řada jiných budov, které nepřečkaly veřejný nezájem, mnohdy připomínaje předlistopadovou éru, kdy byla architektura přinejmenším na vedlejší koleji. Třeba Osice získají po rekonstrukci Škroupova domu tak krásnou a malebnou kulisu, jako před časem Běleč nad Orlicí, v níž nechal obecní úřad zrekonstruovat starou evangelickou školu. Přejme to nejen místním obyvatelům, ale nám všem, kterým není jedno, co se kolem nás děje!