Ze světa Volyňských skal - Mrtvý muž

Fotografie (24) • Foto: Franta

Od Ptačích skal to není ani půl kilometru k dalšímu výraznému skalnímu seskupení, které se nachází na samém úpatí vrchu Volyně a je v mapách označováno jako Mrtvý muž. Modrá turistická trasa k němu stoupá od lesní silničky, ale dotýká se až nejhořejšího okraje skalnatého pásu. Tady se nachází bizarní, divoké a neučesané skalisko, tak trochu připomínající australského ptakopyska. Níže ležící zbytek třista metrů dlouhého, ale nevysokého skalnatého hřebene se dnes ztrácí v mladém lesním porostu, ze kterého vykukují jen nejvyšší temena skal. Bohužel za těch zhruba deset let, kdy jsem tu byl naposled, na rozdíl od jehličnatých vysazenců ona sama nepoporostla ani o píď.

Vzpomínám si, jak jsem byl tehdy pohledem na dlouhatánský skalnatý pás, vystupující jak přízrak z odlesněného terénu, nadšen... a jen co se modrá trasa vyhoupla na lesní cestu, která skály přibližně uprostřed protíná, hnal se k nim jak splašený. Vylezl jsem na první větší blok pod cestou a dlouho se kochal pohledem na divočinu, která se v mém rodném kraji nevidí.

Dnes jsem se ke skalnímu hřebeni lesem přiblížil z opačné strany a byl trochu zklamán tím, že se tohle úžasné uskupení co nevidět lidským zrakům ze zorného pole zase ztratí. Ze zvědavosti jsem vyšplhal na vrchol jedné skalky, ale žádný úžasný rozhled se nekonal, stejně zarostlé byly i ty ostatní. Zaujal mne sousední skalní útvar, jehož na sebe naskládané fylitové lavice byly (namísto malty) vymazány jakousi bělostnou hmotou, zářivou jak mramor. Ale houbeles mramor – obyčejný kvarcit to byl. To on všechna tahle fylitová skaliska zpevňuje, jinak už by se dávno rozpadla...

Rozmáčeným terénem okolo potůčku jsem se pak probil až na tu lesní cestu, která skaliska půlí na dvě téměř stejně dlouhé části, a když moje očička spatřila, že je ta horní pokryta už poněkud vzrostlejší hvozdovinou, mozek zavelel k průzkumu bojem. V prvních minutách jsem si myslel, že se snad už pomátl, protože o takové „cestě zarubané“ nepsal ani ten klasik, jehož díla jsme se ve škole povinně šprtali, pak jsem ale nečekanému dobrodružství brzy přišel na chuť – vždyť z něčeho mne přece ty hnáty po návratu domů bolet musí... a když něco při nových zážitcích pořádně bolí, tak se na to hned tak nezapomíná!

Pod posledním skalním úpatím jsem se dostal na dohled lesní cesty s modrou značkou a před výstupem na vlastní Volyň dopřál zhuntovanému tělíčku chvilku oddechu. Překysličený mozek ale namísto odpočinku zaktivoval mé druhé já a to na mne hned vypálilo připomínku:

„Jestlipak víš, že se tenhle skalnatý pás nazývá Mrtvým mužem neoprávněně? Ten mladý muž, který v roce 1921 tragicky zahynul, neskonal v těchto místech, ale v prudkých skalnatých svazích Volyně až o kilometr dál.“

„Ano, už sem o tom četl a aj kvůli tom měl kdysi dávno pod jedným příspěvkem diskuzu. A ty, gdyž si tak chytrý, tož ně pověz, jesli sa vrchol, na kerý včil obá dvá polezeme, tak menuje odjakživa, anebo to méno dostal až po návratu volyňských Čechů?“

Ticho a odpověď žádná.

„Aha, já sem zapomněl, že neumíš číst. No víš, vrtá ně to makoviců: na Ukrajině totiž existoval Český Malín, kerý roku 1871 založili a žili v něm přistěhovalci od Rakovníka, Lún a Žatca. Enomže v červenci 1943 ho přepadli nacisti a upálili v něm anebo zastřelili 374 obyvatel. Proč sa to stalo, ani dnes nigdo pořádno neví. Z dědiny sa zachránili enom ti, co ráno nebyli doma anebo stačili ze zapálených baráků utéct... no a potem pár desítek mladých chasníků, keří moseli Němcom odvézt a odvést ukradený majetek a dobytek. Po válce sa spolem s dalšíma volyňskýma Čechama vrátili dom do staréj vlasti. Navrátilci z Českého Malína ostali bývat tady v téj velkéj dědině pod horami hneď u Šumperka a tá sa v roce 1947 přemenovala z Frankštáta na Nový Malín.

No a gdyž dostala nové méno dědina, nedostala ho nakonec aj tá hora?“

Poslední aktualizace: 1.12.2018

Ze světa Volyňských skal - Mrtvý muž na mapě