Lačnovské skály - Strčihlávek

Tímto neobvyklým přízviskem už od pradávna obyvatelé Lačnova nazývají skalní útvar s velikou pravidelnou dutinou, do které se hravě vleze nejen hlavička dítěte, ale dokonce i dospělého jedince. (Možná se teď pletu a je to jen starý název pro méně známé Prostřední skály...) V každém případě je ale jméno "Strčihlávek" jako stvořené pro zajímavě tvarovanou skalku, kterou míjíme při zestupu od Horních Lačnovských skal k těm Dolním. Nevysoký skalní útvar, honosící se pravidelně vykrouženým a hlubokým otvorem, už spadá do kategorie skalních dutin, které se odborně nazývají cizím slovem tafoni. Skalka se nachází ve strmém svahu asi 100 m nad informačním panelem u Dolních skal a jen o několik kroků ji míjí žlutě značená turistická trasa. Strčihlávek ale není "jedináčkem." V jeho blízkosti se nachází rozervaně a chaoticky působící shluk dalších skalek a velikých balvanů, které s precizností sobě vlastní už stačila domodelovat sama Matka Příroda do bizarních, ale i půvabných tvarů. Ještě nedávno se všechny tyto skalní útvary nacházely ve starém jehličnatém lese a při průchodu kolem toto místo působilo tak trochu tajemným a magickým dojmem.

Přišla ale změna - v současnosti je celý prostor kolem skalek a nad nimi odkryt po lesní těžbě a my nad sebou vidíme ukloněný a rozervaný sráz pískovcovoslepencového skalního hřebene, z jehož úpatí se kdysi dávno balvany odtrhly. Ve spodní části mateřského skaliska tak vznikl skoro učebnicový příklad toho, jak se rodí stěna mrazového skalního srubu. Možná tu jednou vznikne něco stejně krásného, čím se v současnosti pyšní Horní i Dolní Lačnovská skála, ale na to si nejspíš budeme muset několik desítek tisíc let počkat... Zatímco výše "Strčihlávka" a okolních skalek a balvanů není větší jak 2-3 m, stěny rozervaného skalního masívu dosahují od úpatí k vrcholu skalního hřebene asi 7 metrů. Zvědavý návštěvník určitě neodolá nutkání vystoupat zřetelnou pěšinkou od úpatí skaliska na ohyb klesajícího hřebene a bude za to po právu odměněn nečekaně skvostným výhledem.

Jeho zrakům se zjeví nejen lesnatá údolí, horní konec obce Lačnova s krásnou valašskou krajinou v okolí, ale také členitá a nesmírně malebná kulisa pohraničního hřebene Bílých Karpat s ústím Vlárského průsmyku, která vyplňuje celý vzdálený horizont! (Je tak pro vaši zajímavost - z horního konce Lačnova, vzdáleného odsud vzdušnou čarou asi 2.5 km, je zase dobře vidět odlesněná část s vrcholkem skalního hřebene nad "Strčihlávkem.") Napravo od nás pak vidíme prudký sráz se zarůstající pasekou: kdybychom se z Vyhlídky vydali po vrstevnici svahem k 150 m vzdálenému pásu smrkového lesa, trefili bychom se přesně na horní konec - před ruchem civilizace dobře skrytých - Prostředních Lačnovských skal. I když pravidelně zakulacené dutiny a veliké tafoni svým nebývalým množstvím tvoří zvláštní "poznávací znamení" tří hlavních Lačnovských skal i "Strčihlávka," bylo by chybou se domnívat, že takto utvářené skály jsou ve Vizovických vrších jediné... (Jen 1 km odtud svs směrem se na kótě Laz nalézá uskupení skalek s největšími dutinami tafoni v celé oblasti. Další lokalitou, kde se vyskytují tyto velmi zajímavé geomorfologické jevy, je oblast u Provodova - v blízkosti poutního kostela na Maleniskách tu můžeme navštívit skalku "Bábu," skalní Městečko "Mlčačky" či "Čertův kámen" na protějším kopci Rýsově.

(Na závěr si dovolím skromně podotknout, že jsem všechny tyto lokality popsal a fotečkami doprovodil ve svých dřívějších článcích v kategorii Turistická místa a Cíle...)