Loading...
Krásná a rozlehlá kaple Panny Marie, která je součástí olomouckého školního paláce Pöttingea, je jedním ze dvou reprezentačních interiérových prostor vzdělávacího ústavu hraběte Pöttinga. Jedná se o kapli ve stylu anglické (neo)gotiky tudorského typu, o jejíž historii se nikde moc nedozvíte. S nejvyšší pravděpodobností ovšem můžeme předpokládat, že její dějiny kopírují historii a stavební vývoj objektu, jehož je součástí.
Pöttingeum bylo ve své dnešní podobě postaveno v letech 1894 až 1895 stavitelem Karlem Starým, a to podle projektu arch. Jakoba Gartnera (tento projekt byl ovšem ještě brzy upraven a rozšířen architekty Kulhánkem a Karáskem). V každém případě je ale reprezentativní Pöttingeum nejrozsáhlejší stavbou Jakoba Gartnera, který byl absolventem vídeňské AVU.
Historie kaple Panny Marie v Pöttingeu (jak praví moudré archivy: sacullum in Pöttingeo tituli beati Maria Virginii) pak byla ve II. polovině minulého století hodně smutná. Její funkce si se socialistickým školstvím příliš nerozuměla, takže byla využívána jako skladiště, později i tělocvična nebo kuřárna. Skla dveří vedoucích na chodbu musela být zakryta, aby neprozradila původní účel těchto prostor.
Po zrušení vlády jedné strany nechal nový ředitel kapli opravit, vymalovat a rekonstruovat do dnešní podoby. Brzy přišla na svět myšlenka, že by se v kapli mohly konat bohoslužby, protože kaple nebyla nikdy oficiálně odsvěcena. První mši svatou zde pak celebroval emeritní biskup Hrdlička (snad v roce 1992), a poté vždy na začátku a konci školního roku po dobu deseti let různí kněží, převážně z řad dominikánú.
V současné době je kaple využívána ke koncertům, vystoupením ZUŠ Iši Krejčího, vernisážím, besedám nebo školním soutěžím. Veřejnosti běžně přístupná není, zájemci o prohlídku ale mohou využít akcí typu Dny evropského dědictví.
Neogotická mariánská kaple je plným právem označována za skvost školy, pyšní se zachovanou dispozicí (nikoliv mobiliářem) a najdeme ji – stejně jako celý komplex Pöttingea na křižovatce Palackého a Pöttingovy ulice.
V závěru bych ještě rád poděkoval paní Haně Dostálové z „Pöttingovy zdravky“, bez jejíž vstřícnosti, ochotné pomoci a cenných informací by tento článek - alespoň v tomto rozsahu - zřejmě nikdy nevznikl.