Ne zcela bluesový výlet na Senovou (Háj, 171118)
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Bludovská | Asfalt | 0,0 km | ||
Výchozí i koncový bod trasy | ||||
Poldr | Šotolina | 0,5 km | ||
Kolem Suchého poldru | ||||
Švédská boží muka | Šotolina | 0,8 km | ||
Pozůstatky božích muk | ||||
Červený kříž | Šotolina | 1,8 km | ||
Od rozcestí po zelené | ||||
Lesní cesta | Šotolina | 2,2 km | ||
Z cesty opodál skromný výhled (byla-li by rozhledna zavřená) | ||||
Háj, neboli Senová | Šotolina | 2,4 km | ||
Rozhledna | ||||
Červený kříž | Šotolina | 3,4 km | ||
Pokračujeme po červeném psaníčku | ||||
Chocholík | Šotolina | 3,7 km | ||
Malá skalnatá vyhlídka | ||||
Neznačená cesta | Šotolina | 3,9 km | ||
Odbočíme z psaníčka, po neznačené lesní cestě v podstě až na kraj lesa a pře pole louky zpět na Bludovskou | ||||
Bludovská | Asfalt | 5,6 km | ||
Zpět u výchozího bodu |
Polovina listopadu patří u nás v Šumperku již tradičně festivalu Blues Alive, který si za dobu své existence (letos 23. ročník) vydobyl pověst špičkové akce, která patří k prestižním festivalům bluesové hudby minimálně co se evropských poměrů týče. Ostatně „festu“ si všimli už i za oceánem, takže letos se „Alive“ ocitlo na seznamu oceněných v prestižní ceně Nadace Blues Foundation z Memphisu, takového Oscara ve svém žánru (celé se to nazývá Keeping the Blues Alive).
Samozřejmě si takovou akci nemůžu nechat ujít. Co ale dělat, když sobotní program neběží až na večer, ale už v brzkém odpoledni a když jsou v tematickém odpoledni přítomni taková jména jako Mikoláš Chadima nebo Sváťa Karásek, to se nedá prostě vynechat. A zase se příliš neunavit na večerní program, který je nabit americkými hvězdami.
Letos se ovšem vyskytl malý „zázrak“, víkendové počasí zcela nebluesového charakteru. Tj. Slunečno a ještě celkem příjemně teplo (na listopad).
Snad poslední takový den přeci jen láká kousek do přírody. Naštěstí tu přírodu máme hned za humny, tak si takovou vycházku dopřeju. Cíl si volím osvědčený, blízký vrchol Háje, neboli lidově Senovou, která je navíc opatřená rozhlednou, takže bude-li otevřeno, budou i nějaké vyhlídky.
Sice pravidelně chodíme na novoroční výstupy, ale to zase nezaručuje pěkné počasí.
Nejčastěji používaná trasa dejme tomu z „našeho“ konce začíná na Bludovské ulici. Prochází tudy žlutá turistická značka, která odbočuje od modré TZ (tou se sem dá dojít např. od nádraží).
Značka mírně stoupá kolem potůčku, pramenícího pod Hájem. První metry prochází mezi poli a pastvinami, v počátku za odbočkou z Bludovské obcházejí suchý poldr, který má zadržovat případné velké vody, které by se sem mohly od lesa přihnat.
V podstatě se může sledovat tok potůčku, ale chodí se i přes louku kolem místa, kde stávala boží muka, zvaná Švédská.
Od vstupu do lesa začíná poměrně prudká část stoupání, která se částečně mírní po křížení s lesní cestou, která směřuje od silnice z Temenice na Hrabenov směrem k Bludovečku. Ta nás ale nezajímá, a stále pokračujeme poněkud mírnějším svahem do sedélka s názvem U Červeného kříže. Proč se tak nazývá, je jasné před rozcestím, podle dřevěného krucifixu dané barvy. K samému vrcholu by se dalo zvolit mírnější trasu červeného místního okruhu, „psaníčka“, tentokrát to ale dáme po zelené značce. Směrník napovídá, že je to na vrchol 0,5 km, ale protože je třeba překonat skoro 130 m výšky, nebude to žádná selanka. První metry jsou ještě ucházející, postupně se ale pěšina změní v prudkou lesní stezku. Oddychnout si můžeme v malých vyhlídkách u trasy, co kdyby byla rozhledna zavřená.
Po překonání posledního patra okružní lesní cesty zbývá poslední „hank“ a už jen mírnější dokončení stezky značí, že jsme u hlavního cíle. Dřevěná rozhledna na Háji není první, původní Štefánikovu věž postavili příslušníci místní posádky a Kčt ve 20. letech minulého století. Ta vydržela do začátku 50. let, kdy po ráně blesku shořela. Za komunismu obnovena nebyla, pracující se asi neměli oddávat lelkování po lese. Nová dřevěná rozhledna se zděnou podezdívkou byla postavena v roce 1996, patří tak již před dvacet let k jednomu z šumperských lákadel.
Otevřená mříž naznačuje, že otevřeno bude. Rozhledna je totiž vybudována za přispění telefonního operátora, který tu má své zařízení, proto se zavírá. Za výstup se platí vcelku přijatelné vstupné. To vybírá služba z řad šumperské organizace Kčt. V přízemí lze koupit i malé občerstvení či suvenýry.
Vyhlídka je ve výšce cca 23 m, takže ze zasklené plošiny lze obsáhnot vcelku velkou část obzoru. Snad je směr na severozápad je poněkud bráněn vrcholky stromů, takže asi neobjevíme Lázek nebo Bokovou horu. Jako hlavní investor je samozřejmě hlavním bodem výhledu samotný Šumperk, logicky další bod zájmu je v podstatě celý jižní pohled na Hrubý Jeseník. Samozřejmě je vidět část pohoří Králického Sněžníku, bližší okolí což je vysočina zvaná Hanušovická i její podcelky, např. Hraběšická hornatina, ale i hornatina Jeřábu. Ve východních až jižních směrech se v oparu rozkládají kopce Nízkého Jeseníku, dál Zábřežské vysočiny nebo nížina Mohelnické brázdy.
Pohodlnější trasa k sestupu vede po již zmíněném psaníčku, v podstatě směrem na západní stranu hory. Pěšina se stočí zpět k červenému kříži. Abysme nešli úplně stejně zpět, vezmeme to přes vedlejší kopec, tj. Chocholík, na kopec vede zmíněné psaníčko. Na horu to není příliš daleko a kopec to už zas tak velký není. Pár prudších metrů a jsme na poměrně plochém temeni hory. Již v podstatě za vrcholem je malá skalnatá plošinka, která nabízí skromné vyhlídky na střed města.
Od skalky sestupujeme poněkud prudší stezkou k první protínající lesní cestě. Zde odbočíme ze značení, cesta je bez značení ale podle směru se dá jasně usoudit, že se obrací k Šumperku (po psaníčku bychom trošku zašli nad Bludov).
Po kratší části ve vrstevnici začíná lesní cesta poměrně rychle klesat ke kraji lesa, po nedávné těžbě je doprovázená vyhlídkami na město a okolí.
Brzy jsme u kraje lesa a podle chuti si můžeme zvolit, jestli budeme sledovat nějakou cestu, nebo přímo pře louky zpět k městu.