Olomouc – kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (na Bělidlech)

V hanácké metropoli se nachází kostelů mnoho, jen v historickém jádru Olomouce se dodnes dochovalo minimálně sedm významných kostelů. Přesto si troufám tvrdit, že klášterní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie patří mezi nimi k těm nejzajímavějším a nejkrásnějším. Překvapivě však současně také k těm nejméně známým a nejvíce opomíjeným. Nejdete ho v dnešní Sokolské ulici, tedy v historické části Bělidla, severně od městských hradeb. Původně františkánský kllášterní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl vystavěn v 60. letech 15. století z podnětu – a na památku – generálního vikáře a bojovníka proti Židům sv. Jana Kapistránského. Jedná se o prostou trojlodní stavbu, k jejíž střední lodi přiléhá podlouhlý presbytář. Ve II. polovině 18. století byl chrámový interiér barokizován a krátce na to byl klášter františkánů – samozřejmě Josefem II. – zrušen. Následně objekt převzali olomoučtí dominikáni.

V průběhu 19. století byla provedena výrazná úprava interiérů a celý kostel byl - v souladu s dobovou módou – regotizován Gustavem Merettou. Barokní oltáře a zpovědnice byly odstraněny a v roce 1884 byl pořízen – z Německa - nový hlavní oltář (dodnes je z něj zachován svatostánek) i kazatelna. Tím ovšem změny zdaleka nekončí a - v rámci další rekonstrukce chrámu - v osmdesátých letech minulého století je většina novogotického mobiliáře opět odstraněna. V té době jsou také na stěnách presbytáře i chrámové lodi nalezeny cenné pozdně gotické fresky (za nejpozoruhodnější z nich je považována scéna „Obléhání Bělehradu" z roku 1468, na které je zobrazen i františkán sv. Bernardin ze Sieny, který byl v době bitvy již 12 let po smrti). Zatím závěrečnou etapou v dějinách kostela byla generální rekonstrukce po povodni v roce 1997, kdy došlo k instalaci nového hlavního oltáře, zpovědnice, chórových lavic a dlažby.

Kostel tedy byl vysvěcen jako františkánská stavba roku 1468, a to dokonce za přítomnosti uherského krále Matyáše Korvína. Jedná se zřejmě o dílo městské stavební huti, která souběžně pracovala také na nedalekém kostele sv. Mořice. Proto je zvláštní, že klášterní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie - postavený na čtvercovém centrálním půdorysu - je zaklenut pouze jednoduchými Křížovými klenbami, svedenými na čtyři osmiboké pilíře. O to zajímavější je ovšem osmiboká jehlancovitá střecha chrámu a fresková výzdoba interiéru. Kromě již zmíněného výjevu s bitvou u Bělehradu (22. července 1456 zde otec Matyáše Korvína zvítězil nad tureckou přesilou), který se nachází – na ploše 46 m2- na severní stěně presbytáře, jistě upoutá například Panna Marie Růžencová z roku 1500, kterou najdeme v jižní chrámové lodi. Presbytářový je rovněž sv. František, ukazující svá stigmata a najdeme zde i fragmenty z cyklu Pašijí.

Na závěr ještě – bez ladu a skladu - pár důležitých dat a zajímavostí z historie. Stavba byla zahájena roku 1453 a původní název areálu byl konvent františkánů observantů „U sv. Bernardina“ s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie. Po roce 1525 se klášter stává součástí vnitřního města. K jižní straně kostela byla v roce 1653 přistavěna raně barokní Kaple sv. Antonína Paduánského. V klášteře se dochovala část původní – tedy pozdně gotické - Křížové chodby, zbývající část ambitu byla nově překlenuta v renesanci. Celý Klášterní Areál byl barokně přestavován v letech 1739 až 1744. Chrámový presbytář je v půdoryse mírně odkloněný od osy trojlodí, což má být odrazem naklonění Ježíšovy hlavy na kříži.

Při archeologickém průzkumu kostela v devadesátých letech 20. století byly objeveny židovské náhrobky, které byly použity jako chrámová dlažba. Chrámový krov je dochovaný jako jeden z pěti nejstarších v ČR. Při opravě střechy v loňském roce byly v makovici kříže objeveny listiny z let 1633 až 1872. Varhany na barokní kruchtě jsou novodobé. V současnosti spadá klášter s kostelem pod konvent dominikánů od sv. Michala.