Olomouc – slavnostní Freskový sál a budova školy Komenium

Neorenesanční „palác“ bývalé „reálky“ Komenium najdeme na adrese 8. května č. 29, což znamená, že se nachází naproti gotického kostela sv. Mořice a moderního obchodního centra Galerie Moritz. Vrátit se do školních škamen asi většinu turistů neláká, ale v tomto případě je potřeba udělat výjimku a zaskočit alespoň do někdejší tělocvičny.

Komenium bylo postaveno v místě starší zástavby a v letech 1870 až 1874 (podle některých informačních zdrojů se tak ovšem stalo v letech 1873 až 1875) jako neorenesanční městská architektura. Autory projektu školské budovy byli architekti Vincenz Kühn a August Krumholz, sochám dal podobu rakouský sochař českého původu Franz Melnitzky. A i když zaslouženou pozornost budí už – poměrně monumentální – stavba, je její existence spojována převážně s reprezentativním Freskovým sálem, umístěným (možná překvapivě až paradoxně) v zadním traktu objektu.

Tento slavnostní sál je na všech stěnách i na stropě vyzdoben freskami ve stylu neorenesančního dekorativismu s prvky barokního iluzionismu. Hustota a složitost výjevů i ornamentálních prvků je zde přímo fascinující. Malířská výzdoba představuje až neuvěřitelné množství alegorických scén, mytologických výjevů i postav a někdy máte dokonce pocit, že jste se náhle ocitli v 3D kině. Vše je navíc zasazeno do ornamentálních rámů s dekorativní výzdobou.

Všeobecně se uvádí, že malířská výzdoba v takovém rozsahu a provedení je u nás unikátem, který nemá v celé zemi obdoby. Předpokládá se, že se jedná o společné dílo více umělců, mezi nimiž měl „hlavní slovo“ malíř José Hilber. Pod jeho vedením tak vzniklo významné dílo výrazně přesahující hranice regionu. Jedná se vlastně o celoplošnou historizující výmalbu provedenou klihovými a temperovými barvami na starší hlazené omítce pocházející z roku 1874 nebo 1875. Sál – kromě oken - osvětluje osmiramenný kovový lustr, který byl původně plynový. Podlaha je tvořena původními dubovými parketami.

Freskový sál prošel v nedávné minulosti několikaletou náročnou rekonstrukcí, která byla pod vedením restaurátora Radomíra Surmy dokončena v roce 2019. Následně byl sál o prázdninách zpřístupněn veřejnosti.

Významná je ale i škola jako taková. Vždyť její stavba, která měla mj. zvýšit prestiž olomouckého školství, zaujala samotného císaře Františka Josefa I. natolik, že nad ní převzal patronát a školu po jejím otevření také osobně navštívil. Dnes je sál součástí Fakultní základní školy Komenium a je to nejkrásněji vyzdobený interiér hanácké metropole.

Celkově je součástí freskové výzdoby přibližně 250 postav, z toho nadpoloviční většinu tvoří děti. Malíř Josef „José“ Hilber zde ale zachytil i významné představitele vědy a umění, kteří v tomto případě ovšem vystupují jako učitelé, právě něco vysvětlující svým žákům.

Rekonstrukce sálových fresek byla – vzhledem k velikosti sálu i rozsahu maleb – rozdělena do několika etap. Vše zahájila v roce 2016 sanace stropu. Následující rok pak byly opraveny fresky na zdi s okny, aby byl poté uveden do původního stavu balkonový pohled, zábradlí, průčelí a zbývající části zdí. Závěrečnou etapu tvořila rekonstrukce dveří a světel.

Celková rekonstrukce Freskového sálu byla nakonec uznána za natolik kvalitní, že akademický malíř a restaurátor Radomír Surma za ni získal Cenu města Olomouce. Jistě to bylo ocenění zasloužené, už jen proto, že tento sál byl od poloviny minulého století využíván jako tělocvična a v 70. letech zde navíc došlo k požáru v mezistropním prostoru nad sálem.

V současné době je cenný Freskový sál využíván nejen pro společenské akce školy i města nebo k výstavám i koncertům, ale byl také zpřístupněn široké veřejnosti. V termínu od 1.7. do 31.8. zde denně (ve 13,00 hod.) probíhají komentované prohlídky. Vstupenka, kterou zakoupíte v Informačním centru Olomouc, přijde na 50 Kč (zlevněné 25 Kč, děti do 6 let zdarma).

Bývalá reálná škola s Freskovým sálem - známá jako Koménium - byla na seznam našich kulturních památek zapsána v říjnu roku 1991. Již od dubna roku 1971 je ale součástí olomoucké památkové rezervace a v prosinci roku 2000 se navíc dostala také do nárazníkové zóny statku světového dědictví UNESCO.