Dobřenice

Místo, kde se nachází obec Dobřenice, bylo osídleno již v době kamenné, což dokazuje řada nálezů, z nichž některé prokazují, že zde lidé žili ve všech historických obdobích. Roku 1898 byl na školní zahradě nalezen pazourkový nožík. Na nové školní zahradě byla objevena řada střepů z prehistorických popelnic a 2 bronzové úlomky. Při kopání základů pro novou školu v roce 1908 byly nalezeny střepy z doby hradištní, železný nůž a železná ostruha. Roku 1927 byl v lokalitě „Ve mlakách“ objeven hliněný přeslen. V místě „Na obci“ byl v roce 1900 nalezen kamenný mlat a o 4 roky později byla na zahradě u čp. 83 nalezena kamenná sekyrka. Další byla nalezena na panském poli roku 1915. V roce 1921 byl vyorán v lokalitě „Pod parkem“ přeražený velký mlat. Roku 1904 byly v místech pod větrným mlýnem zjištěny pozůstatky žárového pohřebiště. Další popelnice byly nalezeny v letech 1906, 1907, 1911 a 1912. Kosterní hrob byl vykopán v roce 1933 na poli „Na šafranici“. O rok později byl v těchto místech nalezen kosterní hrob v kombinaci s několika rozbitými popelnicemi. Nejvíce nálezů však pochází z tzv. hradištního období, např. ty z roku 1958.

Sama ves měla být založena jakýmsi Dobřeněm, čehož se drží také prof. Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H“, v níž nalezneme následující:

„Dobřenice (lid. v Dobřenicích, do Dobřenic, dobřenskej), ves 9 km jižně od Nechanic: 1339 Sdenko et Bohunco de Dobrzenicz (Bienenberg, Gesch. v. Königgrätz 113); 1370 pleb. in Dobrzienicz, LC. II, 29; 1352-c. 1405 Dobrzienicz, RDP. 90; 1560 wosyczky, dobrzenicze, polyzy (k zámku Kunět. Hoře), DZ. 54 F 7; 1615 Jan st. Dobřenský z Dobřenic na Dobřenicích, Chvalkovicích a Mizkolezích, Rozvrž. sb. 11.

Jm. D. = ves lidí Dobřenových (v. v.).“

Naopak František Ladislav Sál zmiňuje ve své publikaci „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.“ lidové pověsti o tom, že zdejší obyvatelé byli od prvopočátků velkými dobráky a každému přáli. Pán Bůh je měl za to rád, měli se dobře na světě a tak se této osadě začalo říkat Dobřenice.

První zmínka o obci pochází z roku 1339, kdy Vaněk ze Ždánic prodal některé své grunty opatovickému klášteru a svědky tohoto obchodu byli Zdeněk a Bohuněk z Dobřenic. V roce 1472 učinil Zdislav z Dobřenic smlouvu se svými 7 syny, že tento statek po jeho smrti budou vlastnit všichni dohromady. Roku 1622 byly Dobřenice zabaveny Janu staršímu z Dobřenic za to, že se účastnil stavovského povstání. O rok později je získal Albrecht z Valdštejna. Sám Jan starší z Dobřenic se uchýlil do Chvalkovic, jež patřily k druhé, nezabavené polovině jeho majetku. Albrecht z Valdštejna prodal dobřenické panství ještě v roce 1623 Alžbětě z Vchynic, rozené Krajířce z Krajků na Chlumci. Po ní následoval syn Jan Oktavián, který kvůli svým dlužným nedoplatkům za zakoupený Hrádek nad Poděhusy a Mančice přenechal Dobřenice Karlu Kunatovi Dobřenskému z Dobřenic, čímž se vrátil rod Dobřenických zpět na své rodinné sídlo. Ale i tento šlechtic nadělal řadu dluhů, a tak roku 1675 odkoupil polovinu dobřenického statku Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce. Nedlouho poté získal i tu druhou, protože v roce 1693 prodal celé Dobřenice Bohuchvalu Jaroslavovi Dobřenskému z Dobřenic a na Nesytě. Po něm vlastnil dobřenické zboží Bojislav Fridrich Dobřenský z Dobřenic a na Nesytě. Protože nezanechal žádné potomky, zdědil všechny statky této rodové linie strýc Ferdinand Rudolf Dobřenský z Dobřenic. Někdy po roce 1693 nebo až za Ferdinanda Rudolfa byla opět obnovena zdejší tvrz a přestavěna postupně na zámek. Ferdinand Rudolf, který zemřel roku 1707, neměl se svou manželkou žádné děti, takže dobřenický majetek spadl na Karla Ferdinanda z Dobřenic z bračické větve. Zemřel v roce 1734 a o 6 let později vdova Eliška, rozená Straková z Nedabylic, obnovila spolu se svým synem Václavem Petrem zdejší kostel, který byl vysvěcen 23. listopadu 1740. V téže době byl vystavěn znovu zdejší zámek a rodinná krypta. V roce 1755 bylo na území obce 13 rybníků, z nichž největším byl Starosta s výměrou 77 strychů. Roku 1758 byla vykácena většina lesa Posvátníka. V té době byli v obci ubytováni vojáci maršála Dauna. V roce 1772 řádil ve vsi dobytčí mor. 23. března 1775 byl zdejší zámek vyrabován a poničen vzbouřenými sedláky, ale ještě v témže roce byl opraven. O rok později žilo v Dobřenicích 455 obyvatel v 61 domech. V roce 1781 na něm uspořádal velkou oslavu na památku tisíciletého trvání rodiny Dobřenských v Čechách, když vycházel z pověsti, že roku 781 Dobromír, syn Bydův, založil Dobřenice. Také on neměl potomky, a tak kšaftem z 2. října 1783 odkázal svoje majetky bratrovi Janu Josefovi. Ten zemřel v roce 1796 a pánem na Dobřenicích se stal jeho syn Prokop Jan, po němž následoval Prokopův syn Michal, který pozbyl všeho majetku a Dobřenice byly roku 1863 prodány sekvestrací. Na konci 18. století byla v obci škola v dřevěném stavení čp. 4. Prvním známým učitelem byl Matěj Klucký v roce 1786. Roku 1811 byla v lokalitě „Ve stráni“ zřízena panská cihelna. V roce 1834 byly Dobřenice propachtovány správci Max. Obecovskému, jeho písaři Josefu Krčmářovi a hostinskému Janu Ulrichovi za 5 700 zl. ročně. 30. září 1836 odložila krkavčí matka asi sedmidenní dítě na hrázi rybníka Starosty. To obdrželo svoje příjmení právě podle pojmenování onoho rybníka. Roku 1842 byl zrušen pacht dobřenického statku a o rok později žilo v obci již 13 Židů.

V roce 1849 se Dobřenice staly samostatnou politickou obcí. 14. února 1859 shořela střecha školy a přilehlého chléva. K opravě školy došlo až v červenci téhož roku. V roce 1863 byl starý hřbitov urovnán navezením nové zeminy a opatřen zděným plotem. 22. června 1866 byly v obci ubytovány saské sbory. O 7 dní později sem přišli uprchlíci od Hradce Králové. 4. července 1866 přijeli do obce první Prusové, kteří zrekvírovali vše, co se dalo sníst nebo vypít. 20. března 1870 byl zřízen poštovní úřad. Roku 1872 byla škola čp. 4 prodána velkostatku za 800 zl. Od té doby byla škola v pronajatých místnostech v čp. 32. Nakonec ho obec od velkostatku v roce 1878 odkoupila, následujícího roku přistavěla jednu třídu a 1. ledna 1880 se zde začalo vyučovat. V roce 1873 byla vystavěna železniční trať a u ní zastávka. V březnu 1873 vyhořela panská stodola se zásobami obilí a zemědělským nářadím. Škoda byla odhadnuta na 60 000 zl. 7. března 1876 shodila vichřice třetinu střešní krytiny místního kostela. Roku 1884 došlo k přístavbě školy, jež získala novou třídu. 11. dubna 1875 byl vysvěcen nový hřbitov, který byl roku 1900 ještě rozšířen. 6. srpna 1887 vyhořelo 5 hospodářských stavení. 5. června 1888 uhodil blesk do věže kostela, přestože ta byla již od roku 1863 opatřena hromosvodem. 17. září 1891 vyhořely panské stáje se zásobami krmiva. Roku 1894 byl zaveden na poště telegraf. 30. července 1896 způsobilo řadu škod velké krupobití. O 2 roky později byla založena TJ Sokol, která se roku 1909 rozešla a zbylé nářadí rozprodala. V roce 1904 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Dobřenice a okolí. O 4 roky později byla postavena nová školní budova, jež byla vysvěcena 30. srpna 1908. Z 1. světové války se nevrátilo 19 místních mužů.

V roce 1919 byla založena TJ Sokol. 29. září 1919 došlo k ustavení Hospodářského a strojního družstva pro rozvod elektrické síly. Roku 1922 vznikla jednota Čs. Orla. O 3 roky později byla zřízena filiálka Hospodářského družstva pro obilní skladiště v okresu Hradec Králové. V noci na 25. června 1925 byl vyloupen zdejší poštovní úřad, z něhož zmizelo 101 Kč, 3 balíky zásilek a 11měsíční pes. Roku 1926 byla vydlážděna silnice do Syrovátky. O rok později byly železné kovové elektrické dráty vyměněny za měděné a vybudována byla obecní mostní váha. Roku 1929 byla zřízena nová samostatná telefonní ústředna a veřejná hovorna. V roce 1931 byla vydlážděna silnice obcí v délce 1 490 m, založen SK Dobřenice, zřízena kanalizace a lidová hospodářská škola. O 4 roky později byla v Obilním dvoře postavena pila, jež byla zrušena roku 1946. Za německé okupace nesla obec pojmenování Dobschenitz. V roce 1939 vznikl po likvidaci SK Dobřenice spolek divadelních ochotníků (1. valná hromada se uskutečnila 30. dubna 1939), jehož činnost byla zastavena v roce 1944 a opětovně obnovena 8. října 1945. Roku 1940 měla obec 812 obyvatel a 151 domů. 13. dubna 1941 byla rozpuštěna TJ Sokol a její majetek zabaven. 5. května 1945 došlo k odzbrojení německých vojáků. Roku 1946 vznikla MŠ a SČSP. V letech 1949-1954 bylo vybudováno fotbalové hřiště. V roce 1951 převzal přípravný výbor JZD farskou i obecní půdu, kterou následně osel. Roku 1952 byla zřízena u MNV svatební síň a vznikla dobrovolná sportovní organizace Dynamo a v roce 1953 byla TJ Sokol Dobřenice přejmenována na TJ Dynamo Výzkumná šlechtitelská stanice Dobřenice. 3. července 1952 vznikl Výbor žen při MNV. O rok později začal do obce zajíždět autobus na lince Hradec Králové-Semtín. Roku 1954 bylo v čp. 116 zřízeno zdravotní středisko, jež bylo o 2 roky později rozšířeno o stomatologické oddělení. V roce 1955 byla dostavěna hasičská zbrojnice. 7. srpna 1957 vzniklo JZD, jež bylo 1. září 1962 připojeno k Šlechtitelskému a semenářskému podniku Choceň - hospodářství Dobřenice. V březnu 1959 vznikla pobočka Českého červeného kříže. V letech 1960-1961 byla postavena nová prodejna smíšeného zboží. V roce 1965 došlo k elektrifikaci železniční trati a přístavbě nádražní budovy. Téhož roku byl okrsek SNB přemístěn do Kratonoh. V roce 1970 byly postaveny 2 autobusové čekárny a otevřena MŠ, jež byla vybudována ze sdružených finančních prostředků Šlechtitelské stanice a podniku pro šlechtění drůbeže, závod 03 v Dobřenicích, dále finančních prostředků poskytnutých od cukrovaru Syrovátka a JZD Kasalice a půjčky u České státní spořitelny v Hradci Králové ve výši 100 000 Kčs a prostředků MNV. Roku 1972 vznikl SSM a došlo k obnovení činnosti SČSP. V roce 1981 byla založena místní organizace Českého svazu ochránců přírody. Roku 1992 zanikla TJ Dynamo Dobřenice a nahradila ji TJ Sokol Dobřenice. Ta ukončila činnost v roce 1997 a její místo zaujala AFK Sokol Dobřenice. V letech 2006-2008 byla vystavěna ČOV. Roku 2021 došlo k rekonstrukci veřejného osvětlení.

Ze zdejších pamětihodností je nutno jmenovat: od 20. ledna 1964 památkově chráněný kostel sv. Klimenta, který byl vystavěn v roce 1740 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-klimenta-s-ohrazenim-a-terasou-13735519); od 20. ledna 1964 památkově chráněný zámek, jenž vznikl roku 1696 na místě původní tvrze, v roce 1740 byl rozšířen, roku 1775 vyhořel, v roce 1781 byl opraven a roku 1865 byl přestavěn do dnešní novoklasické podoby (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-13324929); od 20. ledna 1964 památkově chráněnou faru z roku 1771 (viz https://pamatkovykatalog.cz/fara-14204973); budovu bývalé obecné školy z roku 1908; kapličku sv. Anny z roku 1738 v místech, kde stával dříve les Posvátník; sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729; Boží muka na rozcestí u Kuklínek z 18. století (lípy tu byly zasazeny v roce 1769); pískovcový kříž z roku 1904 před bývalou školou. Za zmínku stojí též, že v obci stával na kopečku u čp. 46 větrný mlýn, který byl v roce 1916 zrušen. Mezi nejvýznamnější zdejší rodáky, když pomineme příslušníky zdejšího šlechtického rodu Dobřenských z Dobřenic, zejména spisovatele Jana Dobřenského na Dobřenicích a Březnici († 27. dubna 1593 Dobřenice), náleží: učitel v Hradišťku u Kopidlna František Pilař (* 1791 Dobřenice); učitel hudby a otec polského malíře Jana Matejky František Matiegka (* 1796 Dobřenice); učitel Antonín Goll (* 1808 Dobřenice); spisovatel a novinář František Jaroslav Pechánek (21. října 1837 Dobřenice - 2. září 1870 tamtéž); armádní důstojník, vojenský pedagog a v letech 1944-1945 příslušník garibaldiovské 3. partyzánské divize Lombardia „Aliotta“ František Petřík (26. října 1908 Dobřenice - 16. června 1985 Praha). Zároveň musíme ještě podotknout to, že zde v roce 1913 učil spisovatel a legionář Rudolf Medek.