Vídeňské Nové Město – kostel sv. Petra (Wiener Neustadt - St. Peter an der Sperr)

Jednou z mnoha zajímavých pamětihodností Vídeňského Nového Města, které by člověk rozhodně neměl minout bez povšimnutí, je také bývalý klášterní kostel dominikánských jeptišek. Kostel se nachází v místě někdejšího severního opevnění města a dnes slouží jako výstavní prostor zdejšího muzea (Stadtmuseum). Vedle kostela se nacházejí také pozůstatky někdejšího kláštera dominikánek, založeného před rokem 1250. Ten byl ovšem uváděn jako poškozený požárem nebo chátrající již v letech 1280 či 1349. Asi proto došlo ve III. čtvrtině 14. století k výstavbě nového kostela i kláštera. V roce 1444 pak odsud řádové sestry vyhnali a nahradili je jejich bratry dominikány z Neuklosteru.

V letech 1450 až 1475 obnovil klášterní kostel sv. Petra i celý komplex přilehlých budov konventu známý stavitel a mistr kameník Peter Pusika, pocházející z území dnešního Poska. Následně už dochází k dlouhé dějinné etapě, kdy je klášter i jeho svatostánek postupně ničen, pleněn a pálen nebo obnovován, rekonstruován a znovu budován. Jako významné se z tohoto úhlu pohledu uvádějí zejména roky 1452, 1544, 1574 nebo 1630. Tímto rokem ale nic nekončí a roku 1768 kostel vážně poškodí zemětřesení. Kostel je následně uzavřen a odsvěcen. V roce 1834 navíc vyhořel a jeho klenby se zřítily. V roce 1944 jsou zbytky kláštera, které v té době slouží jako ubytovací hostinec Peterskeller, většinově zničeny při bombardování města. Poslední dochované objekty v bývalém klášterním areálu pak slouží od roku 1964 do roku 1992 jako sídlo městského archivu. V té době však dochází i k dalším stavebním úpravám, kdy je část kláštera rekonstruována (stavitel Werner Nedoschill), část moderně dostavěna (Josef Panis). Nevíc je hned v letech 1965 a 1966 renovována budova kostela (architekt Wilhelm Zotti). Od té doby je také bývalý klášterní svatostánek používán jako výstavní sál.

Co se týče podoby samotného kostela, tak na první pohled jistě zaujme zejména vysoký chór s 5/8 závěrem a dvojstupňové opěráky. Ty severní pocházejí – stejně jako chórová okna - pravděpodobně ze III. čtvrtiny 14. století, jižní pak z roku 1458. Na západní straně je kostel spojen s bývalým klášterem a dnešním muzeem. Pozoruhodný je pozdně gotický jižní portál z roku 1465; jedná se totiž o poměrně unikátní typ portálu (kombinuje obdélník s tradičním obloukem), nad kterým můžeme vidět dvě řady sedmi úzkých výklenků. Kostel je halový a jednolodní. Od roku 1966 nad lodí najdeme plochý profilovaný betonový strop. Po stranách jsou ovšem zachovány zbytky oblouků pozdně gotické žebrové klenby. Na západní stěně chrámového interiéru se nachází klenutý gotický portál, kterým se do kostela vstupovalo z kláštera a vidět zde můžeme také další jednoduché klenuté portály. V chóru najdeme také fragmenty původní polychromie.

Bývalý klášterní kostel je nejlépe viditelný z náměstí Johanes von Nepomuk Platz, do kterého zde ústí ulice Wiener Straße a Petersgasse. Na jeho venkovní stěně zaujme socha vévody Fridricha II.