Pivovar ve Velichovkách

Pokud půjdeme do lázeňského parku cestou pod Podhorkou, tj. od Rožnova, a dostaneme se k obecnímu úřadu, jenž sídlí v objektu čp. 1, uvidíme nedaleko něj starý nevzhledný objekt čp. 60, u něhož by málokdo tušil, že se jedná o jednu z původních částí zdejšího panského dvora, která byla navíc vybudována jako pivovar. Tehdy však neměla vlastní číslování a byla součástí rozsáhlého dvorského areálu, jehož rozsah můžeme vidět ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA521018400).

Kdy přesně byl ve Velichovkách pivovar založen, tak o tom je řada teorií, ale žádný pádný důkaz se k tomuto problému nejspíše již nikdy stejně nenalezne. Takže některé prameny soudí, že ho založili již Rodovští z Hustířan, další hovoří o Valdštejnech nebo o hrabatech z Černínů, případně o Františku Karlovi rytíři Mladotovi ze Solopisk, který vlastnil Velichovky v letech 1731-1758, a o jeho bratrovi Kryštofovi, jenž spravoval zdejší majetky v roce 1759. Avšak první zmínka o zdejším pivovaru pochází až z období vlády Josefa Kryštofa Mladoty ze Solopisk a jeho manželky Heleny, roz. von Tagler von Sicherskirchen (1760-1777), kdy se v něm roku 1760 vařilo celkem 6 sudů piva.

Rekonstrukce objektu počkala až na Jana Pavla Patzalta z Adelschwungu, jenž koupil Velichovky v roce 1777 a na rozdíl od svých mnohých předchůdců zde žil a panství velmi zveleboval. V rámci tohoto úsilí vystavěl u svého sídla velký špýchar, jímž se však kochat nemůžeme, neboť byl zbořen roku 1981. Po jeho smrti v roce 1793 pak Velichovky přešly na jeho syna Vincence a následně se zde vystřídala řada vlastníků. V roce 1799 koupili Velichovky major Jakub Koller, František Schliederbach a hraběnka Revertera. Tato trojice se stala pro velichovské panství přímo zhoubou a dokonce proti ní musel zakročit sám zemský úřad. Velká změna nastala až s Janem Podiwinem říšským rytířem z Höpflingenu a z Bergendorfu, který zakoupil Velichovky roku 1803. Na místě staré a zchátralé tvrze vybudoval jednoduchý empírový zámeček, obnovil pivovarskou budovu a zároveň začal upozorňovat na blahodárné účinky místních minerálních zřídel a slatin.

Až do zániku poddanství nemohl místní hostinský odebírat pivo a kořalku od nikoho jiného, nýbrž jen z místního panského pivovaru a při něm umístěného lihovaru. Sama panská hospoda, jež byla přímou součástí pivovaru, se nacházela v severozápadním dílu panského dvora a k jejímu zrušení došlo až po 1. světové válce, aby zde byly zřízeny byty pro šafáře a účetního.

Tak dlouho zde však pivovar nefungoval, neboť zanikl již v roce 1880 a nejednalo se o žádnou přírodní katastrofu, natož válku či něco podobného. Konec pivovaru byl spojen s tím, že chmel pro pivovar nebyl později do Velichovek dovážen, nýbrž se pěstoval přímo zde, a to nejprve pod strání před starou školou a následně v místech, kde dnes stojí vily Slovenka a Domov. Tato chmelnice vznikla v letech 1878-1879 a první její úroda byla velmi povedená. Majitelé velkostatku však měli po radosti již v souvislosti s druhou sklizní, ta se totiž nekonala, protože chmel nedozrál a zplesnivěl. V té době však nebyl pivovar dávno spravován ve vlastní režii, nýbrž byl pronajímán, což můžeme vidět např. v inzerátu, jenž vyšel v "Poslu z východních Čech" 19. dubna 1873:

"Pronájem pivovaru.

Na velkostatku Velichovském u Jaroměře pronajme se od 1. dubna t. r. pivovar na var 6 sudů na více roků proti ročnímu nájemnému pr. 600 zl. - K pivovaru náleží pohraniční zahrada ve výměře 800 čtv. sáhů, mimo prostranný, v dobrém stavu se nalezající byt a lednice, jenž dostatečně ledem zásobena jest. - S pivovarem tímto jest právo hostinské spojeno, jakož i jest místní hostinec zavázán, pivo z něho odebírati a může se též na požádání několik korců pole pronajmouti. - Nájmuchtiví nechť se obrátí na nížepsanou hospod. správu.

Hospodářská správa velkostatku Velichovek

pr. Josefov."

Ale tento neúspěch byl jen vrcholkem ledovce, protože problémů v něm bylo již nepočítaně. Jeho zařízení bylo zastaralé a muselo by se do něho investovat, po celém kraji vznikaly další konkurenční podniky, díky železnici se dostávaly na severovýchod Čech piva i z jiných částí království Českého a někdy i z míst mimo něj a tak bychom mohli pokračovat. K první přestavbě došlo již v roce 1880, neboť při kopání u něj byly nalezeny různé pravěké i středověké artefakty. Další úpravy pak proběhly v následujícím století, ale ještě roku 1894 byl uváděn pouze jako nečinný, takže podle všeho obsahoval ještě všechno své zařízení. Od té doby byla jeho budova využívána jako různé sklady či garáže a bylo jedno, zda šlo o vlastníky velkostatku, nebo stát, MNV a JZD (ke konci 2. světové války měla v pivovaru svůj sklad i zdejší německá posádka) po roce 1945, kdy po konfiskaci majetku Karla Seissera na základě Benešových dekretů přešel do rukou státu, resp. obce. Ta je vlastníkem objektu, u něhož se dosud nachází i studna, z níž se brala pro výrobu piva voda, rovněž dnes.

Na závěr je ještě třeba dodat to, že 4. srpna 1838 navštívil služebně velichovský pivovar prozatímní podinspektor důchodkové stráže Josef Němec, manžel spisovatelky Boženy Němcové. Když se s vrchním myslivcem Františkem Bienertem vracel zpět do Josefova, zadržel člověka podezřelého z podloudnictví, jemuž přispěchal na pomoc voják pěšího pluku č. 18 Johann Lieszler, který následně tvrdil, že na něj opilí finančníci tasili zbraň a ztýrali ho. Výsledkem vyšetřování se stalo udělení důtky Josefu Němcovi, protože zmíněný vojín byl německé národnosti a jal se ho vychovávat zrovna "podroušený" Čech, takže bylo jasné, komu půjdou úřady na ruku. S touto nespravedlností se Josef Němec nehodlal smířit, a tak vyrazil bez povolení do Prahy a následně do Vídně, kde nepochodil a své pokusy o své očištění odnesl tím, že byl zbaven služby a zrušeno zůstalo rovněž jeho jmenování podinspektorem důchodkové stráže 3. třídy v Kutné Hoře ze 24. července 1838. Josefa Němce se zastal 15. dubna 1839 i velichovský správce:

"Es wird hiemit zur Steuer der Wahrheit bestättiget, dasz während der am 4 August 1838 in der Bräustätte zu Welchowek von dem damaligen in Josephstadt substituirten Unter-Inspektor Herrn Joseph Niemetz vorgenommenen Amtshandlung, bei welcher der gefertigte Amtsverwalter als Gerichtsbeistand zugegen war, der k. k. Unterinspektor während dieser ganzen Zeit in dieser Bräustätte nichts genoszen habe, und in einem ganz nichternen Zustande gewesen ist.

Ferner bestättiget der Gefertigte, dasz Herr Niemetz als er sich nach der Aufnahme des Abaichungsprotokolls aus der Amtskanzley in die Wohnung des Bräuers begab, er sich dort nur einen Augenblick verhi[e]lt, und von dortaus sich geradenweges nach Josephstadt begab.

Diese Aussage ist der Gefertigte bereit nöthigenfalls mit dem Eide zu bekräftigen.

Amt Welchow am 15ten April 1839.

Wenzl Ruml

Amtsverwalter."

Ale ani na toto potvrzení, že "c. k. podinspektor po celou tuto dobu v tomto pivovaru nic nepožil a byl ve stavu docela střízlivém", nebylo reflektováno. Teprve později došlo k jeho vzetí na milost, i když mu byla přidělena podřadnější práce v Litomyšli, kam se s manželkou přestěhoval v září 1839.