Vídeňské Nové Město – katedrála sv. Jiří (Wiener Neustadt – St. Georgs Kathedrale)

Katedrála sv. Jiří v dolnorakouském Wiener Neustadtu je stavbou jistě pozoruhodnou a svým způsobem i velice neobvyklou. Jedná se totiž o někdejší kapli zdejšího hradu, která dnes slouží jako katedrála vojenské diecéze a kostel Tereziánské vojenské akademie. Současně je pohřebištěm Habsburků a od konce roku 1967 také Basilikou Minor. Její stavbu zahájil stavitel polského původu Peter von Pusica na západní straně hradu v roce 1440, aby zde po dvaceti letech stál mariánský kostel. Ten se pak roku 1479 – díky Řádu rytířů sv. Jiří, který mezitím přesídlil do Wiener Neustadtu – stal kostelem svatojiřským. V roce 1600 byl Řád sv. Jiří zrušen a kostel „obsadili“ jezuité, které později vystřídali cisterciáci a po nich piaristé. 

Později se stal hrad zámkem, který byl – spolu s kostelem sv. Jiří – v letech 1608 a 1616 vážně poškozen při požáru. Na náklady arcivévody Maxmiliána III. však byl rychle opraven. Zásadní událostí pro kostel bylo až založení „Výsostné vojenské školy“, tedy dnešní „Vojenské akademie císařovny Marie Terezie“, ke kterému došlo na konci roku 1751. Tím se kostel definitivně oddělil od městské farnosti. V roce 1768 zasáhlo zemětřesení nejen kostel, ale zničilo také tři hradní věže. Velké rekonstrukce se pak tento svatostánek dočkal mezi lety 1936 a 1938, kdy byly také odkryty fresky nad hlavním vchodem. Velmi vážně poškozen byl kostel také při bombardování města v březnu roku 1945, ale hned v roce následujícím byla zahájena jeho rekonstrukce, která byla dokončena v roce 1951. Roku 1958 pak byla opět zahájila činnost Vojenské akademie a o pouhých devět let později se stal menší bazilikou. A první rakouský vojenský biskup Alfred Kostelecky již v roce 1987 přebíral slavnostně novou katedrálu, do které se v současné době lidé chodí dívat hlavně na hrob císaře Maxmiliána I., který se na zdejším hradě narodil a byl tady také – pod hlavním oltářem, který byl tehdy údajně zdoben malbou Albrechta Dürera „Křest v Jordánu" - v roce 1519 pohřben.

Do katedrály se vstupuje hlavním portálem, který byl postaven nad dvojitým schodištěm v roce 1777. V jeho tympanonu se pak nachází pozdně gotická freska z konce 15. století, zobrazující Ježíše, sv. Jana a sv. Kolomana. Kostel je trojlodní, bez apsidy a jeho podlahu tvoří mramorová dlažba. Jeho délka je 32,15 metrů, šířka 18,8 m a výška 15 m. Pozdně gotický klenutý strop podpírá osm – více než 13 metrů vysokých – kulatých sloupů. Hlavní loď má klenbu hvězdicovou, vedlejší lodě žebrovou. Interiér katedrály, osvětlovaný devíti okny (příběhové vitráže jsou jen v těch východních), obklopuje ze tří stran galerie, vyzdobená množstvím (snad 55) rodových erbů. Nad nimi se nacházejí ve výklencích různé sochy (originály i kopie), mj. Panny Marie, sv. Barbory a sv. Kateřiny. Současné moderní varhany jsou již čtvrtým orgánem v historii tohoto kostela a pocházejí z roku 1951.

Z původního pozdně gotického mobiliáře se nedochovalo vůbec nic. Mohou za to stejnou měrou různé přestavby kostela i bombardování města v roce 1945. Mnohé ze zařízení katedrály tak vzniklo teprve v letech 1986 až 1990. Na druhé straně je ale jeden ze sloupů zcela původní, dokonce i s dobře zachovalou freskovou výzdobou s obrazy z Lukášova Evangelia (např. Vzkříšení, Nanebevzetí Panny Marie, Korunování Panny Marie, Útěk do Egypta, Dvanáctiletý Ježíš v chrámu.aj.). Navíc je na tomto sloupu upevněn velký kříž, obnovený v roce 1988. Samotné tělo Ukřižovaného je však rakouským uměleckým dílem, pocházejícím ze 14. století. O původním „dürerovském“ oltáři už řeč byla, ten byl ovšem brzy nahrazen oltářem novým, který až v roce 1770 vystřídal oltář, darovaný císařovnou Marií Terezií. Tehdy také došlo k náhradě postranních oltářů kousky ryze barokními. Na tom pravém je však umístěna původní socha Madony s dítětem a košem ovoce z roku 1470.

Za krátkou zmínku jistě stojí také okenní vitráže a chrámové zvony. Zbytky původních pozdně gotických skleněných oken definitivně zmizely v letech 1478 a 1479, resp.1485 až 1487. Roku 1492 byly sice obnoveny, ale vydržely jen dva roky. K další obnově vitráží došlo v roce 1558 a z nich se dodnes zachovala pouze okna na východní straně katedrály. Ta jsou dnes považována za klenot rakouského manýrismu a zobrazují členy královské rodiny i některé světce. Původní čtyři zvony byly zničeny na počátku 17. století, aby je v roce 1617 nahradily zvony nové. Z nich se do současnosti zachovaly pouze dva z nich, mj. ten největší, více než 5 tun vážící (dnes jsou zde už ale zvony tři).