Zámek v Dobřenicích

Dobřenické panství měl podle tradice založit rytíř Zdeněk Bohunek z Dobřenic, o němž se nám dochovala první zmínka v jednom z listů opatovického kláštera z roku 1339, kterým Vaněk ze Ždánic prodával některé své grunty řečenému klášteru, přičemž jako svědci byli zmíněni Zdeněk a Bohuněk z Dobřenic. Někdy v téže době můžeme hledat počátky zdejší tvrze, i když tehdy se zde vyskytovaly rovnou dvě. Později se z tohoto rodu připomínají: Předbor (1367), mnich v Opatovicích, Kunata (1382, 1385), číšník královský, Jan (1395-1415) držel Dobřenice, Hroch (1407, 1409) vlastnil Kratonohy a dvůr v Dobřenicích, řečený Hrochovský. Předbor byl roku 1416 vladařem v Třebechovicích pod Orebem. Ve 2. polovině 15. století byli vzpomenuti bratři Jan starší (1450-1491) a Petr (1465-1480) a vedle nich Kunat z Dobřenic. Oba bratři drželi část Dobřenic se dvorem Hrochovským. V roce 1465 se smluvili bratři Petr a Jan o dědictví, které měli dosud v nedílnosti, že tomu zůstane i nadále. Zdislav z Dobřenic držel dobřenickou tvrz a měl 7 synů, kteří s ním učinili roku 1472 smlouvu, aby statek po otci měli nadále společně. V 16. století držel Dobřenice Jan Dobřenský z Dobřenic a na Dobřenicích, jenž zemřel 27. dubna 1593. Počátkem 17. století vlastnili dobřenické zboží bratři Jan starší a Zikmund mladší, přičemž dobřenická tvrz byla v rukou prvně zmíněného. Jeho první syn zemřel v roce 1611 ve věku 20 let a druhý syn roku 1622 ve věku 15 let. Navíc byl za účast ve stavovském povstání odsouzen k propadnutí poloviny svého majetku, a tak byly Dobřenice prodány v roce 1623 Albrechtovi z Valdštejna a sám Jan starší se odebral do Chvalkovic, kde zemřel 30. ledna 1624. Ještě v roce 1623 prodal Albrecht z Valdštejna dobřenické panství Alžbětě z Vchynic, rozené Krajířce z Krajků na Chlumci, jež byla manželkou Václava ze Vchynic. Po nich zdědil Dobřenice jejich syn Jan Oktavián ze Vchynic a z Tetova, ale po svém zadlužení kvůli nákupu nových statků připadly Dobřenice Karlu Kunatovi (Kunešovi) Dobřenskému z Dobřenic na Vorli. V té době však byla již zdejší tvrz úplně vyvrácena a zbořena. Roku 1672 šlo tak jen o místo, kde stála část zdí bývalé tvrze a byly zachovány 2 sklepy. Karel Kunata nebyl lepším hospodářem než předchozí vlastník, takže se dostal do stejné situace. V roce 1675 koupil od věřitelů polovinu dobřenického statku Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce, který později obdržel i druhou část Dobřenic. Roku 1693 koupil Dobřenice Bohuchval Jaroslav Dobřenský z Dobřenic a na Nesytě. Po něm se Dobřenice dostaly do rukou Bojislavu Fridrichovi Dobřenskému z Dobřenic a na Nesytě, jenž byl císařským majestátem v roce 1696 povýšen do panského stavu.

Díky jeho bezdětnosti zdědil dobřenické panství jeho strýc Ferdinand Rudolf Dobřenský na Chvalkovicích. Někdy v té době byla tvrz v Dobřenicích obnovena a přestavěna na novověký zámek. Zda se tak stalo po roce 1693 nebo až za vlády Ferdinanda Rudolfa, to dnes již nevíme. Podle toho, že Ferdinand Rudolf dal přestavět chvalkovický zámek, se můžeme domnívat, že stejně tak se zachoval v Dobřenicích. Po jeho smrti roku 1707 připadlo dobřenické panství Karlu Ferdinandovi z Dobřenic, který zemřel v roce 1734. Z jeho třech synů se ujal Dobřenic nejstarší Václav Petr. Ten vystavěl znovu roku 1740 zámek v Dobřenicích a při zdejším chrámu zřídil rodovou kryptu. 23. března 1775 byl zámek vydrancován a poničen vzbouřenými sedláky. Jeho obnova netrvala asi dlouho, protože již v roce 1781 se konala na zámku velká rodinná slavnost – oslava tisíciletého trvání rodiny Dobřenských v Čechách, poněvadž podle lidové tradice roku 781 Dobromír, syn Bydův, založil Dobřenice. Protože však Václav Petr neměl dědice, jmenoval jím ve svém kšaftu z 2. října 1783 svého bratra Jana Josefa, jenž zemřel v roce 1796 a zůstavil syny Jana Václava a Prokopa Jana. Onen se stal pánem na Dobřenicích, Chlumu, Syrovátce, Hoděčíně, Nedělišti a Sichtenštejně. Se svojí manželkou Marianou Perglasovou z Perglasu měl syny: Michala, Antonína, Jana Josefa a Ludvíka a dceru Josefu. Z výše uvedených získal rodinný majetek Michal, který postupně přišel o své majetky a roku 1861 mu bylo prodáno sekvestrací i původní sídlo rodiny – Dobřenice.

Koupili ho totiž za 320 000 zl. manželé Josef a Julie Krausovi z Pardubic a od nich v roce 1862 za 400 000 zl. dědicové Karla Weinricha. Baron Karel Daniel Weinrich nechal po požáru zámku roku 1860 jeho část zbořit a postavil jednopatrovou pseudoklasicistní novostavbu, mnohými autory označovanou spíše za vilu než zámek (dokončena v roce 1865, některé zdroje však uvádí, že k jejímu dokončení došlo až o 3 roky později). Roku 1875 byla dokončena rovněž úprava 25hektarového anglického parku, navrženého významným architektem Eduardem Petzoldem, jenž zde pracoval na svých návrzích v letech 1868-1870. Zbytek původního zámku byl radikálně přestavěn v roce 1900 a roku 1916 byl vybudován jižní přístavek s půlkruhovým rizalitem. 1. srpna 1928 byl celý dobřenický velkostatek zakoupen předsedou správní rady Škodových závodů v Plzni JUDr. Karlem Loevensteinem, který ihned po převzetí tohoto majetku provedl adaptaci zámku, přistavěl podkrovní místnosti a nechal zavést ústřední topení. Roku 1934 navíc zřídil v obilním dvoře drůbežárnu pro chov slepic, o rok později vybudoval v Dobřenicích pilu, upravil část interiéru zámku a postavil novou vstupní bránu do velkostatku se sochami lvů. Kromě toho nechal v roce 1937 postavit vedle kostela hrobku, do níž byl po své smrti 2. února 1938 pochován. O 2 roky později byla na velkostatek uvalena německá nucená správa. Roku 1945 byl celý majetek navrácen rodině Loevensteinových, ale krátce na to byl v roce 1948 znárodněn a od té doby zde působil státní statek. 20. ledna 1964 byl zámek zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-13324929). 29. listopadu 1983 bylo upuštěno od památkové ochrany části parku o rozloze 17 550 m2, jež byla určena pro výstavbu nové šlechtitelské řepařské stanice s celostátní působností. Od té doby měl zámecký park rozlohu 25,99 ha, z toho 1,64 ha byly vodní plochy.

Roku 1993 byly tyto majetky v rámci restituce vráceny dceři Karla Loevensteina – Karle Katschnerové, která po sňatku s Milanem Katschnerem emigrovala v roce 1948 do Brazílie. V té době byly nejprve opraveny střechy na všech budovách. Z kravínů se staly stáje, opravou prošla rovněž původní krytá jízdárna, k níž bylo zřízeno venkovní pískové kolbiště. Následně byla roku 1995 zahájena postupná rekonstrukce ostatních budov, která pokračuje až do dnešní doby, kdy převzal tento majetek syn Karly Katschnerové Rodrigo. Více o zámku zde: http://www.zamekdobrenice.cz. K tomu dodejme, že řadu různých informací a zajímavostí můžeme nalézt v publikaci „Dějiny obce Dobřenice na Královéhradecku (Od nejstarších dob do roku 1945)“ od Vlastimila Málka, která vyšla v roce 1996.