Po šumperských horách
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Bludovská ulice | Asfalt | 0,0 km | ||
Start i cíl stejný | ||||
Suchý poldr | Šotolina | 0,4 km | ||
Hráz poldru | ||||
Přípojky od Temenice u okraje lesa | Šotolina | 1,0 km | ||
Křížení různých polních cest | ||||
Přes traverzující cestu | Šotolina | 1,4 km | ||
Procházející "hlavni" lesní cesta od Bludovečku k silnici do Hrabenova | ||||
Sedlo u Červeného kříže | Šotolina | 1,9 km | ||
Zde opustíme žlutou značku a vydáme se zelenou | ||||
Okružní cesta | Šotolina | 2,1 km | ||
Jedna z cest kolem Senové, náročnější stoupání | ||||
Okružní cesta 2 | Šotolina | 2,3 km | ||
Druhá okružní cesta, následuje nejprudší úsek | ||||
Háj, rozhledna 631 m | Šotolina | 2,5 km | ||
Nejvyšší bod trasy, rozhledna | ||||
Sestup po psaníčku | Šotolina | 2,7 km | ||
Z Háje sledujeme červené místní značení, psaníčko | ||||
Krmelec | Šotolina | 3,0 km | ||
Psaníčko míjí okružní cestu pod Hájem | ||||
Cesta ke Kostelíčku | Šotolina | 3,4 km | ||
Přibližuje se k cestě od Červeného kříže ke Kostelíčku | ||||
U Červeného kříže 2 | Šotolina | 3,6 km | ||
Vrátili jsme se ke křížku, pokračujeme k jihu do kopce | ||||
Vrcholová plošina | Šotolina | 3,8 km | ||
Temeno Chocholíku je poměrně ploché | ||||
Chocholík vrchol 548 m | Šotolina | 4,0 km | ||
Hlavní vrchol dalšího kopce | ||||
Pod Chocholíkem | Šotolina | 4,9 km | ||
Poněkud drsnější sestup k zelené značce | ||||
U Doubku | Šotolina | 5,3 km | ||
Místní názvosloví, na dubu visí svatý obrázek | ||||
Na Starém hradisku | Šotolina | 5,4 km | ||
Psaníčko pokračuje přes skromné pozůstatky hradu, jednodušší pokračovat zelenou TZ | ||||
Cesta úvozem | Šotolina | 5,6 km | ||
Klesání k Bludovečku | ||||
Bludoveček | Asfalt | 6,0 km | ||
Výletní restaurace je za poměrně krátkou dobu značně v oblibě | ||||
Polní asfaltka | Asfalt | 6,3 km | ||
Opravená cesta k Šumperku je určena jen pro zemědělce a lesníky, tudíž hojně využívaná výletníky | ||||
Hranice katastru | Asfalt | 7,0 km | ||
Údolíčkem prochází katastrální hranice mezi Bludovem a Šumperkem | ||||
Odpočinkové místo | Asfalt | 7,4 km | ||
Vyhlídka na Šumperskou kotlinu s lavičkou, odbočka k Zábřežské ulici | ||||
Bludovská ulice | Asfalt | 8,2 km | ||
Kde jsme začali, tam skončíme |
Trasa tak akorát na odpoledne po dobrém obědě. A protože nás čeká i za zmínku stojící převýšení, můžeme ji hodnotit jako mírně horskou. Díky blízkosti kopečků v okolí města mají šumperáci prostor k návštěvě přírody na dosah a to ani nemusí použít nějaký dopravní prostředek.
Ostatně část (nebo i celou trasu) řada místních projde hned z kraje roku při novoročním výstupu.
Za výchozí místo můžeme označit rozcestník na Bludovské ulici, kde nás směrovky navedou na žlutou turistickou pěší značku. V prvopočátku nás čeká mírné stoupání v polích, kolem potůčku, který pramení někde v jižním svahu Háje. Za jasného počasí se můžeme kochat výhledy na město, tak i na hory, které lemují šumperskou kotlinu i dál na hřebeny Hrubého Jeseníku. U okraje lesa již cestička poněkud přidá ve své strmosti a příliš se to nezmění po křížení s lesní cestou traverzující po svazích Chocholíku a Háje. Přece jen kratší oddych si můžeme dopřát na rozcestí u Červeného kříže, už kvůli přístřešku s lavičkou, který k zastávce nabádá.
Žlutou značku propustíme ze zřetele (pokračuje ke Kostelíčku mezi Bludovem a Hrabenovem). K vrcholu hlavního cíle, tedy na Háj provází stoupající pěšinu značka zelené barvy. Zpočátku je výstup ještě snadný, ale jak překonáváme další nadmořské metry, musíme své úsilí zvýšit. Výmluvou k odpočinku mohou být kochací zastávky z občasných průhledů, které nám Senová ze svých svahů nabízí.
Název Senová je lidové znění násilného překladu názvu hory. Historici nám tvrdí, že Háj je prastaré slovanské jméno vrchu. To měli němečtí kolonisté zkomolit na Heukoppe, tedy kupu sena. Vysvětlení je to sice krkolomné, ale místní název Senová používají vcelku běžně. Ostatně i autor článku byl překvapen v raném mládí, když se ve škole dozvěděl, že kopec, který tak často navštěvuje, se nazývá úplně jinak.
Nejprudší část výstupu je asi posledních 200 m, po té co pěšina překonává jednu z traverzujících lesních cest. Pokus se vydáme vzhůru v zimě, často zde narazíme na lyžařskou stopu, cesta je ve výšce kolem 550 m a leckdy jsou zde slušné sněhové podmínky.
Vrchol Háje už téměř 20 let zdobí rozhledna Josefa Janků. Jde vlastně o volnou repliku rozhledny, která zde stála za první republiky. Tehdy nesla jméno M.R. Štefánika a byla i díky svému názvu určitou provokací českého živlu proti drtivé německé převaze. To ovšem platí ve srovnání se samotným městem. Okolní vesnice byly přeci jen češtější (hlavně směrem k jihu).
O víkendech bývá rozhledna povětšinou otevřená (podle počasí), nestane-li se tak, dá se najít malá vyhlídka u paty rozhledny směrem na Šumperk a Jeseníky.
K sestupu si zvolíme pohodlnější trasu červeného místního značení (psaníčka). Sice nás čeká trasa asi o půl kilometru delší než výstup po zelené, ale vyhneme se prudkým úsekům.
Vlastně se vracíme k sedélku u Červeného kříže, ale dál sledujeme psaníčko k dalšímu vrcholu. Oproti výšce sedla už není následující převýšení nijak drtivé. Chocholík je výš o necelých 50 m a nahoře jsme celkem rychle. Kupodivu z nižšího vrcholu je leckdy lepší výhled na Šumperk naž ze samotného Háje. Kopec je posunut více k jihu a je tak lépe vidět i na střed města, tedy radnici a kostel sv. Jana Křtitele. Ze Senové jsou víc vidět okolní paneláky než staré město.
Poněkud prudší sestup nás přivede k okružní značce zelené barvy (je to vlastně ta od vrcholu Háje). Tou už můžeme pokračovat dál, sice bychom mohli stále sledovat červené psaníčko přes Hradisko, ale z hypotetického hradu bájného rytíře Bluda toho moc k vidění není (snad jen náznaky valů a příkopů). Nakonec obě značky nás dovedou k Bludovečku, kde si dopřejeme nějaké občerstvení ve zdejší výletní restauraci. Závěr po modře značené silničce do Šumperka je již jen poklidnou procházkou.