Kříž před školou v Dobřenicích

Před školní budovou se dříve žádný kříž nenacházel, ani dřevěný, natož litinový či kamenný, čehož důkazem může být jak I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), tak indikační skica stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD098018410) a jeho reambulace z roku 1875 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_1226_4). Tehdy se totiž kříže vztyčovaly mimo obec, zejména při cestách z ní a na jejich křižovatkách, což je rovněž vidět v předem zmíněných mapových dílech.

Tento současný byl vybudován až v roce 1904 podle návrhu architekta, stavitele a oprávněného zeměměřiče Antonína Kamaráda, který byl tehdy učitelem na c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích, a to z odkazu místního děkana P. Josefa Procházky, což dokazuje rovněž článek „Obnovy“ z 15. července téhož roku:

„Z Dobřenic. Naší obci dostalo se v uplynulém týdnu vzácné ozdoby sv. křížem před školou postaveným. - Jest to odkaz † vldp. děkana Josefa Procházky, který na smrtelné posteli ještě na nás pamatoval. Na účet odkazu požádali příslušní činitelé vysoké c. k. ministerstvo kultu a vyučování, aby sv. kříž ten v c. k. odborné škole sochařské v Hořicích byl proveden a na vzácné doporučení tehdejším ředitelem školy, nyní inspektorem v témž ministerstvu, panem vládním radou Dokoupilem žádosti té vyhověno. Máme překrásný sv. kříž z hořického pískovce umělecky provedený; přední nápis: Kdožkoliv vyzná mne před lidmi … vybízí ku veřejné úctě Toho, jenž na kříži nás vykoupil, zadní pak hlásá kolem jdoucím štědrého dárce. V neděli dne 10. července t. r. byl od vldp. vikáře Josefa Šrámka z Nového Bydžova za přísluhy dpp. Vosického faráře Krajíčka, Chlumeckého děkana Khuna a místního faráře slavnostně posvěcena. Četně shromážděným účastníkům případně i dojemně promluvil vlp. Žofák z Chlumce nad Cidlinou. Mnohé oko zarosilo se slzou a upřímné „Odpočívej v pokoji“ vznášelo se za v Pánu zesnulým šlechetným dárcem pomníku. Místní kostelní pěvci za řízení p. říd. uč. Karla Píče přednesli případný sbor a potřebné zpěvy a zaslouží všechnu pochvalu. Po svěcení poděkoval místní dp. farář Hořickému ústavu, jenž bohužel pro neodkladné práce na konci školního roku při slavnosti zastoupen býti nemohl, obecnímu zastupitelstvu za ochotné věnování místa pro sv. kříž, velmožnému p. patronu, velkostatkáři p. Karlu Weinrichovi za bezplatné propůjčení povozů ku dovežení milého našeho sv. kříže i půjčení okrasných stromků a květin ku sv. kříži. Slavnost ukončena litaniemi a požehnáním N. S. O. Kéž ten sv. Kristův kříž povznáší nás od pozemské hroudy k nadhvězdným výšinám a naučí nás řádně světit den sváteční.“

V těchto místech bývala dříve selská usedlost čp. 32, jíž v roce 1863 vyhořela přední část a následně byla znovu postavena. Následně sloužila jako hostinec. Roku 1870 ji Václav Novotný prodal velkostatku za 11 000 zlatých. Toto stavení bylo o 2 roky později pronajato velkostatkářem Karlem Weinrichem starším ke školnímu vyučování, a to na šestileté období za roční nájem ve výši 120 zlatých. 15. prosince 1878 se však místní školní rada usnesla na tom, že odkoupí čp. 32 od velkostatku a zřídí v něm nastálo školu, k čemuž došlo v následujícím roce. To bylo v letech 1879 a 1884 rozšířeno přístavbami a v roce 1908 nahrazeno novostavbou od stavitele Jindřicha Labouťky z Hradce Králové. Tam, kde stojí přímo kříž, se nacházela část „veliké louže s hnijící vodou“, které bylo říkáno „Motáč“. Zavezena byla teprve roku 1896 a její rozsah můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 od geometra 2. třídy Aloise Nothafta von Prokofse.

Na závěr je třeba se ještě několika slovy zmínit o donátorovi, kterým byl zesnulý P. Josef Procházka. Ten byl zdejším farářem v letech 1875-1900, kdy byl nahrazen P. Augustinem Novákem. Narodil se 10. května 1836 v Nové Pace, na kněze byl vysvěcen 25. července 1862 a zemřel 19. srpna 1900 v Dobřenicích, kde byl o 3 dny později pohřben na místním hřbitově. Mezi lidem byl tento skromný a obětavý člověk velmi oblíben a dokázal se zalíbit i svým nadřízeným, kteří ho za jeho zásluhy vyznamenali kanonickým expositoriem. Jeho nástupci však již nedokázali jít v jeho šlépějích a postupně ztráceli své pozice, což vygradovalo po vzniku ČSR.