Škola v Roudnici

Když byla v roce 1683 obnovena samostatná duchovní správa v Libčanech, vznikla zde i farní škola, do níž chodily rovněž děti z Roudnice. Období vzniku první školy v Roudnici nám není známé, ale odhaduje se, že byla zřízena kolem roku 1774. Objekt školy je poprvé zmíněn v roce 1770, kdy došlo k prvnímu očíslování domovních stavení. Jednalo se o pozdější stavení čp. 50, v němž během zimy učili zdejší obyvatelé, kteří uměli psát a počítat. Podle obecní kroniky šlo vždy o tkadlece, krejčího nebo zedníka.

Nová obecní chalupa byla postavena v roce 1800 na pozemku a nákladem pardubického komorního panství, ale mnohdy se učilo i v krčmě nebo ve dvojici obecních pastoušek, protože stav staré dřevěné školy nebyl v pozdějším období zrovna dobrý. To, že byla vystavěna ze dřeva, můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josepha Klapzuby. Nacházela se na místě v roce 1884 zřízeného hostince, později zvaného jako „Na Kopečku“ (dnešní dům čp. 56).

Do roku 1848 přispívaly obě roudnické osady určitý obnos na plat učitele. Podle obecní kroniky šlo o 3 zlaté a 2 ½ krejcaru ročně, což nebyla žádná závratná částka, a tak si musel zdejší kantor shánět různé další přivýdělky. Vydržování školy a výplatu učitele převzala obec v roce 1858, kdy bylo kantorovi ročně vypláceno 28 zlatých a 62 ½ krejcaru. Později byl jeho plat navýšen na 30 zlatých a 10 krejcarů. Kromě toho dostával od obce 2 zlaté ročně za vyzvánění na obecní zvonek a zároveň mu bylo umožněno za rozumný nájem hospodařit na několika dílcích obecních polí. Počátkem roku 1860 zemřel roudnický učitel a vdova po něm získala od obce penzi, jež byla stejně velká jako plat jejího nebožtíka muže, tj. 7 zlatých a 52 ½ krejcaru za čtvrtletí. Kromě toho se zde vybíral sobotáles, který v roce 1861 činil 2 zlaté za 1 žáka.

Původně byla roudnická škola jednotřídní a na dvoutřídní byla rozšířena až v roce 1873, kdy bylo rovněž povoleno vyučování ženským ručním pracem. Stará škola byla již roku 1869 naprosto sešlá, a tak veškeré udržovací práce prováděl zdejší učitel, aby mu nespadla doslova na hlavu. Změnu přineslo až rozšíření školy na dvoutřídní. Díky tomu se obec dohodla s Janem Baršem z čp. 98, aby přenechal k vyučování svou velkou světnici. Třída v ní byla otevřena 2. ledna 1874, což však bylo nedostatečné a bylo terčem kritiky nadřízených úřadů, ať již na straně okresu či země. V témže roce byla obec oficiálně vyzvána k tomu, aby se pustila do stavby nové školní budovy. V rozporu s tím je však kniha „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče z roku 1903, kde se píše o roudnické škole toto: „Škola trojtřídní. Řídící učitel: Václav Mazura. Učitelé: Alois Šaroun, František Cirkva. Počet žáků 146. Škola postavena r. 1872 nákladem 24000 kor.“, ale zde uvedený údaj o výstavbě školy je chybný.

Ta byla vystavěna až roku 1875 nákladem obce, přičemž její výstavba trvala pouhých 5 měsíců (5. června 1875 byly vytýčeny základy, 8. června 1875 došlo k jejich kopání, 23. června 1875 se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene, 18. července 1875 byla dokončena vazba a 12. listopadu 1875 došlo k dokončení stavby a jejímu předání) a celkový rozpočet se vyšplhal na 24 000 K. K slavnostnímu vysvěcení budovy došlo 14. listopadu 1875, a protože počet dětí stále stoupal, byla škola o 10 let později doplněna o třetí třídu.

Od 60. let 19. století spravovali po sobě tamní školu: Josef Kumštát (psal se i jako Kumstat, ve „Věstníku, ročence pro Učitelstvo národních škol v diécesi Kralohradecké na rok Páně 1864“ je veden pod jménem Josef Kunstat), který v roce 1861 založil školní kroniku a zemřel 15. září 1865, od roku 1865 Václav Falta (provizorní), František Mindl, Václav Mazura, František Hrdina, Josef Erben a od roku 1923 Vincenc (Čeněk) Charbuský. Publikace „Historie obce Roudnice“ z roku 2005 uvádí tato jména: Josef Baudyš, Josef Vomáčka, František Hruštička, František Houžvička, Jan Skalický, Frydrych Bergman, Jan Malý, Josef Kumštát, Václav Falta, František Mindl, Václav Mazura, František Hrdina, Josef Erben a Vincenc Charbuský. Následně tu působili ještě: Bohumil Šup (1939-1948), Jan Lakmayer (1948-1949), Stanislav Ondráček (1949-1951), Stanislav Stránský (1951-1952), Břetislav Rousek (1952-1970), Marie Zachariášová (1970-1971) a Jaroslava Janouchová (1971-1976). Tímto přehledem jsem se příliš vzdálil do budoucnosti, a tak opět zpět ještě do 19. století.

Potřebnost její existence dokládal rovněž počet žáků, který ji navštěvoval, např. v roce 1882 jich bylo zapsáno 182, roku 1883 174 a v roce 1890 186. Roku 1880 došlo k výměně podlah, opravám otlučených zdí, veřejí a oken. V červenci 1891 zasáhla obec velká bouře s krupobitím, během níž došlo k vytlučení většiny okenních tabulek. V roce 1896 byla škola zasažena epidemií záškrtu, a tak musela být vydezinfikována a opětovně vybílena. Téhož roku získala škola darem pozemek na školní zahradu, a to až k silnici. Následně byl od západu a jihu postaven železný plot, na který od východu navazovalo dřevěné oplocení. Školní zahrada byla rozdělena na čtyři části - stromovku, zelnici, květnici a včelnici. V roce 1909 došlo k venkovní úpravě budovy, kdy získalo průčelí nová okna a nátěr. Roku 1912 bylo na dvoře postaveno tělocvičné nářadí.

Na přelomu 20. a 30. let 20. století bylo uvažováno o výstavbě nové školy, ale kvůli světové hospodářské krizi nebyly tyto nápady realizovány a objekt byl pouze různě opraven. V roce 1939 se nastěhoval do původního učitelského bytu obecní úřad. Roku 1941 činila zastavěná plocha školní budovy 4 ary a školní zahrádka měla 16 arů. Ke konci války byla dvojice tříd přenechána wehrmachtu, takže se vyučovalo na střídačku ve zbývající učebně a v hostinci „Na Kopečku“. Po osvobození musela být škola opravena, vyčištěna a vybílena. V takto upravené budově byla zahájena výuka 12. května 1945. V roce 1965 byla upravena školní zahrada. Do roku 1948 fungovala místní škola jako Obecná škola Roudnice, v letech 1948-1960 jako Národní škola Roudnice a v letech 1960-1976 jako ZDŠ Roudnice, ale k 1. září 1976 byla nakonec zrušena. Od té doby navštěvuje zdejší mládež základní školu v Libčanech.

V 70. letech 20. století byl k zrekonstruované budově přistavěn moderní objekt mateřské školy, jenž byl otevřen 3. října 1978 pro 32 dětí, a původní škola byla využita k účelům MNV. Vedení obce v ní sídlí i dnes. Kromě obecního úřadu tu nalezneme knihovnu s připojením na internet a klubovny pro zájmovou činnost. Díky tomu byla v roce 2010 vyměněna okna a vstupní dveře a roku 2018 došlo k výmalbě chodeb, zasedacích místností a kuchyňky. Budovu rovněž zdobí moderní fasáda, která částečně připomíná tu původní, jež však byla členitější a zdobnější.