Pomník osvobození ve Velichovkách

Když se podíváme do indikační skici stabilního katastru z roku 1840, tak zjistíme, že tato lokalita byla původně zastavěná. Nacházela se tu totiž dřevěná obecní pastouška čp. 20 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA521018400). Ta však v roce 1907 vyhořela a k její obnově nedošlo. Nějakou dobu zde bylo spáleniště a po rozebrání jeho zbytků zde zůstala pouhá louka, jež byla roku 1922 ohrazena dřevěným plotem. Právě ta byla později vybrána k umístění pomníku padlým v 1. světové válce.

Tento konflikt si vyžádal řadu lidských životů a štěstí neměli ani ti přeživší, neboť jim nějakým způsobem život ovlivnil, v převážné míře samozřejmě v záporném smyslu, i když se vždy našli i tací, jež vydělali a měli se dobře na neštěstí druhých. Mnozí obyvatelé chtěli ještě v posledních letech války zřídit pomník všem na frontě zemřelým spoluobčanům, ale všechny tyto pokusy zůstaly pouze v rámci různých řečí a debat, kolikrát jen nad pivem v hostinci.

Skutečným iniciátorem vybudování pomníku válečným obětem se stala až místní TJ Sokol, jejíž členové zprvu uvažovali o tom, zda zřídit klasický pomník padlým spoluobčanům s uvedením jejich jmen, případně postavit pomník, který by byl symbolem radosti z nově získané svobody a nezávislosti a tento druhý návrh nakonec mezi nimi převážil, přičemž předsedou přípravného výboru byl František Bělina z čp. 1.

Pomník osvobození navrhl a vytvořil sochař a kameník Karel Hilse z Hradce Králové, jenž ho zhotovil v podobě žulové skály, která byla na vrcholu ozdobena bronzovým sokolem s lipovou ratolestí jako symbolem TJ Sokol a mírových dob. Pod ním přímo na pomníku pak byl vyveden medailon s poprsím Prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka a ve střední části český dvouocasý lev a nápis: "PRAVDA VÍTĚZÍ!"

Ke slavnostnímu odhalení pomníku, jež bylo uspíšeno prezidentovou návštěvou a zdejším přenocováním 10. července 1926, došlo 14. srpna 1927, přičemž celkový náklad na něj dosáhl 11 349 Kč, z nichž 8 700 Kč bylo vybráno sbírkou. Slavnostní řeč tehdy měl národně socialistický senátor Josef Václav Klečák, za přípravný výbor promluvil řídící učitel Jan Pacák a za obec starosta František Bělina. Hudební doprovod pak měla na starosti náchodská dechová hudba, která později vyhrávala i v lázeňském parku, kde se uskutečnila lidová veselice. Od té chvíle byl pomník středem zájmu různých slavností, zejména v souvislosti s 28. říjnem, ale též s legionářskými oslavami apod. Jmen padlých se však pomník tehdy nedočkal, neboť ta byla vyvedena na pamětní desce z černého skla, jež byla slavnostně odhalena v chodbě školní budovy 28. října 1928. Za německé okupace však musel být odstraněn reliéf prezidenta T. G. Masaryka a tehdejším vládcům a jejich přisluhovačům vadil i bronzový sokol na vrcholu, jenž musel rovněž dolů.

Takto zůstal i po osvobození. Jedinou změnou se stalo to, že 28. října 1968 byly po jeho stranách vysazeny 2 památné lípy, které tu najdeme ještě dnes. Později si chtěli pomník nějakým způsobem přivlastnit i komunisté, a tak se zde v letech 1984-1989 pálily tzv. varty míru, jež měly připomínat jak první máj, tak osvobození našeho státu Rudou armádou. Zároveň tu byly pokládány kytice a věnce, opět v jednotném režimním stylu.

Po sametové revoluci se na pomník navrátil jak bronzový sokol, tak reliéf prezidenta T. G. Masaryka, i když nešlo o ty původní, které na pomníku bývaly umístěny. K nim také přibyla tabulka se jmény obětí obou světových válek. Ta nese na sobě text: "PADLÝM SPOLUOBČANŮM 1914-1918 František Balda ● Antonín Míl ● Florián Šubrt ● Bohumil Halbych ● František Pavel ● Jan Šubrt ● Josef Hejna ● Václav Pavel ● Rudolf Švasta ● Jan Preis ● Bohuslav Voltr PADLÝM SPOLUOBČANŮM 1939-1945 Josef Schejbal ● Adolf Klos", přičemž Josef Schejbal byl obětí heydrichiády (jako velitel odbojové skupiny S-21-B byl zatčen 30. června 1942 a popraven 9. července téhož roku v Pardubicích na Zámečku) a Adolf Klos zahynul 9. května 1945, kdy jel na kole do Jaroměře a cestou se zastavil mezi Rtyní a Mokřinami u několika mladíků, kteří se snažili otevřít jednu z menších beden, jež tu odhodili Němci. Ta však byla naplněna výbušninou a následnou explozí všech 8 přítomných zahynulo.